Významný francouzský básník, dramatik a romanopisec. Jeden z tradičních římskokatolických spisovatelů. Nositel Nobelovy ceny za literaturu pro rok 1952.

François Charles Mauriac se narodil 11. října 1885 v silně katolické rodině úspěšného bankéře Jeana-Paula Mauriaca v Bordeaux. Jeho otec však brzy zamřel a Mauriac vyrůstal se čtyřmi sourozenci a matkou u prarodičů.  V roce 1892 začal chodit na školu zřizovanou Mariánským řádem a po dokončení přešel na univerzitu v Bodeaux, na které promoval v roce 1905. O tři roky úspěšně složil zkoušky na univerzitě École Nationale des Chartes v Paříži, ale zůstal zde jen několik měsíců, protože se chtěl naplno věnovat literatuře.

V roce 1909 debutoval sbírkou básní - Spjaté ruce. Od poezie se po čase odklonil a začal psát prózu. V kariéře Françoise Mauriaca se významně odrazili tři francouzští spisovatelé Marcel Proust, Blaise Pascal (matematik a fyzik) a Jean Racine (současník Moliéra). Ve svých raných prozaických dílech považoval Mauriac za důležitý prvek poetičnost textu, protože jedině tak šlo uzavřít všechny prvky do požadovaného žánru díla. Roku 1913 se oženil s Jeanne Lafon a zanedlouho se jim narodil první syn Claude (také známý romanopisec). První světovou válku prožil Mauriac na Balkáně v polní nemocnici Červeného kříže. Po návratu z války se jeho zážitky pochopitelně odrazili i v tvorbě. V roce 1925 opustil válečná témata a využil téma marnosti lásky. Roku 1933 byl François Mauriac zvolen do Francouzské akademie a začal přispívat do deníku Le Figaro, kde ostře napadal rostoucí sílu fašizmu. Koncem 30. let psal Mauriac divadelní hry, ale ty nikdy nedosáhly takových úspěchů jako romány a eseje.

Druhá světová válka byla pro Françoise Mauriaca obdobím skrývání a boje proti německým okupantům. Psal pod pseudonymem Forez, skrýval svoji rodinu a psal články, které byly poté pašovány do Londýna, aby sloužily jako propaganda. Působil také v protifašistickém hnutí La Résistance. Po válce se Mauriac stal příznivcem protikoloniální politiky Charlese De Gaulla. Stavěl se za svobodu Alžírska a Maroka. V roce 1952 získal François Mauriac Nobelovu cenu za literaturu za: pronikavou znalost lidské duše a uměleckou intenzitu, s nimiž v románové podobě tlumočí drama lidského života (citace z odůvodnění Švédské akademie). Roku 1958 byl De Gaullem vyznamenán Velkým křížem čestné legie (toto vyznamenání je udělováno ve Francii od roku 1802 za vojenský, vědecký, kulturní nebo společenský přínos celé Francii). V polovině 50. let působil v deníku Bloc-notes, kde získal velkou popularitu, a koncem napsal rozsáhlou životopisnou esej o De Gaullovi.

François Mauriac byl moderním romanopiscem, který neměnil charaktery postav ve svých dílech na základě událostí, ale ponechával je takové, jakými byly na počátku. Tím se lišil od většiny tehdejších spisovatelů, kteří svoje hrdiny stále zakládali na romantickém stylu, kdy se podstata člověka změní uvědoměním chyb. François Mauriac zemřel 1. 9. 1970 v Paříži a je pochován na hřbitově Vémars, Val d'Oise.

Dílo Françoise Mauriaca

Poezie

• Sepjaté ruce (1909, Les mains jointes)
• Sbohem dospívání (1911, Adieu à l'adolescence)
• Bouře (1925, Orages)

Romány

• Dítě v řetězech (1912, L'enfant chargé de chaînes) auobiografický román, ve kterém se zrcadlí citové stavy nábožensky exaltované duše zraňované tělesností
• Tóga praetexta (1914, La robe prétexte)
• Tělo a krev La Chair et le Sang (1920,)
• Přednsotní postavení (1921, Préseances) román zachycující marnou revoltu proti okolí a přijaté víře

