.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Září  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       

 .: Online
Stránku si právě čtou 3 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

 

Komentáře
ke článku: Sinclair Lewis
(ze dne 21.10.2008, autor článku: Harr)

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 
Čarodějnice létá na: 
(Ochrana proti spamu
doplňte slovo do pole)
 


zbývá znaků:   zapsáno znaků:

    

V rámci komentářů nelze používat HTML tagy.

Pro vložení tučného textu, hyperlinku nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domeny.cz[/odkaz], [email]jmeno@domena.cz[/email]

S vložením komentáře souhlasíte s našimi podmínkami

************** * **************

Sinclair Lewis

lewis_anotace.jpgAmerický prozaik, nositel Nobelovy ceny za rok 1930

* 07.02. 1885 / Sauk Centre, Minnesota, USA

+ 10.01.1951/ Řím, Itálie



 

 

lewis_portet.jpgHarry Sinclair Lewis se narodil roku 1885 v Sauk Centre v Minnesotě jako třetí syn venkovského doktora. Jeho matka zemřela na tuberkulózu, když mu bylo šest let.

 

Ve věku třinácti let utekl z domova, protože se chtěl stát bubeníkem v americko-španělské válce, ale jeho otec jej brzy našel v jednom železničním skladišti. Roku 1902 začal studovat na Oberlinově akademii v Ohiu a krátce poté na Yaleově univerzitě, kde začal přispívat do univerzitního časopisu Yale Literary Magazine. Již během studií cestoval (navštívil Anglii a Panamu) a dokoce pracoval jako zřízenec v utopické osadě amerického spisovatele Uptona Sinclaira. Po dokončení studia roku 1908 se živil jako žurnalista, cestoval po USA, psal nepříliš hodnotné romatické příběhy (např. o rytířích) a další své literární nápady prodával (např. Jacku Londonovi. Jeho první publikovanou knihou byl chlapecký dobrodružný příběh Výlet a letadlo z roku 1912, který vydal pod pseudonymem Tom Graham. Nakonec se usídlil v New Yorku, roku 1912 se oženil s redaktorkou Grace Livingston Heggerovou a roku 1917 se jim narodil syn Wells (manželství však skončilo roku 1925 rozvodem).

 

Do roku 1920 vydal Lewis pět humorných a mírně satirických románů napsaných pod vlivem H. G. Wellse, které líčí příběhy drobných lidí. Jako jízlivý satirik, kritizující neřesti střední vrstev, vynikl až v románech Hlavní třída (1920) a Babbitt (1922, které vzbudily zaslouženou senzaci a Lewis byl literární kritikou společně s Sherwoodem Andersonem a Edgarem Lee Mastersem zařazen do line tzv. „vzpoury proti maloměstu".

Poté následovaly romány Arrowsmith (1925) z lékařského prostředí (obdržel za něj Pulitzerovu cenu, kterou odmítl) a Elmer Gantry (1927), ve kterém se vysmál klerikálnímu pokrytectví. Díla Muž, který znal prezidenta (1929) a Továrník Dodsworth (1929) se již vyznačují humornějším pohledem na svět a dokonce i zobrazením kladných středostavovských typů. Roku 1930 mu byla, jako prvnímu americkému spisovateli, udělena Nobelova cena za literaturu „za jeho působivé, živé umělecké líčení a nadání s vtipem a humorem vytvářet nové postavy" (citace z odůvodnění Švédské akademie).

 

Sinclair Lewis napsal celkem dvacet dva románů, pozdější díla jsou však již méně výrazná. Výjimku tvoří Anna Vickersová (1933) o průbojné feministce, U nás se to stát nemůže (1935), varující před růstem fašismu a Krev královská (1947), kritizující rasistický útisk černochů.

 

S nesmírným veřejným ohlasem jeho díla kontrastovala autorova osobní nespokojenost a pocit nezakotvenosti, který ho hnal z místa na místo. Mezi lety 1915 až 1930 navštívil čtyřicet států USA, Kanadu, Mexiko, čtrnáct evropských a tři jihoamerické země. Roku 1942 skončilo rozvodem i jeho druhé manželství s reportérkou Dorothy Thopsonovu, které uzavřel roku 1928. Roku 1944 padl ve Francii jeho syn Wells. V Lewisově životě začal hrát stále významnější roli alkohol a svá poslední léta prožíval v dalším neklidném cestování, hlavně po Evropě. Zemřel počátkem roku 1951 v Římě na srdeční chorobu.



