Mé poetické hodnocení poslední, dle mě nejpeprnější části Oficiálního srazu Postřehu III.
Poslední chvíle,
noc před odjezdem.
Je velmi mladá.
Je vášnivá.
Zde Dionýsos plně předává svůj odkaz.
Skutečný chaos, jen hleďme.
Údery klavíru se mohutně rozléhají,
v koutě ožralá kytara zní,
společnost baví se divoce o věcech rozličných.
Jeden o voze,
druhý o koze,
třetí o bejkovi,
čtvrtý to vše popírá,
pátý hvězdný bonmót přihodí,
šestý je úplně mimo...
... utrousí poznámku,
jak vašnosta z Hradu,
který s ovacemi velkými
se tam dostal,
vzápětí jest nahrazen novým kandidátem,
sedmá krčí se v koutě,
hlava v oblacích snů.
A osmý na to všechno hledí,
snaží se pochopit...
papír jeho věrný posluchač.
Takový zmatek vládne tu.
Každý jedná sám za sebe,
a tím přináší,
atmosféru všem.
"Chaos na Hrad!"