• Polibek malomocnému (1922, Le baiser aux lépreux) román rozvíjející historii erotického vztahu ztroskotávajícího na nemožnosti fyzického sblížení. Jean Pélouyre je dvacetitříletý nepříliš pohledný a movitýměšťanský synek, který žije se svým starým a nemocným otcem. Jean je uzavřen ve svém světě a kvůli svému vzhledu si nedělá naději na sňatek s nějakou dívkou. Farář mu však namluví mladou a krásnou Noemie, která uposlechne vůli rodičů a za mladého Pélouyre se provdá. Noemie není v manželství šťastná a Jean to také vytuší, onemocní tuberkulózou. Noemie se o něj věrně stará, nepodlehne ani svodům doktora. Jean umírá, v závěti jeho otce je však dodatek, že Noemie dostane vše, pokud se již nikdy neprovdá. Noemie ztloustla, chodila v černém a nikdy se neprovdala

• Proud ohně (1923, Le Feluve de feu) historie smyslového vzplanutí, které nedokáže prolomit izolaci duší a vysvobodit je z jejich vyprahlé prázdnoty
• Genitrix (1923) román o deformaci mateřské lásky v touhu vlastnit a ovládat
• Pustina lásky (1924, Le désert de l'amour) román s tématem nesouladu citů (jeden miluje a druhý je tím obtěžován) a s analýzou milostné vášně syna a otce ke stejné ženě. Hlavní hrdinkou je mladá frigidní žena, která miluje svého lékaře a jeho syna současně
• Tereza Desqueyrouxová (1927, Thérèse Desqueyroux) román zabývající se autorovým tradičním tématem hříchu a vykoupení. Ústřední postava se pokusí otrávit manžela ze zištných důvodů, ale on u soudu odmítá svědčit proti ní. V románu vylíčil Mauriac jižní krajinu Bordeaux
• Osudy (1928, Destins)
• Tři příběhy (1929, Trois récits)
• To, co bylo ztraceno (1930, Ce qui était perdu)
• Klubko zmijí (1932, Le nœud de vipères) román psaný formou deníku, v němž starý advokát dokresluje obraz svého rodinného života, v němž všechno porozumění přehlušuje mamon. Nenávist k ženě i dětem promění jeho myšlenky a city v klubko zmijí připravených kdykoli uštknout. Vrchol pomsty spatřuje v tom, že ani ženě, aní dětem neodkáže ohromné jmění, které nashromáždil. Před smrtí si však uvědomí, že víc než peníze váží lidská láska, že to co mu v životě chybělo, bylo milosrdenství a bůh
• Tajemství Frontenaků (1933, Le mystère Frontenac) román v němž Mauriac v transponované formě oživuje vzpomínky na své vlastní dětství a mládí
• Konec noci (1935, La fin de la nuit) pokračování románu Tereza Desqueyrouxová, ve kterém nechá autor svou provinilou hrdinku zemřít v křesťanském usmíření
• Černí andělé (1936, Les Anges Noirs)
• Cesty k moři (1939, Les chemins de la mer) román o tragických osudech rodiny zámožného notáře, jenž zpromevěřil svěřené peníze a vyhnul se odpovědnosti sebevraždou zobrazuje autor obludnou úlohu peněz v soudobé společnosti, která se podřizuje zásadě vyslovené jednou z hrdinek románu: „Peníze jsou pán, je nutné přijmout jejich zákon"
• Farizejka (1941, La pharisienne) román zobrazující do vlastní křesťanské dobroty zahleděnou Brigitu Pianovou, která je manipulátorkou osudů dalších postav a svůj údudek o nich nadřazuje jejich skutečnému dobru
• Umouněnec (1951, Le sagouin)
• Galigai (1952, Galigaï) román jehož hlavní postavou je intrikánská vychovatelka, která využívá své silné vůle k ovládání osob a zlovolně zasahuje do citových vztahů lidí.
• Beránek (1954, L'agneau) román, zasazený do atmosféry bohatého, ale chmurného bordeauxského kraje, rozvíjí tragický příběh mladého chlapce, který se ve své bezelstnosti a čistotě střetává s falší a pokryteckou morálkou prostředí, v němž žije
• Mládenec ze starých časů (1969, Un adolescent d'autrefois) psychologický román jehož hrdinou je dospívající chlapec, jenž se chce osvobodit od rodinného lpění na majetku, touží po volnosti a lásce a po osudových ranách mládí nalézá cestu v literární tvorbě

Divadelní hry

• Asmodée (1938) s postavou jakéhosi noodobého Tartuffa, tato debutová hra se dočkala více než sta repríz
• Nedostatečně milovaní (1945, Les mals aimés) s námětem milostného trojúhelníku,
• Obcházení ďábla (1948, Passage du malin)
• Oheň na zemi (1949, Le Feu sur la Terre)
• Živá bolest (1950, Le pain vivant).