Dílo:

- Launcelot (1904, Lancelot), báseň,

- Hike and the Aeroplane (1912, Výlet a letadlo), první Lewisova vydaná kniha pod pseudonymem Tom Graham.

- Our Mr. Wrenn (1914, Náš pan Wrenn), román, romantická dobrodružství mírného člověka,

- The Trial of the Hawk (1915, Jestřábí stopou), román, komedie o vážnosti života,

- The Innocents (1917, Neviňátka), román,

- The Ghost Patrol (1917, Hlídka duchů), povídka,

- The Job (1917, Práce), román,

- Free Air (1919, Vzduch zdarma), úsměvný románek, jakési pikareskní zřetězení epizod z cesty přes Spojené státy.

- Moths in the Arc Light (1919, Motýli ve světle obloukovek), novela,

- Main Street (1920, Hlavní třída), jeden z autorových stěžejních románů, společenská studie o americkém maloměšťáctví, označovaná za Paní Bovaryovou americké literatury. Mladá vysokoškolačka, která je plná ideálů, se provdá za průměrného lékaře a následuje ho do zapadlého městečka, kde se snaží intelektuálně pozvednout místní společnost, přičemž její snaha ztroskotává na pokrytecké morálce a omezenosti a nakonec končí hořkým kompromisem.

- Babbitt (1922), vrcholný autorův román, v němž vytvořil typ průměrného měšťáka, jehož hlavním ideálem je dobré bydlo, a v jehož osudech a myšlení zpodobnil způsob života a názory dobře situovaných občanů amerického maloměsta. Slovo „babbitt" se dokonce dostalo do slovníku americké angličtiny jako označení šosáka. V díle se průměrný obchodník začne bouřit proti zištnosti, samolibosti, duchaprázdnému požitkářství a falešnému optimismu svého prostředí, ale marně.

- Arrowsmith (1925), román o lékaři, bakteriologu, kterému je věda životní vášní. Autor s dokonalou znalostí prostředí, opřen o radu a pomoc známého autora populárně vědeckých prací Paula de Kruifa, líčí životní a vědecký vzestup mladého, energického lékaře, jenž vynalezeným preparátem zdolá epidemii cholery na tropickém ostrově, a který se musí bránit proti možnému zneužití výsledků svých výzkumů. I v tomto díle zůstává autor kritikem některých aspektů amerického způsobu života, i když jeho celková koncepce není již tak výrazně kritická.

- Mantrap (1925, Past na muže), téměř dobrodružný román o dvou Newyorčanech, kteří si vyjeli do severozápadní Kanady na kanoistickou túru po řece Mantrap, jejíž název znamená v českém překladu „Past na muže". Domnívali se, že se zde setkají s opravdovými muži, ale nakonec se stávají hříčkou obhroublých zálesáků a lovců kožešin.

- Elmer Gantry (1927), vtipná i příkrá románová satira na hrabivé americké církve, kterým bůh není ničím jiným než prostředkem k naprosto bezbožnému obchodování, na náboženský fanatismus, klerikální pokrytectví a kariérnictví vůbec. Jejím hlavním hrdinou je „obchodník s bohem", kandidát kněžství a posléze kněz Elmer Gantry, jenž si neodřekne žádnou z radostí světa, prožívá četná milostná dobrodružství a bezohledně jde za mocí a slávou bez jakýchkoliv duchovních aspirací.

