Každý asi tuší, co aspoň přibližně znamenají čtyři pojmy: reálný, fiktivní (1. skupina) a realita, fikce (2. skupina) - běžně je používáme. S oběma skupinami proveďme takovou logickou hříčku, vyjádřeme jejich tzv. kartézský součin^*. Jeho výsledkem jsou následující (opět čtyři) pojmy.

Reálná realita: K tomu asi netřeba nic dodávat. Prostě běžný reálný svět okolo nás, jak říkal Kant, „svět o sobě", který vnímáme našimi pěti (nebo snad více?) smysly.

Fiktivní realita: Je to svět, který ovšem ve skutečnosti neexistuje. Je jen vytvářen v myslích fantazií obdařených a někdy i inteligentních bytostí (nazvěme je "snílky") a také myslemi těchto bytostí dostatečně prožíván, případně zakódovaně obsažen na nějakém záznamovém médiu (jako soubor textů, zvuků či obrazů), kam ho bytosti uvedené výše zapsaly, a ze kterých ho jiní takoví tvorové (a klidně i ti samí) ve svých myslích rekonstruují. Protože žádné dvě mysli určitě nejsou úplně identické, každá nová interpretace díla uloženého na záznamovém médiu je sama o sobě originální, tedy různí snílci si z něj v extrémním případě mohou vytvořit dost odlišné světy, odlišné fiktivní reality (hlavně když čtenář jinak pochopí, "co tím básník chtěl říci", a sám "básník" popíše své představy dost nejasně). Naproti tomu jasná fakta uvedená v díle (ten a ten předmět se v tom a tom čase nachází tady a tady) či určitý obraz a zvuk ve filmu je dle mě informace zaručeně objektivní a pro fiktivní reality autora i čtenáře/diváka společná. Tento svět může být dost propracovaný, obsáhlý, barvitý, bohatý na zajímavá místa, věci, postavy, všemožné děje atd., tak, že bývá od reality reálné mnohdy k nerozpoznání (připomeňme si třeba Star Wars, Tolkienovu Středozemi, Herbertovu Dunu, Zeměplochu, dále i Star Trek, Vesmírnou Odysseu, jenže ty mají určitou souvislost s reálným světem, resp. dokreslují to, co o něm ještě nevíme, no a třeba takový Matrix má v tomto tématu vůbec výlučné postavení,... a jiné sci-fi a fantasy). Nezřídka se snílek nachází v takovém psychickém stavu, že není definitivně schopen mezi oběma realitami rozlišovat a nějaká fiktivní realita se pro něj stane naprosto reálnou. Každý asi zná objekty reálné reality jako marihuana, hašiš (dle Meyrinka umožňuje člověku schopnost jasnozřivosti), LSD, heroin apod. Stačí i jenom neobyčejně silně snít a odhodit fantasii veškeré zábrany, viz odstavec reálná fikce. Aneb asi netřeba připomínat, reálná realita je "pevně svázána" fyzikálními zákony, zatímco ve fiktivních realitách je možné vše, čeho je jen fantazie schopná. Na druhou stranu, není náhodou ta lidská dost omezená oproti "fantazii" přírody, celého toho obrovitého, majestátního Vesmíru? I někteří spisovatelé fantastických žánrů (Poe, Clarke) se zmiňují, že "realita je mnohdy fantastičtější než jakákoli fikce". Teorie relativity, kvantová mechanika, struny a superstruny, 10-tirozměrné universum s 6 „stočenými" rozměry, a další podivné teorie snažící se fyzikálně popsat vesmír jsou toho myslím dosti výmluvným příkladem. Jak jiný se ukazuje býti svět, v němž žijeme. A často mám romantické představy, že budoucí fyzikální teorie, třeba příštích generací, budou ještě zvláštnější a podivnější, než současné.

Materialistický předpoklad: Reálná realita existuje jen jedna (pokud zanedbáme hypotetickou existenci paralelních fyzických vesmírů, což je samo o sobě dost zajímavé), zatímco realit fiktivních je neomezeně mnoho. Snílci jsou potom obsaženi v reálné realitě, která je základním jsoucnem, a proto i všechny fiktivní reality jsou tedy součástmi (podmnožinami) reality reálné.

