.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Září  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

 

Komentáře
ke článku: John Galsworthy
(ze dne 04.11.2008, autor článku: Harr)

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 
Čarodějnice létá na: 
(Ochrana proti spamu
doplňte slovo do pole)
 


zbývá znaků:   zapsáno znaků:

    

V rámci komentářů nelze používat HTML tagy.

Pro vložení tučného textu, hyperlinku nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domeny.cz[/odkaz], [email]jmeno@domena.cz[/email]

S vložením komentáře souhlasíte s našimi podmínkami

************** * **************

John Galsworthy

galsworthy_anotace.jpgSpisovatel, který zobrazil život vyšší anglické společnosti, držitel Nobelovy ceny za literaturu v roce 1932.

* 14.08.1867 Coombe / Anglie

+ 31.1.1933) Londýn/ Anglie





galsworthy_portret.jpgJohn Galsworthy, anglický spisovatel a dramatik, autor, jenž ve svých dílech zobrazuje především a zejména život vyšší anglické společnosti (tedy „vyšších vrstev" anglické společnosti), přichází na svět v anglickém Kingston Hill v rodině velmi dobře společensky situovaného právníka.

Vzdělání získává na univerzitě v Oxfordu (studuje námořní právo), doktorem práv se stává v roce 1889, nicméně, praxi se nevěnuje a místo toho několik let, s podporou otcových peněz, cestuje po celém světě.

Práci advokáta se Galsworthy nevěnuje ani po otcově smrti v roce 1904 - rodinný majetek, jenž celý zdědí, mu umožňuje finančně nezávislý život, a tak se věnuje své největší zálibě, literatuře.Do jeho citového vývoje prudce zasáhla láska k manželce vlastního bratrance Adě, která ho přivedla do konfliktu nejen s příbuzenstvem, ale i s celou pokryteckou tzv. vysokou společností. Po letech útrap dosáhla Ada rozvodu, tak se s ní mohl Galsworthy roku 1905 oženit, a toto manželství vydrželo po celý jeho další život. V následujících desetiletích se věnoval téměř výhradně literatuře a byl úspěšným a váženým autorem. V roce 1921 se stal zakládajícím členem mezinárodní organizace spisovatelů PEN klub a byl zvolen jejím prvním předsedou (tuto funkci vykonával až do své smrti)

Jako spisovatel debutuje povídkovým souborem „Ze čtyř stran světa" (1897), brzy nato vydává své první dva (neúspěšné) romány - teprve román třetí, nazvaný „Ostrov pokrytců" (1904), v němž satiricky pohlíží na život anglické „vyšší"vrstvy, mu přináší výraznější úspěch.

Povzbuzen úspěchem tvoží Galsworthy dál a v roce 1906 pak vychází první díl jeho románové trilogie „Sága rodu Forsytů", a to díl, nazvaný „Vlastník".

Během několika dalších let pak v rychlém sledu spatřují světlo světa romány „Venkovské sídlo" (1907), „Bratrství" (1909), „Patricij"(1911) a „Temný květ" (1913).

Po první světové válce pak vycházejí další dva díly forsytovské trilogie - v roce 1920 román „V pasti" a v roce 1921 pak román „K pronajmutí". Po vydání třetího dílu se John Galsworthy takřka okamžitě řadí mezi nejuznávanější anglicky píšící autory své doby, jeho lehce sžíravá a sociálně laděná kritika života anglické aristokracie, která pod maskou kultivovanosti a laciné vzdělanosti baží po hromadění majetku, sklízí obrovský úspěch.

Na úspěch forsytovské trilogie se potom snaží navázat trilogií druhou, nazvanou „Moderní komedie" - ta vychází mezi roky 1924-26.

Třetí, na forsytovské téma opět navazující, trilogii, nazvanou „Konec kapitoly" píše na začátku třicátých let 20. století.

Je třeba ještě připomenout, že kromě tvorby prozaické je Galsworthy i úspěšným dramatikem, je autorem několika úspěšných, opět sociálně kritických, divadelních her.

V roce 1932 se pak John Galsworthy stává laureátem Nobelovy ceny za literaturu, roku následujícího, (na následky rakoviny mozku) umírá

 

 

Dílo:

 

* From the Four Winds (1897, Ze čtyř stran světa) soubor povídek

* Jocelyn (1898) román

* Villa Rubein (1900, Vila Rubein) román

* The Island Pharisees (1900, Ostrov pokrytců) román v němž Galsworthy satiricky zobrazil život anglické vysoké společnosti a odsoudil přežívající kastovní systém, který ničí štěstí citově a tvořivě založených lidí. Hlavní hrdina knihy Richard Shelton je typický představitel anglické privilegované společnosti. Je zasnouben s dívkou ze zámožné aristokratické rodiny a celý děj se rozvíjí v průběhu několika měsíců jejich zásnub. Shelton náhodou pozná poměry panující v chudinských čtvrtích Londýna, a to mu otevře oči tak, že si uvědomí vnitřní prohnilost a faleš „úctyhodné" společnosti. Tento rozpor vede až k zrušení jeho zasnoubení a k tomu, že Shelton zvítězí nad svým sklonem ke kompromismu

