...pak šílí soused Franta - starosta, Máňa pánbíčkářka, Jindřich Alkáč z hospody, obecní pohunek Karel Zelený a další potentáti naší tenkrát „dvousetobyvatelové" vesničky.

Někdo si vede monology s Bohem. Jak příznačné, ale asi nemám štěstí na vlivné přátele, snad jen na ty dobré. Celé roky se snažím vnímat dění kolem, ale musím se přiznat, že do značné míry marně. Ale nač se tím zabývat, že?

Jsou přeci důležitější věci než dění kolem. Třeba takové soukromí a to ne jen tak ledasjaké, ale přímo soukromí cizí. Takové skandální odhalení, že moji rodiče si před lety koupili perličkové lázně, protože už tenkrát tatínek předpokládal, že ho z dřiny budou bolet záda a už tenkrát jim nebylo líto dát za to tolik tisíc, kolik let byli manželé. A jednoho dne to přišlo. Snad to bylo jen nezvykem na ten nový přistroj. Na návštěvu přišla mámina sestřenice a máma ihned pohotová s chlubením, že si rodina pořídila něco drahého (mimochodem asi o tři roky si sestřenka tu lázeň koupila taky a za takovou novomanželskou cenu) a vlítla do koupelny se sestřenkou za zády a pronesla slova: „Tak tady ju máme." Ale nebyla tam ona perličková lázeň, ale táta a kolem něj vířila voda, což byla v nastalé situaci jediná záchrana. Ovšem to neměnilo nic na tom, že bylo porušeno tátovo soukromí. Sestřenice to přešla jen s úsměvem, ale až nyní jsem si vědom toho, že to mohlo dopadnout daleko hůř.

Jen si představte, že nejsem v rodině, v jaké jsem byl tenkrát, že perličková lázeň není jen jakýsi rošt v malé vaně, do kterého fouká vzduch, že by dokonce tatíček nevířil trapně sám, že sestřenice mojí mámy by tenkrát byla filutářka s láskou k focení a dokonce si můžete představit i jak kvůli tomu všemu pak šílí soused Franta - starosta, Máňa pánbíčkářka, Jindřich Alkáč z hospody, obecní pohunek Karel Zelený a další potentáti naší tenkrát „dvousetobyvatelové" vesničky. No, štěstí, že by se to rozhodně nedohmátl Jambor Elštuf ze samoty, protože ten měl v popisu práce střílet volavky.

Jdu se raději dívat na televizi, relaxace....a pak si přečíst monolog s Bohem. Doufám, že už si s ním povídala. Cože? Asi jsem špatně rozuměl. Auto, srážka, kufr, pohozený v lese, žaloba za rozbitý auto. Je to možný? A jo, že bych za těch jednadvacet let nepochopil, že jsem v Česku?