Idealistický předpoklad: Reálná realita je možná klam, a tudíž není reálná, ale je vlastně jednou z realit fiktivních. Nyní je otázka, kdo či co je jejím snílkem, kdo ji vymýšlí a vytváří. Je buď vlastním produktem jedné představující si mysli, která ji vnímá jako reálnou, (solipsismus) anebo produktem jiné mysli (zde možno uvažovat určité „nadvědomí" (nebo supervědomí) - zkrátka jakési gigantické vědomí, které sní o tom, čemu říkáme vesmír, a které do od něho oddělených myslí živých bytostí přenáší počitky této fiktivní reality, což se jim jeví jako smyslové vnímání - odkazuji na článek „Poslední případ pro starého detektiva" od Jakuba Raidy.)
Třeba tam je uvedeno, že ve vzájemném dialogu vědomí se supervědomím prý spočívá smysl existence, a že tento smysl je nutný, aby vůbec cokoli existovalo. Opravdu nemůže být existence čistě jen tak, beze smyslu? Podobně jako někdo může žít svůj život beze smyslu, jen tak jím proplouvá a vždy uvidí, co přijde?

Tento článek se sice tváří jako objektivní, já si však drze dovolím napsat tu tezi velmi subjektivní: Osobně si myslím, že nelze objektivně rozhodnout, zda je pravdivý materialistický či idealistický předpoklad. Pro nás lidi je jedinou jistotou, že „cosi" prostě vnímáme a je v podstatě jedno, je-li to „cosi" skutečné nebo není. My žijeme každý ve svém, dle Husserlovy fenomenologie (kterou zajímá právě jen to vnímání) přirozeném světě tvořeném obrazy věcí v našem vědomí. A jistě nedokonalými obrazy, třeba optické klamy jsou hodně známé.

Nyní přejdeme na fikce, s přívlastky se stejnou funkcí jako před tím měly reality. Předchozí pojmy hovořily, o čem sníme. Následující vyjadřují to, jak sníme.

Reálná fikce: Odvozujme přímo z názvu. Fikce, která je skutečná. Snílek zde sní opravdově, je do svého „jiného světa" hluboce ponořen, duchaplně ho vytváří a prožívá. Základním atributem tohoto snění je opravdovost a upřímnost. Říká to, co si opravdu myslí a podle toho i jedná. Lidem okolo, kteří ho vidí, a zvláště těm, kteří jeho myšlenky nechápou, se může jevit jako cvok, který má „o kolečko víc". Viz odstavec výše, pro něj fiktivní realita je reálnější než reálná.

Fiktivní fikce: Tato fikce není skutečná, tj. mysl, která právě vytváří fikci, to nedělá moc pořádně, jen tak ledabyle a nedává tomu žádnou velkou hodnotu. Způsob, který se ve společnosti běžně označuje jako faleš a přetvářka, aplikovaný na snění. Není tam shoda mezi účelem a výsledkem, nedá se tu asi moc hovořit o nějakém velkém chtění. Je to prostě brak nebo kýč. Tato mysl pomíjí skutečnou hodnotu fantazie, která inteligentní mysli zušlechťuje. Nebo naopak ne? Na druhou stranu, takový člověk se bude jevit menším bláznem a přístupnějším k reálné realitě.

Jelikož jsme neřekli žádnou přesnou explicitní definici našich čtyř pojmů, ale spíše podle jejich názvů jim implicitně cosi přiřazovali, aby to mělo aspoň nějakou logiku, je možné je jim udat jiný význam. Klidně pište do komentářů, co vás napadne.

^* pro upřesnění: Kartézský součin dvou množin A = (a₁, a₂, ..., a_m) a B = (b₁, b₂, ..., b_n), kde m a n jsou přirozená čísla, je množina uspořádaných dvojic A x B = (a₁ b₁, a₂ b₁, ..., a_m b₁, a₁ b₂ , a₂, b₂ ..., a_m b₂, ..., ..., a₁ b_n, a₂ b_n, ..., a_m b_n).