* The Silver Box (1906, Stříbrné pouzdro) divadelní hra zobrazující britskou justici, která uplatňuje jiný loket pro bohatce a jiný pro chudáky

* Strife (1909, Svár) divadelní hra odehrávající se v dramatickém období stávky

* The Man of Property (1906, Vlastník) česky také pod názvem Bohatec podle mnohých názorů nejlepší autorův román, první díl Galsworthyho trilogie Sága rodu Forsytů

* The Country House (1907, Venkovské sídlo) román, analýza pokrytectví a konzervatizmu anglických vyšších vrstev, reprezentovaných v románě především rodinou venkovského šlechtice Horáce Peudyce. Konflikt jeho syna Jiřího s rodinnými tradicemi je však vyřešen smírně

* A Commentary (1908, Komentář)

* Joy (1909) divadelní hra

* Fraternity (1909, Bratrství) román odehrávající se v prostředí londýnské umělecké inteligence

* Justice (1910, Spravedlnost) pochmurná divadelní hra, která měla svou scénou, ve které nervově zhroucený vězeň nelidsky trpí v samovazbě, vliv na reformu anglického vězeňského systému

* The Patrician (1911, Patricij) román z prostředí nejvyšších kruhů anglické šlechty těsně před první světovou válkou líčící mileneckou dvojici, jejíž láska ztroskotává na tvrdých zákonech této společnosti, která má vlastní pojmy cti a neřesti a která za určitých okolností nedovoluje spojit společenské postavení a osobní štěstí.

* The Inn of Tranquillity (1912, Hostinec klidu) eseje

* The Dark Flower (1913, Tmavý květ) román, čtyřportrét sochaře v mezních situacích jeho tvůrčího zápasu. Láska, symbolizovaná tmavým květem a představující vztah mladého umělce k ženě jeho profesora, je jen vstupním milostným příběhem, zažehujícím několik milostných vztahů, provázejících umělce jako tvůrčí inspirace během celého jeho života. Milostné příběhy nejsou v knize jen zajímavým epickým prvkem románové stavby, ale slouží zejména pro zobrazení složitosti lidských vztahů

* The Freelands (1915, Rod Freelandů) román

* The Apple Tree (1916, Jabloň) novela

* Beyond (1917, Věčnost) česky jako Silnější než smrt

* Five Tales (1918, Pět povídek) povídkový soubor obsahující mimo jiné povídku Indian Summer of a Forsyte (Forsytovo babí léto), kterou autor zařadil roku 1922 jako první mezihru do Ságy rody Forsytů

* A Saint's Progress (1919, Světec) novela

* The Skin Game (1920, Podfuk) divadelní hra založená na nepřátelství dvou rodin

galsworthy_rukopis.jpg* In Chancery (1920, V pasti) román, česky též jako V osidlech, druhý díl Galsworthyho trilogie Sága rodu Forsytů

* Awakening (1920, Probuzení) povídka, kterou autor zařadil roku 1922 jako druhou mezihru do Ságy rody Forsytů

* To Let (1921, K pronajmutí) román, třetí díl trilogie Sága rodu Forsytů

* Loyalties (1922, Oddanost) divadelní hra

* The Forsyte Saga (1922, Sága rodu Forsytů) souborné vydání trilogie líčící osudy tří generací patricijského rodu Forsytů od roku 1866 až do počátku dvacátých let 20. století

* Old English (1924, Starý Angličan) soubor divadelní hra

* Caravan (1925, Karavana) soubor povídek

* Escape (1926, Útěk) divadelní hra

* Verses New and Old (1926, Nové a staré verše) sbírka básní

* A Modern Comedy (1928, Moderní komedie) druhá románová trilogie o Forsytech, ve které autor pokračuje v líčení osudů třetí a čtvrté generace rodu v letech 1922-1926. Kromě románů do ní autor při jejím prvním souhrnnem vydání zařadil ještě dvě mezihry. Názvy jednotlivých části jsou:

The White Monkey (1924, Bílá opice) román

A Silent Wooing (1927, Tiché vábení) povídka, mezihra

The Silver Spoon (1926, Stříbrná lžička) román

Passers By (1927, Kolemjdoucí) povídka, mezihra

Swan Song (1928, Labutí píseň) román, česky také jako Labutí zpěv

Chance on Forsyte's (1930, Na burze Forsytů) soubor povídek s forsytovskou tematikou

