Páteční večer považuji za nejslabší festivalový den a vyvrcholení všech nelibozvuků.

Byl jsem svědkem invenčního vakua - kéž bych byl v něm, abych to nemusel slyšet - možná v tom je podstata odvahy těchto muzikantů, že už se neposlouchají.---Teprve dnes začínám chápat, co je to ta "nová hudba". Vznikl nám tady jakýsi hudební směr, jehož inovativnost spočívá především v popření vší hudební logiky. Jakýsi vzdor vůči rytmu i harmonii.

Páteční večer považuji za nejslabší festivalový den a vyvrcholením všech nelibozvuků. Jako první vystupuje uskupení phono_phono ve složení Michael Renkel (kytara), Sabine Vogel (flétna) a Magda Mayas (útroby klavíru).

Nejprve ocitujme festivalový bulletin, kde před vystoupením dostávám pocit, že půjde o něco ojedinělého na celém světě:

Michael Renkel - ve svém díle klade hlavní důraz na otevřené kompoziční metody. V jeho pojetí hry na kytaru se prolíná tradice s rozvíjením vlastního hudebního jazyka, který zahrnuje rozšířené techniky a preparace akustické kytary. Na to logicky navazuje rozšíření nástroje pomocí počítačových technologií. Renkel rovněž nahrává v terénu (např. v Indonésii), komponuje po vzoru genetických procesů (generování, mutace, hybridizace a kódování)...

Snad prominete, že další postavy už pominu. Je neuvěřitelné, jak hezky se dá pojmenovat stupidita a umělecké prázdno. Byl jsem svědkem invenčního vakua - kéž bych byl v něm, abych to nemusel slyšet - možná v tom je podstata odvahy těchto muzikantů, že už se neposlouchají. Když jsem studoval klavírní hru u paní Peškové, učila mne, abych se naučil svou hru poslouchat, nalezl cit pro hru. Naučit se nad svou tvorbou více přemýšlet. Ale to, co předvedla Magda Mayas, bylo hrubé znásilnění klavíru. Být tím PETROFem a moci se bránit, tak bych ji snad i přejel :). Pokud mám začít škrábat plechem o struny klavíru, začal bych přemýšlet, jestli jsem nezačal trpět nějakou hudební deviací. Tady v Brně musí mít i majitelé toho klavíru hodně veliký nadhled. V Opavě by dotyčné asi správce sálu vyvedl se vzkazem, až se naučíte vážit si klavíru, na který šetříme 30 let, můžete se vrátit.

Gordon Monahan prvý den sice také sahal i do klavírních útrob, ale jeho skladba byla skutečně zajímavá, měla gradaci, nepřeháněl to s bezmyšlenkovitým vyluzováním zvuků. Jeho můžu chápat jako inovátora, ale tyto tři muzikanty, které by zastoupilo trio tříletých dětí, které si chtějí zahrát na orchestr formou nesmyslného mlácení, kam to jde, mohu brát pouze za figurky parodující "novou" hudbu. Měl jsem co dělat, abych se nerozesmál nahlas.

Pochopitelně Vám nemůžu upřít i Vaše názory, proto jsem Vám tu nádheru natočil. Koukněte tedy na video.

Další část večera patřila klarinetovému duu The International Nothing. Název je skutečně příznačný. Opět nic, co by mne zaujalo. Teprve dnes začínám chápat, co je to ta "nová hudba". Vznikl nám tady jakýsi hudební směr, jehož inovativnost spočívá především v popření vší hudební logiky. Jakýsi vzdor vůči rytmu i harmonii. Možná jako kdyby se malíř rozhodl, že na obrazech nemají být vůbec barvy, ani nálada, a rozhodl se ze vzdoru počůrat plátno, jehož se budeme posléze štítit, nebo budeme tolerantní, nebo budeme chtít působit jako chápající a k onomu plátnu budeme vzhlížet a přičichávat. Ó, moderní hudba. Cítíte? Je to úplně jiné. 

Je tu ovšem malý problém. Tím, že se umělci snaží zařadit pod tento moderní projev, komponují všichni stejně. Dlouhé, disharmonické a bezrytmické projevy. Toto duo mi asociovalo dva zapnuté vysavače s možností regulace otáček. Co si tedy z tohoto vystoupení odnáším? Úsměv a záměr alespoň jednou takovou skladbou utýrat své obecenstvo. Začlením do svého pásma jedno takové utrpení (to nemusím ani skládat, improvizace hudebního hnusu je to nejjednodušší, co lze udělat). Ono totiž nějakou dobu trpět je velmi přínosné. Protože každý potlesk je extází, kdy děkujeme za to, že už je to za námi. Alespoň já byl při potlesku velmi šťastný.

Věci otřesné jsou protikladem těch příjemných. A díky tomuto festivalu si začínám uvědomovat, jak je ten normalizační pop Gotta a Vondráčkové vlastně příjemný oddych. A co teď? Kávu si osladím a večer navštívím den poslední.

Jo a pro Vás čtenáře, opět prostor pro vlastní názor díky videozáznamu.