- The Man Who Knew Coolidge (1928, Muž, který znal prezidenta), románová burleska, zachycující groteskní postavičku úspěšného amerického byznysmena a neúnavného žvanila. Formou jeho monologu je v díle podána sžíravá satira na amerického měšťáka, jeho dolarovou „filozofii", vnitřní ubohost, pokrytectví, dunivé vlastenectví a předstíranou demokratičnost.

lewis_rukopis.jpg

- Dodsworth (1929, Továrník Dodsworth), román,

- A Letter from the Queen (1929, Dopis od královny), povídka,

- Little Bear Bongo (1930, Medvídek Bongo), povídka,

- Let's Play King (1931, Král na toulkách), novela,

- Ann Vickers (1933, Anna Vickersová), román líčící sociální a politické poměry v USA v letech hospodářské krize. Jeho hrdinkou je mladá, energická a průbojná žena, která nalézá uspokojení ve feministickém hnutí, stává se sociální pracovnicí, kriminalistkou a později ředitelkou ženské donucovací pracovny. Její citový život úzce souvisí s bojem za základní lidská práva vězňů, jemuž věnuje nejlepší léta svého života.

- Work of Art (1934, Umělecké dílo), román z amerického obchodního života, především z hotelnictví.

- Jayhawker (1935), divadelní hra,

- Selected Short Stories (1935, Vybrané povídky),

- It Can't Happen Here (1935, U nás se to stát nemůže), románová utopie, napsaná v obavách z růstu italského a německého fašismu, která předpovídá podobný vývoj i v USA, třebaže maskovaný falešně demokratickými hesly.

- The Prodigal Parents (1938, Marnotratní rodiče), román,

- Bethel Merriday (1940, Bethel Merridayová), román zachycující na pozadí společnosti několika mladých lidí, horujících pro divadlo, příběh americké dívky, která se touží dostat k divadlu a podaří se jí to. Příběh je uměleckou reminiscencí na osudové setkání stárnoucího autora s mladou krásnou herečkou.

- Gideon Planish (1943), román,

- This Is the Life (1944), divadelní hra,

- Cass Timberlane (1945, Manželství soudce Timberlanea), román,

- Kingsblood Royal (1947, Krev královská), román, satirické zpodobnění rasové diskriminace ve Spojených státech. Autor v knize vypráví příběh mladého bankovního úředníka, který při pátrání po svých údajně královských předcích zjistí, že jedním z nich byl černoch. Protože podle amerických zákonů jsou tedy on i jeho dcerka černoši, chce o tom nejprve pomlčet, ale pak, když si začne všímat života černochů a jejich neradostného údělu, objevuje mezi nimi řadu skvělých lidí. Je otřesen ve svém dosavadním přesvědčení o bělošské nadřazenosti a nakonec prozradí svůj původ a statečně nese všechny následky, které z toho vyplývají.

- The Godseeker (1949, Hledač Boha), historický román,

- World So Wide (1951, Širý svět), posmrtně vydaný román.


lewis_hrob.jpgFilmové adptace:

 

- Nature Incorporated (1916), USA, režie William Worthington, němý film,

- The Unpainted Woman (1919, Nenamalovaná žena), USA, režie Tod Browning, němý film,

- Free Air (1922, Vzduch zdarma), USA, režie Edward H. Griffith, němý film,

- Ghost Patrol (1923, Hlídka duchů), USA, režie Nat Ross, němý film,

- Main Street (1923, Hlavní třída), USA, režie Harry Beaumont, němý film,

- Babbitt (1924), USA, režie Harry Beaumont, němý film,

- Mantrap (1926, Past na muže), USA, režie Victor Fleming, němý film,

- Newly Rich (1931, Zbohatlý), USA, režie Norman Taurog, podle Let's Play King,

- Arrowsmith (1931), USA, režie John Ford,

- Ann Vickers (1933, Anna Vickersová), USA, režie John Cromwell,

- Babbitt (1936), USA, režie William Keighley,

- Dodsworth (1936), USA, režie William Wyler,

- I Married a Doctor (1936, Vzala jsem si doktora), USA, režie Archie Mayo, podle románu Hlavní třída,

- Untamed (1940, Nezkrotní), USA, režie George Archainbaud, podle románu Past na muže,

- This is the Life (1944, To je život), USA, režie Felix E. Feist,

- Fun and Fancy Free (1947), americký animovaný film z produkce Walta Disneyho obsahující epizodu Bongo režiséra Jacka Kinleyho,

- Cass Timberlane (1947), USA, režie George Sidney, v hlavních rolích Spencer Tracy a Lana Turnerová,

- Majestät auf Abwegen (1958, Král na toulkách), Německo, režie Robert A. Stemmle,

- Elmer Gantry (1960), USA, režie Richard Brooks, v hlavní roli Burt Lancaster,

- Arrowsmith (1999), český televizní film, režie Zdeněk Zelenka, v hlavní roli Jan Šťastný.