Two Essays on Conrad (1930, Dvě eseje o Conradovi) eseje

End of the Chapter (1934, Konec kapitoly) česky též jako Poslední kapitola, závěrečná románová trilogie týkající se rodu Forsytů, vydaná souhrnně až po autorově smrti, skládající se z románů

Maid In Waiting (1931, Společnice) česky prvně jako Sestra, pak jako Než osud zavolá nebo jako Dychtivé mládí

Flowering Wilderness (1932, Kvetoucí pustina)

Over the River (1933, Napříč proudem)

Collected Poems (1934, Sebrané básně) posmrtně vydaný soubor básní

 

 

Filmové adaptace

 

* Justice (1917, Spravedlnost) Velká Británie, režie Maurice Elvey, němý film

* The Skin Game (1921, Podfuk) Velká Británie, režie B. E. Doxat-Pratt němý film

* The Stranger (1921, Cizinec) Velká Británie, režie Joseph Henabery, němý film

* The White Monkey (1925, Bílá opice) USA, režie Phil Rosen, němý film

* Old English (1930, Starý Angličan) USA, režie Alfred E. Green

* Escape (1930, Útěk) Velká Británie, režie Basil Dean

* The Skin Game (1931, Podfuk) Velká Británie, režie Alfred Hitchcock,

* Loyalties (1933, Oddanost) Velká Británie, režie Basil Dean a Thorold Dickinson, ¨

* One More River (1934, Napříč proudem) USA, režie James Whale

* The Silver Box (1939, Stříbrné pouzdro) Velká Británie

* 21 Days (1940, Dvacet jedna dní) Velká Británie, režie Basil Dean

* Escape (1948, Útěk) Velká Británie, režie Joseph L. Mankiewicz

* That Forsyte Woman (1949, Forsytova žena) USA, režie Compton Bennett

* Letzten werden die Ersten sein (1957, Poslední bude první), Německo režie Rolf Hansen

* Strife (1965, Svár) Velká Británie, režie Peter Graham Scott, televizní film

* The Forsyte Saga (1967, Sága rodu Forsytů) Velká Británie, režie James Cellan Jones a David Giles, televizní seriál

* The Skin Game (1974, Podfuk) Velká Británie, režie Peter Wood, televizní film

* Strife (1975, Svár) Velká Británie, režie Michael Darlow, televizní film

* Loyalties (1975, Oddanost) Velká Británie, režie Rudolph Cartier, televizní film

* Anglijskij vals (1982, Anglický valčík) Sovětský svaz, režie Gitis Luksas, podle divadelní hry Joy

* A Summer Story (1988, Letní příběh) USA, režie Piers Haggard, podle novely Jabloň

* První a poslední (1997, Poslední bude první) Česká republika, režie Dušan Klein, televizní film,The Forsyte Saga (2002, Sága rodu Forsytů) Velká Británie, režie Christopher Menaul a Dave Moore, televizní seriál, The Forsyte Saga: To Let (2002, Sága rodu Forsytů: K pronajmutí), Velká Británie, režie Andy Wilson, televizní seriál (pokračování přecházejícího

 

Poznámka

 

  • The Forsyte Saga (2002, Sága rodu Forsytů) Velká Británie, režie Christopher Menaul a Dave Moore, televizní seriál (1967) z produkce BBC zaznamenal úspěch doma i v zahraničí. The Forsyte Saga běžela na celém světě. A to jak v zemích západního tak východního bloku. Jde dokonce o první britský program, který byl prodán do Sovětského svazu. Úspěch v zahraničí i doma byl velký a to i přesto, že je Sága natočena černobíle. Jde o poslední velké drama, které se na BBC nedělalo v barvě, protože v době natáčení se už britská veřejnoprávní televize připravovala na zahájení celodenního barevného vysílání. V ČT běžel seriál zhruba před 40 lety, byl zázrak, že totalitní moc povolila toto vysílání, vždy v neděli od 20:00 hod. Pamatuji si na dokonalý (dle mne nikým nepřekonaný) dabing herce Eduarda Cupáka v roli Soamese

Kenneth More

Herecké postavy seriálu

Eric Porter...Soames Forsyte

Nyree Dawn Porter...Irene Forsyte

Margaret Tyzack...Winifred Dartie

Kenneth More...'Young Jolyon' Forsyte

Maggie Jones...Smither



Hostující hvězdy

Michael York...Jolyon 'Jolly' Forsyte

  Kenneth More
(seriál The Forsyte Saga, 1967)

 

Vedlejší postavy

John Welsh...James Forsyte

John Barcroft...George Forsyte

Nora Nicholson...Aunt Juley Forsyte

Fanny Rowe...Emily Forsyte

Terence Alexander...Montague Dartie

Lana Morris...Helene Hillmer

Kynaston Reeves...Nicholas Forsyte

Nora Swinburne...'Aunt Hester' Forsyte

Joseph O'Conor...'Old Jolyon' Forsyte

Mischa De La Motte...Warmson

Clifford Parrish...Gradman George Woodbridge...Swithin Forsyte A.J. Brown...Roger Forsyte Fay Compton...'Aunt Ann' Forsyte

