Z deníku Ludwiga Heidöckera, psychopata trpícího nezvladatelnými úzkostmi a depresemi, komplexy méněcennosti, podezřelého na schizofrenii a nezdravě posedlého tématem vůle, moci a dokonalosti, nyní dobrovolným pacientem psychiatrické léčebny.

„Zle, k smrti zle mi bylo ze všech těch muk. Je to opravdu děsný pocit, když vaše vědomí není jednotný celek, kde všechny jeho části táhnou za jeden provaz, ale vyskytují se v něm rozličné bytosti s protichůdnými zájmy. To by samo o sobě vůbec nemuselo být špatné, ovšem pokud by všichni nebyli nuceni existovat v jednom těle a jedné duši. Možná existují dokonalejší vědomí a mysli, možná že i v některých lidech vyskytujících se okolo mě, jejichž jednotlivé bytosti, ač třeba vůči sobě v opozici, dokáží nestranně diskutovat, posuzovat opačné názory a dělat kompromisy. Ono, co je vlastně myšlení, rozvažování, rozhodování jiného, než diskuze probíhající uvnitř mysli? Bylo-li by jen jednoho názorového systému, k žádnému myšlení by nemohlo docházet, leda ke „strojovému" deduktivnímu odvozování. A i tak... vždy je třeba se rozhodnout, co konkrétně odvozovat (jestli vůbec něco) a s pomocí jakých metod. Je potřebí protikladů, aby se něco dělo. Proto pak takové vědomí se po skončení konference a debat chová jako jednotný celek. Nikoli však moje vědomí. Spíše než demokratický systém připomíná jakousi totalitu, kde se zprvu bojuje o moc, ach, kruté a krvelačné boje to jsou, a kdo díky silnější vůli vyhraje, podrobí si všechno nekompromisně své moci. Nadefinuje, které psychické procesy jsou povolené a které zakázané, a chtě nechtě se to musí dodržovat. Neexistuje tu žádná volnost, svoboda, všude je jen tuhá a rigorózní přísnost. Pravidla mají absolutní platnost. Existují absolutně podřízení svým odpovídajícím absolutně nadřízeným, kteří jsou ovšem zase absolutně podřízení svým jiným absolutně nadřízeným. A tak dále. Nedobrovolné podrobení se samozřejmě působí nechuť, úzkost, po čase pak sklony ke vzpouře a bouřlivou ilegalitu. Mocní Vůdci ukazují svou všestrannou Dokonalost a Vznešenost. A to je ono. Dokonalost, vznešenost, absolutno... jsou jen čistě lidské pojmy. Pitomosti vymyšlené lidmi! Dali si to jen jako takovou vycpávku, aby zakryli, jací jsou ve skutečnosti nechutní srabi. Joo, existuje dokonalý Bůh, on je vše, co nejsme my, co nám chybí, tak se k němu, my ubozí, budeme v pohroužení modlit. Blbečci... fakt ubožáci, potvrzují vlastní slova. Hnusí se mi!"
Po dopsání tohoto slova si hlasitě říhnul, až to slyšel personál léčebny poblíž. Byli však na to zvyklí.
„Říká se o Přírodě, že je dokonalá. A je to pravda, to, jak je v ní vše tak komplikovaně zařízené, a přitom to elegantně funguje, od nejmenších měřítek protonů v atomu až po obrovské systémy galaxií. Jenže dokonalou jí zase nazývají ti nedokonalí... no opět lidé, jak jinak. He he he heeeee...!"
Takto nahlas, dlouze zabučel a vydal další pitvorné zvuky stvrzující totální výsměch. Nakonec se protáhl a zařval jak lev vyjadřující svůj triumf. I na to byl personál zvyklý.
„Příroda sama žádnou dokonalost nezná. Dokonalost je důsledkem ohodnocení věcí, díky čemuž je lze potom rozlišit na vyšší a nižší. Několik vyšších stupňů nechť jsou nazvány vznešenými. A nejvyšší stupeň nechť je nazván dokonalým. To je celé. Tohle uplatňují mysli lidí chtějící věci hierarchizovat a udělat si nějaký systém. Každému myslícímu člověku je zřejmé, že takových systémů ohodnocení lze vymyslet libovolně mnoho a libovolně různých. Nekonečně mnoho kombinací a variací. Však věci samy o sobě prostě jsou, jak jsou. Nacházejí se společně vedle sebe, nízké vedle vysokých... Nietzsche šel mimo dobro a zlo. Následně je třeba jít mimo moc a otroctví."

Dopsal a jakoby se na chvíli ta ubíjející totalita uklidnila. Možná došlo k další revoluci a vítězství nějaké strany „pro mír, prosperitu a blaho". U něj nic neobvyklého, a každý, kdo ho zná, je na to zvyklý. Otázkou je, na jak dlouho. Stavy a uspořádání vlády v jeho mysli jsou stejně nekonečně různorodé jako systémy ohodnocení věcí reality.