České překlady:

- Hlavní ulice, Jan Laichter, Praha 1925, přeložil V. A. Jung,

- Babbitt, Družstevní práce, Praha 1928, přeložil Miloslav Houska, znovu 1937.

- Arrowsmith, Aventinum, Praha 1929, přeložil F. J. Netušil a Aloys Skoumal, znovu 1931 a Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1946 a 1948.

- Mantrap, Melantrich, Praha 1931, přeložil O. Babler,

- Muž, který znal prezidenta, Jan Otto, Praha 1931, přeložil Em. Vajtauer,

- Náš pan Wrenn, Václav Petr, Praha 1931, přeložila Zdeňka Hofmanová,

- Továrník Dodsworth, Aventinum, Praha 1931, přeložila Eva Horlivá, znovu Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1948.

- Úspěšné ctnosti Reverenda Gantryho, Melantrich, Praha 1931, přeložil Timotheus Vodička,

- Jestřábí stopou, Kvasnička a Hampl, Praha 1932, přeložil K. V. Pavlinec,

- Práce, Václav Petr, Praha 1932, přeložila Zdeňka Hofmanová,

- Vzduch zdarma, Družstevní práce, Praha 1932, přeložil Miroslav Houska a Jan Razil, znovu Alois Srdce, Praha 1939.

- Anna Vickersová, Aventinum, Praha 1933, přeložila Eva Horlivá, znovu Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1947, Mladá fronta, Praha 1958 a Lidové nakladatelství, Praha 1974.

- Umělecké dílo, Kvasnička a Hampl, Praha 1935, přeložil K. V. Pavlinec,

- U nás se to stát nemůže, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1936, přeložil A. A. Hoch a J. Podroužek.

- Dopis od královny a jiné povídky, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1938, přeložila Karla Blažková,

- Marnotratní rodiče, Sfinx, Praha 1938, přeložil A. J. Šťastný,

- Král na toulkách, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1939, přeložila Karla Blažková,

- Manželství soudce Timberlanea, Václav Petr, Praha 1947, přeložila Zdeňka Hofmanová, znovu 1948.

- Bethel Merridayová, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1948, přeložila Eva Horlivá,

- Krev královská, SNKLHU, Praha 1957, přeložil A. J. Šťastný, znovu Odeon 1967.

- Muž, který znal prezidenta, SNKLU, Praha 1957, přeložil Jiří Mucha,

- Hlavní třída, SNKLHU, Praha 1960, přeložila Eva Kondrysová, znovu Svoboda, Praha 1975 a Odeon, Praha 1984.

- Babbitt, SNKLU, Praha 1962, přeložil Josef Škvorecký, znovu 1966.

- Arrowsmith, SNKLU, Praha 1963, přeložil Aloys Skoumal, znovu Mladá fronta, Praha 1967, Odeon, Praha 1984 a Knižní klub, Praha 1993.

- Elmer Gantry, SNKLHU, Praha 1963, přeložil Jaroslav Nenadál, znovu Svoboda, Praha 1977.

- Bethel Merridayová, Orbis, Praha 1967, přeložil Stanislav Mareš,

- Vzduch zdarma, Člověk, který znal prezidenta, Motýli ve světle obloukovek, Odeon, Praha 1975, přeložil Jaroslav Nenadál,

- Past na muže, Práce, Praha 1976, přeložila Olga Fialová, znovu Dekon, Praha 1994.

- Babbitt, Odeon, Praha 1984, přeložil Jiří Hanuš, znovu J & J, Praha 1995.