Ursula Howells...Frances Forsyte

Jenny Laird...Mrs Heron

Susan Hampshire...Fleur Mont Forsyte

Christopher Benjamin... Prosper Profond

John Bennett...Phillip Bosinney

Anne De Vigier...Imogen Cardigan née Dartie



Režie

James Cellan Jones


Scénář

Lennox Phillips

 

Česká vydání

 

Vybrané novelly, Jan Otto, Praha 1915, přeložil Karel Mašek,

Bratrství, Laichter, Praha 1917, přeložila Zdeněk Franta,

Patricij, Stanislav Minařík, Praha 1921, přeložil Čeněk Syrový, znovu Melantrich, Praha 1934.

Sága rodu Forsytů I.-III., Aventinum, Praha 1926, přeložila Bohumila Kubertová-Zátková, znovu 1928, 1929, 1930, 1931 a Melantrich, Praha 1935, 1938 a 1947.

Útěk, Ladislav Kuncíř, Praha 1927,

Tmavý květ, Melantrich, Praha 1928, přeložil Elsie Havlasová, znovu 1931 a 1934.

Moderní komedie I.-III. (Sága rodiny Forsytů IV.-VI.), Aventinum, Praha 1930, přeložila Bohumila Kubertová-Zátková, znovu 1931 a Melantrich, Praha 1935 a 1948.

Ostrov pokrytců, Alois Srdce, Praha 1930, přeložila Anna Kučerová, znovu SNKLU, Praha 1953,

Silnější než smrt, Melantrich, Praha 1930, přeložil Jan Čep a Bohuslav Rovenský, znovu 1933, 1936 a 1948.

Svár, Adolf Synek, Praha 1930, přeložila Staša Jílovská,

Komentář, Alois Srdce, Praha 1930, přeložil F. Zieris a Robert Titěra,

Na burse Forsytů, Aventinum, Praha 1931, přeložila Bohumila Kubertová-Zátková, znovu Melantrich, Praha 1935.

Rod Freelandů, Kvasnička a Hampl, Praha 1931, přeložila L. Vymětal,

Světec, Melantrich, Praha 1930, přeložil Robert Tintěra, znovu 1935.

Sestra, Aventinum, Praha 1932, přeložila Bohumila Kubertová-Zátková,

Stařec a smrt, Melantrich, Praha 1932, povídky,

Venkovské sídlo, Melantrich, Praha 1933, přeložila Květa Milcová, znovu SNKLHU, Praha 1956.

Vzpomínky, L. Mazáč, Praha 1933, přeložila Anna Kučerová,

Kvetoucí pustina, Melantrich, Praha 1934, přeložila Marie Vlasáková,

Napříč proudem, Melantrich, Praha 1934, přeložila Jarmila Kurelová,

Vila Rubein, Melantrich, Praha 1934, přeložil Jan Filip, znovu 1935.

Poslední kapitola I.-III., Melantrich, Praha 1935, přeložily B. Kubertová-Zátková, Marie Vlasáková a Jarmila Kurelová (první díl pod názvem Než osud zavolá), znovu Allegro, Praha 1992 pod názvem Konec kapitoly (první díl pod názvem Dychtivé mládí).

Poslední karta, Melantrich, Praha 1938, přeložil Josef Hobza, povídky,

Jabloň, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1939, přeložila Ludmila Vočadlová,

Sága rodu Forsytů I.-III., SNKLHU, Praha 1957, přeložil Zdeněk Urbánek, znovu Odeon, Praha 1967, 1970, 1971 a 1991 a BB art, Praha 2000, 2005 a 2006.

Moderní komedie I.-III., SNKLHU, Praha 1957, znovu Odeon, Praha 1972, přeložil Zdeněk Urbánek,

Patricij, Práce, Praha 1969, přeložila Věra Kopalová,

Tmavý květ, Svoboda, Praha 1970, přeložil Jan Caha,

Forsytovo nanebevzetí, Mladá fronta, Praha 1988, přeložila Hana Žantovská, znovu Garamond, Praha 2006, povídky

 