Eseje, biografie, polemiky, politické úvahy, články a vzpomínky

• Život Jeana Racina (1928, La Vie de Jean Racine)
• Román (1928, Le Roman)
• Bůh a mamon (1929, Dieu et Mammon)
• Volatire a Pascal (1930, Voltaire et centre Pascal)
• Blaise Pascal a jeho sestra Jacqueline (1931, Blaise Pascal et sa soeur Jacqueline)
• Utrpení a štěstí křesťana (1931, Souffrance et bonheur du chrétien)
• Romaopisec a jeho postavy (1933, Le Romancier et ses personnages)
• Romantici a jejich osobnosti (1933, Les romanciers et ses personnages)
• Život Ježíšův (1936, La Vie de Jésus)
• Prchající domy (1939, Les maisons fugitives)
• Černý sešit (1943, Le cahier noir) vydáno ilegálně pod pseudonymem
• O Proustovu žebru (1947, Du côte de chez Proust)
• Katolická slova (1954, Paroles catholiques)
• Zápisník 1952-1957 (1958, Bloc-notes 1952-1957)
• Synové člověka (1958, Les fils de l'homme)
• Vzpomínky nitra (1959, Mémoires intérieurs)
• Nový zápisník 1958-1960 (1961, Le Nouveau Bloc-notes (1958-1960))
• V co věřím (1962, Ce que je crois)
• De Gaulle (1964) kniha o životě a politických cílech generála Charlese de Gaulla, francouzského prezidenta v letech 1958 - 1969
• Nové vzpomínky nitra (1965, Nouveaux mémoires intérieurs)
• Politické paměti (1967, Mémoires politiques)
• Nový zápisník 1961-1964 (1968, Le Nouveau Bloc-notes 1961-1964)

Česká vydání

• Polibek malomocnému - Václav Petr, Praha 1926, přeložila Jarmila Fastrová
• Poušť lásky - Bohumír Treybal, Praha 1926, přeložil Miroslav Treybal
• Proud ohně - Kamilla Neumannová, Praha 1926, přeložil Josef Dostál
• Genitrix - Václav Petr, Praha 1927, přeložila Beatrice Bresková
• Thérese Desqueyroux - Václav Petr, Praha 1929, přeložil Quido Palička
• Klubko zmijí - Jan Laichter, Praha 1936, přeložil Josef Heyduk, znovu SNKLU, Praha, 1963
• Lurdští poutnící - Vyšehrad, Praha 1937, přeložil Otto Albert Tichý
• Život Ježíšův - Vyšehrad, Praha 1937, přeložili Miloš Krejza a Otto Albert Tichý
• Cesty k moři - Katolický literární klub, Praha 1947, přeložil Jaroslav Zaorálek, znovu Vyšehrad, Praha 1947 a Lidová demokracie, Praha 1961
• Farizejka - Vyšehrad, Praha 1948, přeložil Jiří Kárnet
• Příběhy lásky a nenávisti - Odeon, Praha 1972, přeložil Josef Heyduk, kniha obsahuje romány Polibek malomocnému, Genitrix, Pustina lásky, Tereza Desqueyrouxová a Klubko zmijí
• Mládenec ze starých časů - Odeon, Praha 1976, přeložil Josef Heyduk
• Beránek - Vyšehrad, Praha 1978, přeložila Eva Formanová
• Romány lásky a nenávisti - Odeon, Praha 1980, přeložil Josef Heyduk a Jaroslav Zaorálek, kniha obsahuje romány Polibek malomocnému, Genitrix, Pustina lásky, Tereza Desqueyrouxová, Klubko zmijí a Cesty k moři
• Galigai - Vyšehrad, Praha 1981 - přeložila Eva Formanová
• Umouněnec - Vyšehrad, Praha 1983, přeložil Karel Palek
• Tajemství Frontenaků - Arca Jimfa, Třebíč 1993, přeložil Kazimír Gajdoš
• Utrpení a štěstí křesťana - Petrov, Brno 1994, přeložil Josef Mlejnek

Obsah díla Tereza Desqueyrouxová:

Děj knihy vychází ze skutečné události. Mladá manželka začíná postupně nenávidět svého manžela, obhroublého statkáře, který se ze všeho nejvíce bojí své smrti, a je nakonec svou nenávistí a prázdnotou svého okolí dohnána k pokusu o jeho vraždu. Terezino provinění je kvůli rodinné cti před veřejností utajeno, travička je však ztrestána rodinným soudem, kterému se podrobuje.