 

Aerrosmith

Hlavní postavu románu tvoří Martin Arrosmith, se kterým prožíváme léta studentská, studuje lékařství na fakultě ve Vinemacu. Jeho velkým vzorem je vědec a profesor Max Gottlieb. Svou první vážnou známost s Madeline Foxovou ukončí ještě za studií a brzy se ožení se svou velkou láskou Leorou. Martin započíná svou lékařskou praxi ve Wheatsylvanii, kde žijí Leořiny rodiče, pak odjíždějí do Nautilusu, kde Martin pracuje ve zdravotním ústavu jako asistent ředitele. Místo ale brzy opouští kvůli rozepřím a dostává se do vyhlášeného ústavu v New Yorku, kde pracuje i Max Gottlieb, který se později stává ředitelem ústavu. Arrosmitha pojí přátelství s pokrokovým vědcem Gustavem Sondeliem. Když na ostrově Svatého Huberta, (jeden ze západoindických ostrovů), propuká morová epidemie, Martin se spolu s Gustavem i Leorou vypraví na ostrov a s pomocí Martinova léku -  fágu chce nemoc, zvanou černá smrt, potlačit. Přestože Martinovi na zákeřnou nemoc umírá jeho manželka Leora i přítel Gustav, zvítězí po šesti měsících nad morovou epidemií a odjíždí zpět do New Yorku. Ožení se s mladou a zámožnou Joyce Lanyonovou. Je mu nabídnuto významné společenské postavení, ale Martin odmítne se stát manipulovatelnou loutkou a volí si cestu výzkumníka. Opouští manželku i malého synka Johna a odchází na venkov za svým přítelem vědcem. Tahle volba mu přináší uspokojení a pomáhá naplnit jeho životní cíl.

CITÁT Z KNIHY:

"Být vědcem - to není zaměstnání jako každé jiné, to nejde vybrat si, má-li být člověk vědcem, badatelem, makléřem, lékařem, králem nebo farmářem. Je to uzel velice nejasných pocitů asi jako mystika nebo chuť psát básně, kdo tomu podlehne, je docela jiný než pořádný normální člověk. Normálnímu člověku je celkem jedno, co dělá, jen když se nají, vyspí a pomiluje. Zato vědec je hluboce nábožný, že se nesmíří se čtvrtpravdami, protože urážejí jeho víru."

lewis.jpgBabbitt

Cestou zpátky do hotelu Babbit uvažoval: "Tahle společenská křeč by se jistě líbila Myře." On sám stál spíš o automobilové výlety, které uspořádala monarchská Obchodní komora, než o garden party. Hltal statistiky, které mu byly dány k dispozici a svěřoval se svému souložníku w.a. Rogersovi se svým obdivem: "Pochopitelně tohle městečko není ani stín zenithu, nemá naše perspektivy ani naše přírodní zdroje; ale věděls - já o tom do dneška neměl ani páru -, že loni vyrobili sedm set šedesát tři milionů stop stavebního dříví? Co bys tomu řek' ?"

 

HLAVNÍ POSTAVY:

 

George F. Babbitt - americký obchodník s nemovitostmi, jak o sobě prohlašuje, je to SPRÁVNÝ CHLAP - občas zajde do kostela, každý den chodí na oběd do Atletického klubu, má rodinu a dům v jedné z nejlepších zenitských čtvrtí - Květnaté výšiny

 

Jmenoval se George F. Babbitt. Nyní, v dubnu 1920, mu bylo čtyřicet šest let a nic zvláštního nedělal, ani máslo, ani boty, ani poezii, ale dokázal čile prodávat domy za víc, než si lidé mohli dovolit.

Měl velkou růžovou hlavu, řídké a suché hnědé vlasy. Ve spánku vyhlížela jeho tvář dětinsky, i přes vrásky a zarudlé rýhy od brýlí po stranách nosu. Nebyl tlustý, ale víc než dobře živený. Vypadal zámožný, usedlý v manželství a nedotčený romantismem. (str. 8)

Myra Babbittová - manželka G.F.Babbitta - byla rozhodně zralá žena

Od koutků úst až na spodek brady se jí táhly tukové faldy a z buclatého krku jí visely vaky. Teď byla ve spodničce, naditá v korzetu připomínajícím pneumatiku. Tak tupě už navykla manželskému životu, že byla ve své zralé matrónosti stejně bezpohlavní jako anémická jeptiška. Byla to dobrá, laskavá a snaživá žena, ale snad nikdo kromě její desetileté Tinky se o ni nezajímal, ani si zcela neuvědomoval, že žije. (str. 12)