Ukázka z díla

Sága rodu Forsytů

Pro Soamesovy oči bylo v tom všem jakési předstírání, nějaká zastaralá barvitost. Jak jsou ti Francouzi teatrální! Zapálil si cigaretu, což byla u něho vzácnost, a měl přitom pocit, že se na něm osud dopustil urážky, zahnal-li ho do těchto cizokrajných vod. Nedivil by se, kdyby se Ireně tento cizí život docela líbil, nikdy nebyla pravá Angličanka - ani svým vzhledem! A začal uvažovat, které okno za zelenou žaluzií je její. Jaký slovní výraz by měl dát tomu, co jí přišel říci, aby pronikl obranou její pyšné zatvrzelosti? Odhodil nedopalek cigarety na holuba a pomyslel si: "Nemohu tady setrvávat donekonečna a pohrávat si s prsty. Bude lépe vzdát se čekání a navečer ji navštívit." Ale seděl zde dál, až odbilo dvanáct a pak i půl jedné. "Počkám do jedné", pomyslel si, "když už jsem v tom." Ale právě v té chvíli vyskočil a zase ucouvl zpět a usedl. Vyšla jakási žena v šatech smetanové barvy a odcházela pod plavým slunečníkem. Ano, Irena! Vyčkal až byla tak daleko, že ho již nemohla rozpoznat, a vydal se za ní. Kráčela zvolna, jako by neměla žádný určitý cíl, pamatoval-li se dobře na ten směr, kráčela k Bois de Boulogne. Aspoň půl hodiny šel za ní stále v téže vzdálenosti na protější straně ulice, až vešla do Bois. Má se tam nakonec s někým setkat? S nějakým zatraceným Francouzem - s některým z mužů rázu "Miláčka", kteří nemají nic jiného na práci než se točit kolem žen - četl totiž s nesnázemi a s jakousi znechucenou okouzleností knihu toho jména. Zatvrzele za ní kráčel stinnou alejí, a když se cesta zatáčela, tu a tam ji ztrácel z dohledu. A vzpomněl si, jak se kdysi dávno jednoho večera kradl a plížil v Hyde Parku od stromu ke stromu, od lavice k lavici a slepě, směšně, v palčivé žárlivosti hledaje ji a mladého Bosinneyho. Cesta ostře zahýbala, pospíšil za ní a spatřil ji pak, jak sedí pod malou fontánou, jež měla podobu drobné Niobé ze zeleného bronzu, zahalené do vlastních vlasů až po útlé boky a zírající na kaluž, kterou vyplakala. Spatřil ji tam zblízka tak náhle, že prošel mimo ni, dřív než se mohl obrátit a smeknout. Nepolekala se. Vždy se dokázala výborně ovládat - to právě patřilo k vlastnostem, jež u ní nejvíc obdivoval, a patřilo to také k tomu, co jí nejvíc zazlíval, neboť nikdy nedokázal rozpoznat, co si vlastně myslí. Poznala, že ji sleduje? Pohněvalo ho její sebeovládání, pohrdl jakýmkoli vysvětlováním své přítomnosti, ukázal na truchlící malou Niobé a řekl:
"Je to docela hezké."
Tu spatžil, že s námahou zachovává klid.
"Nechtěl jsem tě polekat, tohle je tvoje oblíbené místo?"
"Ano."
"Je to tu trochu opuštěné." Zatímco mluvil, zastavila se tu jakási dáma, podívala se na fontánu a kráčela dál. Ireniny zraky ji sledovaly.
"Ne," řekla bodajíc slunečníkem do půdy, "nikdy to tu není opuštěné. Člověk má vždy s sebou svůj stín."
Soames pochopil, tvrdě na ni pohlédl a zvolal:
"Je to tvoje vlastní chyba. Můžeš se z toho vysvobodit, kdykoli budeš chtít. Ireno, vrať se ke mně a budeš svobodná."
Irena se zasmála.
"Nesměj se!" zvolal Soames a dupl nohou. "To je nelidské. Vyslechni mě! Máš nějakou podmínku, pro mne splnitelnou, po níž by ses ke mně vrátila? Kdybych ti slíbil, že budeš bydlet jinde - že tě jen občas navštívím?
Irena vstala a v její tváři i postavě bylo náhle něco divokého.
"Ne! Ne! Ne! Můžeš mě uštvat k smrti. Nevrátím se."
Soames ucouvl, do hloubi duše uražen.
"Nevyvolávej výstup!" řekl ostře. Oba stáli nehybně a dívali se upřeně na malou Niobé, jejíž zelenavé pokožka se v slunečním světle leskla.
"To jsou tvoje poslední slova," zamumlal Soames a sevřel ruce v pěst. "Zatracuješ nás oba."
Irena sklonila hlavu. "Nemohu se vrátit. Sbohem!"
V Soamesovi vzplanul pocit obludné nespravedlnosti.
"Stůj!" pravil. "Okamžik mě ještě poslouchej. Dala jsi mi svatý slib - přišla jsi ke mně bez jediného penny. Dostala jsi vše, co jsem mohl dát. Bez příčiny jsi porušila slib, uvedla jsi mě v potupu, odmítla jsi mi dát dítě, udělala jsi ze mne vězně, a dosud - dosud mě vzrušuješ tak, že po tobě toužím, potřebuji tě. Co si vlastně sama o sobě myslíš?"
Irena se obrátila s tváří smrtelně bledou a očima palčivě temnýma.
"Bůh mě udělal takovou, jaká jsem." pravila. "Jsem špatná, chceš-li - ale ne tak špatná, abych se znovu vydávala muži, kterého nenávidím."
Když odcházela, sluneční světlo se jí třpytilo ve vlasech a zdálo se, jako by lichotivě hladilo po celé délce její přilehavé, smetanově zbarvené šaty.
Soames nedokázal promluvit ani se pohnout. Slovo "nenávidím" - tak přemrštěné, tak primitivní - rozechvělo v něm celou jeho forsytovskou podstatu. Z hloubi duše zaklel, vykročil z místa, odkud mu zmizela, a vběhl takřka do náruče oné dámy, jež se loudavě vracela - oné slídící hlupačky! Hluboko v lesíku z něho brzy začal stékat v krůpějích pot.