Román zobrazuje neklid a nenaplnění člověka, nuceného žít v provinciálním prostředí, omezeném množstvím předsudků, včetně sexuálních. Dílo ve svém hlavním poselství obsahuje autorovo tradiční téma hříchu a vykoupení, resp. obhajobu člověka, který se sice jednoznačně provinil, ale jedinečnost jeho osobní citové a morální zkušenosti zůstává vnějšímu světu při jeho posuzování skryta, ačkoli je hlavním a jediným skutečným jeho obrazem ve vztahu k etickému kodexu.

Tereza žije se svým mužem Bernardem, který dělá vše pro rodinu (mají spolu dceru), je ale trochu bez citu. Tereza má ráda sestru svého manžela Annu, ta se má vdát, ale doopravdy touží po jiném muži. Tereza má za úkol ji přesvědčit, ať nechá svého dosavadního milence, který je filosof. To se jí povede a sama se zamiluje do jeho myšlenek o svobodě člověka, což je také jedna z věcí, která ji ukázala, v jakém stereotypním životě žije. Rozhodne se, že svého manžela otráví. Při braní jeho léků mu „zapomene" říct, že už si jich vzal hodně. To mu ovšem jenom přitíží, tudíž zajde do lékárny a koupí tam jed. On je však zachráněn, ji uvězní a celá rodina ji nenávidí. Při procesu je však díky svědectví manžela vysvobozena, dělá jako by se to nestalo. Ten však vymyslí plán, jak uchránit čest své rodiny. Musí spolu spořádaně chodit do kostela, na trh. Dcerku nechá odjet pod záminkou zdravotních důvodů, aby ji ochránil. Terezu nechá zavřenou na vesnici (ostatním vysvětluje, že chce být sama), což je pro ni velký trest, samotu nese špatně. Často chodí do lesa kvůli stromům, které miluje. Ta stále miluje filosofa, touží za ním odjet do Paříže. Když za ní na venkov přijede její manžel, řekne jí, že sestra Anna si musí vzít muže, kterého jí už předtím nutili. Pokud se jí to podaří, tak ji nechá odejít. Tereza, když cítí  možnost svobody, pomůže Anně ke svatbě. Když jedou do Paříže, Tereza si uvědomí, že svého manžela Bernarda miluje, ten ji už ale nechce. Nechá ji odjet a ona si konečně užívá svobodu v Paříži.

Tereza Desqueyrouxová byla v roce 1962 převedena na filmové plátno režisérem Georgesem Franjuem. V hlavních rolích se zde představili Emmanuelle Riva, Philippe Noiret, Edith Scob a Sami Frey.

Obálka knihy a fotografie z filmu natočeného v roce 1962 Georgesem Franjuem

Krátké úryvky z knihy Tereza Desqueyrouxová:

Bože smiluj se, smiluj se
Nad blázny ať muži nebo
Ženami! Ó Stvořiteli, mohou
Existovat netvoři v očích
Toho, kdo jediný ví, proč
Existují, jak se stali takovými,
Jací jsou, a jak
By se mohli tomu vyhnout...

Jako anotaci pro toto dílo zvolil Mauriac fragment básně Charlese Baudelaira

***

„Jak jsi, Bernarde, směšný s tím svým strachem ze smrti! Nemáš nikdy hrozný pocit vlastní zbytečnosti? Jako já? Ne? Nemyslíš, že život lidí jako jsme my, se už podobá smrti?"

***

„Teď si tak prohlížel Terezu, bezkrevnou, kost a kůže, a říkal si, jaký byl blázen, že tu strašnou ženu stůj co stůj neodstranil - jako házíme do vody pekelný stroj, který může každou chvíli vybuchnout. Ať vědomě nebo nevědomky Tereza vyvolávala drama - něco horšího než drama: zpráva z černé kroniky, musila být buď zločincem, nebo obětí..."

*Sir Winston L. Churchill byl významným britským státníkem období 2. světové války, britským premiérem, ale také historikem a spisovatelem. Za svoje literární dílo obdržel Nobelovu cenu za literaturu v roce 1953. V příštím článku o nositelích této ceny se dozvíte více*