Ted Babbitt - prostřední syn manželů Babbittových, více než o studium se zajímal o auta a všechno s nimi spojené. Chtěl jít studovat na automechanika a ne na práva, jak chtěl jeho otec

 

Verona Babbittová - nejstarší dcera, která všechen svůj volný čas trávila ve společnosti dam, které se zabývaly charitativní činností a pomoci druhým

Tinka Babbittová - nejmladší dcera Babbittových, kterou Babbitt miloval ze všech nejvíc

 

OBSAH:

 

Kniha Sinclaira Lewise se odehrává roku 1920 v malebném městečku Zenit v Americe.

Zobrazuje krátký úsek ze života "maloměšťáka" George F. Babbitta, obchodníka s nemovitostmi.

Jeho život by se dal charakterizovat jako stereotypní. Ráno vstal, oblékl se, nasnídal a odjel do práce. Během snídaně se dokázali pohádat téměř všichni členové rodiny a tím pokazit Babbittovi jeho den.

"Potřebuju dneska večer auto," prohlásil Ted.

Babbitt odfrkl. "Jo ták! Ty ho potřebuješ! Směl bych ho použít  pro sebe?" Verona se ozvala: "Jo, potřebuješ chytroušku! Já si ho vezmu sama!" Tinka zakvílela: "Ale tatínku, říkal jsi, že nás možná zavezeš do Rosedalu!" Hleděli dopáleně jeden na druhého a Verona se vrhla na bratra: "Tede, ty jsi ale mrcha s tím autem!"

"Ty pochopitelně né! Vůbec ne!" Ted dokázal být až k zbláznění lichotivý. (str. 21)

 

Kromě sobotního hraní golfu a občasných večeří, které pořádala buď Myra Babbittová nebo někdo z jejich sousedství, trávíval svůj všechen volný čas doma.

V klubu nebo s přáteli mimo něj, se jejich hovor často točil kolem otázky prohibice, postavení menšin v americké společnosti...

"To je fakt. Jsou tak namyšlení, že už k člověku nemají kouska zdvořilosti. Za starejch časů byl černoch správnej vykuk - věděl, co si může dovolit - ale těmhle mlíčňákům už nevoní ani nosit kufry, ani česat bavlnu. Ne, ne! Byl by to samej právník a profesor a bůhvíco všechno! Řeknu vám, začíná to výt pěkně vážnej problém. Měli bysme se dát dohromady a odkázat černý kůže a, jo, i žlutý kůže, do příslušnejch mezí. Teda, já nemám rasové předsudky ani co by se za nehet vlezlo. Já jsem rád, když se nějaký negr prosadí - pokud zůstane tam, kam patří, a nepokouší se připravit bělocha o autoritu a podnikatelské možnosti, které mu právem náleží."

"Moje řeč! A další věc, kterou musíme udělat," řekl muž ve velurovém klobouku, "je nepustit do země tyhle zatracený cizince. Díkybohu začínáme přistěhovalectví omezovat. Těmhle makarónům a segedínům musí jednou dojít, že tohle je země vílých a že je tu nikdo nechce. Až mezi nás zapadnou cizinci, co tu máme, a až je naučíme naše americký zásady a uděláme z nich opravdu lidi, no, potom bysme jich sem zase mohli pár pustit." (str. 129)

 

Jednou byl požádán, aby vystoupil na Sjezdu podnikatelů a pronesl krátký projev za zenitské podnikatele. Mluvil o ideálu americké mužnosti a kultury...