Obsah:


Rodina Forsytů:

Jolyon Forsyte, obchodník s čajem a předseda podnikatelských společností, má devět sourozenců. Jsou to: Anna, James, Swithin, Roger, Juley, Hester, Nicholas, Timothy a Susana. Syn starého Jolyona, mladý Jolyon, byl třikrát ženat. Z prvního manželství je dcera June, nešťastně zasnoubená s Filipem Bosinneym. Z druhého manželství jsou dvě děti: Jolly, který jako mladý dobrovolník zemře v Transvaalu, a Holly, která se provdá za bratrance val Dartieho. Po třetí byl ženat s Irenou, dcerou profesora Herona, rozvedenou ženou Soamesa Forsyta a z tohoto manželství narodil se syn Jolyon. Bratr starého Jolyona James má syna Soamesa (= první muž Ireny)., bohatého advokáta a milovníka obrazů. Jeho manželství s Irenou je bezdětné a nešťastné, v druhém manželství s Francouzskou Annette dcerou Mme Lamotte, má Soames dceru Fleur. Sestry Soamesovy jsou Winifred. Rachela Cicely. Winifred je provdána za muže velikého světa Dartieho. Jejich děti jsou - syn je Val, ženatý s Holly, (dcerou mladého Jolyona), a dcera Imagena, provdaná za Jacka Cardigana (mají syna Johna a Jamese), dále Maud a Benedikt. Z dalších sourozenců starého Jolyona mají děti jen Roger, majitel domů, a Nicholas. Rogerovy děti jsou: Roger mladý, jehož syn, nejmaldší Roger, byl raněn ve světové válce, Jiří, Francis, Eustach, Thomas. Nicholas má syna Nicholase, Arnošta, Archibalda, dcery Miriannu, Florence a Eufemii. Syn Nicholas se ožení a má šest dětí: Nicholase (nejmladší Nicholas), Blanche, Krištofa, Violetu, Gladys a Patrice. Sestra starého Jolyona Susana, provdaná Haymanová, má děti Johna, Augusta, Annabellu, Gilese a Jesse.


Bohatec.

Na čaji u starého Jolyona, pořádaném na oslavu zasnoubení jeho vnučky June s architektem Filipem Bosinneym, dojde k jeho seznámí s Irenou, ženou Soamese Tato známost otřese pevnými základy téměř celé rodiny Forsytů. Irena, jediná dcera profesora Herona, nemajetná, bez matky, neuváženě přijala nabídku bohatého Soamese, ale hned v prvním týdnu manželství poznala svůj krutý omyl. Setkání s Bosinneym je pro ni také osudným. Bosinney se zamiloval vášnivě a opustil June.

Irena, jemná a půvabná, se nevrhla střemhlav do tohoto vztahu, ale opatrně přijímala Bossineyovo dvoření ale přesto málem došlo k útěku od Soamese, který důvěřujíc Bosinneyovi, zadal mu stavbu přepychového domu v Robin - Hilu. V rodině Forsytů zavládlo následkem toho obrovské zděšení. V domě starého Jolyona bylo bouřlivé ovzduší. June - (z prvního manželství syna starého Jolyona, pro niž se tento vznešený muž rozešel se synem, když se ten po druhé oženil a žil v skrovných poměrech s dvěma malými dětmi z druhého manželství )- zklamána Irenou a Bosinneym opouštěla a zanedbávala starého Jolyona. A on v touze po lásce a po dětech hledá cestu k ztracenému synovi a nachází opravdu nové zalíbení v roztomilých dětech ze synova druhého manželství - v Holly a Jolly. Mezitím zemře teta Anna. June odjede se starým Jolyonem k moři a Forsytové čekají u Rogera. Starý Jolyon se pokusí prostřednictvím mladého Jolyona promluvit s Bosinneyem o rozumném východisku, ale bez výsledku. A zatím, co se June zotavuje v horách a ošetřuje nemocné, Soames z bolestí nad zradou Ireny mstí se Bosinneyovi tím, že mu zadrží část finanční sumy, která se překročila na stavbě vily. Irena odchází z jeho domu a s June se setká v prázdném bytě Bosinneyově. Čekají však marně: uštvaný Bosinney je nešťastnou náhodou přejet v mlhavém dni. Irena pak opouští Soamese nadobro.


Intermezzo: Forsytovo babí léto.

Starý Jolyon, který koupil Robin - Hill, tráví krásné léto se svými vnoučaty Holly a Jolly a kochá se krásou letního jasu. Zde se setká se s Irenou, která hnána vzpomínkami zatoulá se k Robin - Hillu. Zažije s ní krásné chvíle" , síně Robin - Hillu ožijí její hudbou a Irena je znovu schopna plnohodnotně žít v domě, který je dílem Bosinneyovým. Věčně mladý stařec čeká rád se svým psem Balthasarem na pravidelné Ireniny návštěvy, jednou však usne věčným spánkem.


V osidlech.

Rodina Forsytů se zmenšila. Po smrti tety Anny, starého Jolyona a provdané Susany Haymanové zbývá už jenom šest sourozenců. Velký rozruch v rodině Forsytů způsobila závěť starého Jolyona, v níž zabezpečil finančně Irenu. Na pohřbu nečekaně zesnulého Rogera shromážila se zase celá rodina . Soames po dvanáctiletém osamění zbohatl ještě více a zatoužil znovu po životě, po ženě a po rodině. Upoutala ho hezká francouzská dívka Annette, která vypomáhala své matce v restaurantu. Somes myslí na sňatek s ní, ačkoliv je mu už pětačtyřicet let. Ujme se věci své sestry Winifred, provdané za muže vznešeného světa Dartieho, s nímž není šťastna. Dorůstá už její syn - kpotomek šlechtického rodu a světáka - Val. Ten se zasnoubí se sestřenicí Holly. Nitky osudu se divně splétají. Soames cítí osidla nerozloučeného svazku s Irenou a navštíví Jolyona, který, plní vůli zesnulého otce - má se totiž starat o Irenu. Jolyon najde Irenu, najde ji klidnou a vyrovnanou, věrnou památce Bosinneyově. Rozluka je těžko proveditelná, osidla svírají pevně i Somese i Irenu. Soames se snaží získat Irenu, ta odchází k Jolyonovi a mezi oběma vzniká tiché ovzduší vzájemné sympatie. Když pak Soames nepřestává znovu o ni usilovat , odjíždí tato do Paříže. Později ji dá Soames hlídat, přijde na její styky s Jolyonem. Mezitím vypukne burská válka. Val a Jolly dají se z mladické ztřeštěnosti na vojnu. Válečné náladě podléhá i June a stane se ošetřovatelkou. Soames nemá klidu a stále touží po smíru s Irenou. Ta však před ním prchá a najde útulek v blízkosti Jolyona v Richmondu. Když mu před Soamesem dá najevo, že by spojila své osudy s jeho, přijde Jolyonovi telegram, oznamující smrt synovu. Po té přistoupí Soames na soudní rozluku. Jolyon s Irenou uzavřenou manželství a tak Irena přichází znovu do domu, který vystavěl Bosinney. Soames se ožení s Annette a narodí se jim dcera Fleur. Je zdánlivě šťasten. Ireně a Jolyonovi se zanedlouho narodí syn Jon.


Intermezzo.

Irena a Jolyon se vracejí z mořských lázní a jsou očekávání malým synkem Jonem.Jsou velmi šťastni.


K pronajmutí.

Fleur vyspěla v krásnou dívku. Soames však s Annette nenašel to štěstí, které hledal po celý život. Také ona - jako kdysi Irena - unikala z jeho moci a hledala rozptýlení jinde. A tak Somes měl ve Fleur jedinou útěchu. Zatím Jolyon Forsyte, už sedmdesátiletý, uvažuje o zálibě svého syna Jona stát se zemědělcem. Ani Fleur ani Jon nic nevědí o o rodinné tragédii, která se odehrála mezi Irenou a Soamesem. a najdou v sobě zalíbení . Potvrdí si vzájemné city u Vala Dortie, kde Fleur navštíví Jona na zemědělské praxi. Ačkoliv Fleur má obdivovatele v poloumělci Monteovi, přece se rozhoduje pro Jona .- Irena a Soames se snaží všemožně rozvést cesty mladých lidí, ale ani cesta Jonova a Irenina do Španěl mnoho nespraví, naopak zvýší touhu mladých vědět proč se Irena a Soames tolik nenávidí. Když je jim pak všechno vysvětleno, nastává tuhý boj na obou stranách. Fleur je výbojná, Jon podléhá své matce a kolísá, až je jeho odpor zlomen smrtí otcovou. Zříká se Fleur, a ta když se odhodlá k další schůzce v Robin - Hillu, nachází dům prázdný - k pronajmutí. V zoufalství se provdá za Monteho.


Bílá opice.

Monte a Fleur byli na svatební cestě ve Španělsku. Po návratu se Fleur ve své domácnost obklopila milými lidmi, aby zapomněla na svou první nešťastnou lásku. Měla u sebe otce Soamese, sira Lawrence Monte, mužova otce, oddaného manžela Michaela a blouznivého snílka Wilfrida Deserta, básníka, přítele Michaelova. Milovala svůj čínský salon a malého psíka, ale přesto jí bývalo smutno. Přátelství Wilfridovo se změnilo v lásku, ale ta nedovedla zahojit její životní bolest. Tři události rozrušily jejich život. Podvodné manipulace ředitele Eldersona v obchodní společnosti, kde byl Soames členem správní rady. Pak dojemný příběh - Bicketa a jeho ženy: Bicket se dopouští krádeže v Desertově tiskárně, aby uživil svou nemocnou ženu a ona uzdravená tajně vydělává jako model, aby zase jemu, za trest propuštěnému, usnadnila život. A pak úmrtí podivína Jiřho Forsyta z jehož ubohé pozůstalosti získal Soames cenný obraz starého mistra, který daruje Flaur do čínského salonu. Obraz představuje bílou opici, pojídající pomeranče - alegorii to civilizace: Pojídati plody života, odhazovati kůru a býti přistižen při činu. Tak se jeví hostům Fleuřina salonu. Wilfrid odchází do Arabie a Fleur, které se narodí syn, najde v jeho výchově smysl života.


Intermezzo: Tiché námluvy.

Jon Forsyte se seznamuje se svou budoucí ženou Annou.


Stříbrná lžička.

Mezi přáteli Fleur Monteové objeví se cizinec, mladý Američan Francis Wilmot, bratr Anny, ženy Jona Forsyta. Michael Monte kandiduje v parlamentě na nový směr foggartismus, který má čelit nebezpečí plynoucímu z nezaměstnanosti. Má podklad v knize sira Jamese Foggarta, který v ní zpracoval vidinu příštích let se zřetelem k sociálně slabým vrstvám obyvatelstva. Fleur chápe práci svého muže jako zabezpečení svého syna Kita, i když ví, že patří mezi ty, kteří se narodili se stříbrnou lžící v ústech. Michael se dostává do styku s obyvateli chudých čtvrtí. Na jednom večírku u Fleur dojde k nemilé příhodě: Marjorie Ferrarová, které se dvoří Francis Wilmot a která se netěší dobré pověsti, urazí Fleur před otcem Soamesem. Z toho vznikne proces, končící sice odsouzením Ferrarové, ale Fleur se přece cítí otřesena společensky. Odjede se svým otcem na cesty kolem světa. Michael jede za nimi až o parlamentních prázdninách.


Intermezzo: Soames vidí Irenu, Jona i Annu - setkají se všichni v jednom hotelu a jenom prozřetelností Soamesovou projdou kolem sebe, tak aby se neviděli.


Labutí zpěv.

Michael a Fleur mění svůj styl - Foggartismus není tím, čím se sliboval být. Za všeobecné stávky zje zřízena kantýna pro dobrovolné železničáře a Fleur se v ní znamenitě uplatňuje. Dobrovolným pracovníkem je i mladý Jon Forsyte. Soames se ne neprávem obává setkání Jona s Fleur. Dojde k němu přes veškerou jeho ostražitost a následují další schůzky. Michael mezitím je na návštěvě u svého strýce Hilaryho, faráře lidumila, na venkově. Dá se získat jeho zvláštním plánem: asanovat chudinské čtvrti. Fleur má sice starosti o své onemocnělé dítě Kita, přece však vyhledává možnosti setkat se s Jonem. Otec Soames bdí nad ní, ale nepřekazí jejich schůzku v Robin - Hillu, jež otřese Jonem, Fleur i Annou. Fleuřino vítězství nad Annou trvá však jenom krátce. Jon prohlédne a přes všechnu touhu po Fleur se rozhodne trvale pro Annu. Michael omlouvá jednání své ženy a hledá v práci zapomenutí. Soames pak vezme Fleur i s dítětem k sobě. Vtom však dojde k požáru v Soamesově obrazárně. Při zachraňovacích pracích je Soames raněn a umírá. Fleur si uvědomuje u umírajícího otce svou povinost k sobě, Michaelovi i k dítěti - a toto vědomí povinnosti zvítězí u ní nad vším ostatním.

 

* V dalším díle o držitelích Nobelových cen za literaturu Vám představíme ruského básníka a prozaika Ivana Alexejeviče Bunina, který tuto cenu získal v roce 1933 *



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz