Cyklus básní, který byl psán se záměrem pohlédnout na běh času mladým okem a přesto skrze zkušené postavy, které se připletly (náhodně, nebo to bylo určeno před mým narozením) do mého života a měly nějaký vliv na moje smýšlení v daný okamžik vzniku základních kamenů básní. Snad mi bude odpuštěno, že nevychází po jedné, ale patří k sobě.
Roky cest
z parných sedaček
na pár příběhů
od stolu;
/kde zválení
čin čin prasknutě
Urbana tráví/
v pomezí On
pobíhá
a trne nad
Jejím mávnutím;
/můra se div z jasu
neumlátí/
se zbalených sedaček
čpíš
tam - nalevo vedle
tebe sed‘ muž;
/rok šedesát dva/
a naproti mlčící
černá žena;
/rok osmdesát osm/
zpět -
vedle večer
/bezvládný muž/
a proti tobě černá žena;
/rok devadesát jedna/
cestami stárneš
i Urban bere
čas
Na dvorech času
V poledne
jsem vsadil ořech
do navážky.
/U nás na dvoře
- pohřebiště domků/
V devět večer
z něj jen tak
visely větve
a dědoušek se pod ním shýbal.
Jednu chvíli jsem myslel
na smuteční vrbu
v navážce odjinud.
(věnováno dědouškovi Antonínu)
Příchody k odjezdům
... jiný den
všedně šel
čekat na špitální bus.
***
Na prkně seděl
stařec.
Vedle napříč položená
hůl.
Držel místo otci -
po letech se ženil
a zapomněl se na infekčním.
Žhavé město
Před stánkem:
/"dvě jahůdkové"/
jedna malá
druhá vzdutá hládla
děcko ve svém pupku
***
Ví se, že v hromadě žhaviska
jak v městě vše jde
jde rožíhat - svítit
zhasnout - táhnout pryč
mitvo, dokud fučí do Krabic
***
Tak má raděj
to malé v bříšku