 

"Teprve až tohle dokážeme, pochopí naši synové a dcery, že ideálem americké mužnosti a kultury není spousta potrhlíků, která posedává a mlátí prázdnou slámu o právu a bezpráví, ale bohabojný, podnikavý, úspěšný a FÉROVÝ CHLAP od rány. Patří do některé z činorodých a zbožných církví, patří k Našincům nebo Rotariánům nebo Kiwaniánům, ...nebo ke kterémukoli z řad spolků dobrých, veselých, srandovních, rozesmátých, upocených, přímých, královsky DOBRÝCH CHLAPŮ, vždy ochotných pomoci. Hrajou na tělo a pracují do úmoru, ale na kritiku dovedou odpovědět hranatou špičkou boty, která ty mrzouty a nafoukance naučí vážit si stoprocentního chlapa a fandit strýčku Samovi z USA!" (str. 168)

 

...o probému, který se nazývá liberalismus...

 

"Než skončím, musím vás upozornit na problém, s nímž se musíme v nadcházejícím roce vypořádat. Nejhorší hrozbou rozumné správě města a státu nejsou zapřísáhlí socialisté, ale spousta zbabělců, kteří pracují pod pokličkou - vlasatci, co spolkli všecku moudrost a říkají si liberálové a radikálové a neutrálové a inteligenti a bůhví, za jakými jinými zástěrkami se pokouší oblafnout veřejnost! Nezodpovědní učitelé a profesoři tvoří nejhorší část téhle sebranky a stydím se říci, že několik je jich i v akademickém sboru naší velké Státní univerzity. Byla to i moje Alma Mater a jsem hrdý, že jsem znám jako její odchovanec. Existují tam, bohužel, jistí našeptávači, kteří si, jak se mi zdá, myslím, že bychom měli správu národa předat vandrákům a výtržníkům.

Tyhle prófy je třeba zašlápnout jako hady -" (str. 167)

 

...dokonce se zmínil i o ZDRAVÉM AMERICKÉM OBČANOVI, který je nejfikanějším mužem na zemi...

Tento proslov mu přinesl slávu a uznání, po kterém toužil. Tajným snem, i když to nikdy nepřiznal, G.F.Babbitta bylo dostat se do nejvyšší společnosti Zenitu. Ale jak už to tak bývá, tato společnost o Babbitta ani jeho rodinu nestála a za jeho zády se mu smála.

Nejlepším přítelem mu byl Paul Riesling, se kterým se znal už od školy. Paul měl ženu - Zilly, která, jak Paul tvrdil, se k němu moc nechovala jako milující manželka (časté hádky a obviňování z toho, že má milenku).

Každý rok oba manželské páry trávily společnou dovolenou v Main. Ale tento rok chtěli George a Paul odjet o pár dnů dříve a užít si samoty. Obě manželky souhlasily, ale Zilla s drobnými námitkám, že Paul určitě jede za milenkou a George ho jenom kryje.

Oba museli uznat, že to byl jejich nejlepší nápad a jako SPRÁVNÍ CHLAPI těch pár dnů rybařili a hráli karty.

 

Celé dopoledne vlažně chytali ryby, nebo chodili po šerých stezkách ozářených vodními odlesky, mezi bujným kapradím a mechem stříkaným temělkovými zvonci. Celé odpoledne spali a až do půlnoci hráli s průvodci poker. Pro průvodce byl poker vážná záležitost.

Když o půlnoci klopýtali s Paulem ke srubu ostře vonící mokrou trávou a temným bludištěm borovicových kořenů, Babbitt se radoval, že nemusí své ženě vysvětlovat, kde celý večer byl. (str. 134)

 

Několik týdnů po dovolené, které probíhaly pořád ve stejném tempu, volali Georgovi, že Paul postřelil svoji manželku a je ve vězení. I když se mu všemožně snažil pomoct, Paul jeho pomoc odmítal.

V té chvíli se v Babbitovi něco zlomilo. Najednou viděl svět úplně jinýma očima.

V Zenitu zrovna zuřila stávka dělnické třídy. Všichni SPRÁVNÍ CHLAPI stávku chtěli potlačit, protože nestáli o to, aby si podmínky diktovali nějací dělníci z továren.

Ale Babbitt začal naopak dělníky hájit, dokonce o sobě prohlásil, že je liberalistou.

 

"Spousta chlapů si myslí," stěžoval si Babbitt své ženě, "že když dělníci začnou stávkovat, je to hotová banda zlosynů, NO, pochopitelně je to zápas mezi zdravým podnikáním a destruktivními živly a musíme je pořádně zmáčknout, když nás k tomu doženou, ale já k čertu nedokážu pochopit, proč nemůžeme bojovat jako slušný lidi a přestat o nich vykládat, že jsou to špinaví psi a že by se měli postřílet."

"Ale, Žorži," pronesla Myra pokojně, "myslím, že jsi vždycky tvrdil, že by každého, kdo stávkuje, měli zavřít."

"To jsem nikdy netvrdil. Totiž, chci říct - pochopitelně některý z nich ano, nezodpovědný předáky. Ale chci říct, že člověk by měl být velkomyslný a liberální, pokud jde o -"

"Ale, drahoušku, myslím, že jsi vždycky říkal, že všechny tyhle liberální lidi jsou ty nejhorší ze -"

"Pitomost! Ženská nikdy nedokáže pochopit různé definice slova..." (str. 277)

Všichni jeho známí to nejdříve přecházeli, protože si mysleli, že je to způsobeno tím, co se stalo Paulovi. Ale když ve svých názorech nepolevoval, rozhodli se s ním přestat stýkat.

Babbitt absolutně přehodnotil svůj život. Začal se přátelit s lidmi, které dříve považoval za neslušné a nevhodné jeho postavení. Dokonce si našel i milenku - Tanis Judiquovou, která byla jeho zákaznicí. Manželka Myra už byla podle jeho názoru pro něho příliš stará a nudná. Večery trávíval ve společnosti Tlupy - přátelé Tanis.

 

Tanis ho totiž seznámila se svými přáteli. Se zaníceným spěchem PŮNOČNÍCH LIDÍ, kteří tančí, pijí a tropí hluk a neustále se bojí mlčet, byl přijat za člena jejich party, které se přezdívali TLUPA. (str. 291)

 

Nakonec Babbitt poznal, že život, který žil předtím, je pro něj nejlepší. Vrátil se zpátky ke starým způsobům života. Ke starým názorům. Uvědomil si také, že svoji ženu miluje a že by ji nikdy neopustil.

Největším překvapením byl Ted Babbitt, protože si potají vzal dceru jejich souseda Littlefielda - Eunice.

"No, já - Pamatuješ se, jak si jednou o nás řekl, Babbittovic mužský a říkal jsi, že bychom měli držet při sobě? Já to beru. Nezastírám, že to není vážné. Vzhledem k tomu, jakou má dneska mladý člověk šanci, nemůžu říct, že bych schvaloval sňatky v příliš mladém věku. Ale nemohl sis vybrat lepší děvče než Eunice. A podle mě má Littlefield zatracený štěstí, že dostal za zetě Babbitt! Ale co máš v úmyslu dělat? Můžeš pochopitelně dál studovat, a až skončíš -"

"Táto, já už to tam nevydržím. Myslím, že by ze mě byl dobrý vynálezce. Jeden chlap by mi rovnou dal v továrně dvacet dolarů týdně."

"No -" Babbitt zamyšleně přešel po jídelně. "Ale já jsem nikdy - Teda, neopakuj to proboha před mámou, nebo by mi vyškubala těch pár vlasů, co mi zbylo, ale já jsem prakticky za celý život neudělal jedinou věc, kterou jsem dělat chtěl! Nevím, jestli jsem vůbec něco dokázal, kromě toho, že jsem tloukl, jak se dalo. Urazil jsem sotva pár centimetrů ze stovky možných metrů. NO, ty to třeba dotáhneš dál. Já vím. Ale mám takovou potměšilou radost z toho, že tys věděl, co chceš, a udělals to." (str. 346)

 

Ale ani Verona nezůstala pozadu, jelikož se zasnoubila se zaměstnancem z otcovy firmy.

Sám Babbitt byl opět nadšeně přijat do LIGY UVĚDOMĚLÝCH OBČANŮ, která bojovala proti liberalismu a dělnickému hnutí. I v ATLETICKÉM KLUBU ho zase velmi rádi uvítali.

 

*Jako dalšího autora, který obdržel Nobelovu cenu za literaturu, tentokráte v roce 1931, Vám představíme švédského básníka
Erika Axela Karlfeldta*

 



 



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz