Při cestě autem do Hradce Králové si mě stopnul mladý kluk, který asi delší dobu stál na dešti. Možná bych ho jindy nevzal, ale tentokrát jsem nechtěl být sám. Dobrý skutek taky nezaškodí. Byl mi vděčný až příliš. Chtěl se odvděčit nezastavitelnou hovorností.

„Opravdu jste moc hodnej, pane. Víte, mokrý stopaře nikdo nechce brát a už jsem moc nedoufal. Celou dobu si nadávám, že jsem nešel na vlak. Ale to zlodějské jízdné - přeci je nebudu podporovat, že jo? Já jsem Petr.“
„Aťan.“
„Aťan? Nezlobte se, ale dost divný jméno…“
„Spíš přezdívka, ale je se mnou od dětství.“
„Viděl jsem, že máte hradecký číslo, ale mně by to stačilo jen do Chlumce. Bydlím tam s přítelem už druhý rok v malý garsonce. S přítelem není to správný slovo, jestli mi rozumíte. Nevadí vám, že jsem příliš otevřený?“

„Můžu tykat?"ptám se projistotu.

„Jasněéé," vycenil na mě bílé zuby.

„Tak jestli se mnou nehledáš nový vztah, tvoje otevřenost mi nevadí.“
„To jsem rád. Táta mi nadal do buzerantů, vyhodil mě z baráku. S mámou se scházím tajně. Teď jedu vlastně od ní. Je mi jí líto - jsem jedináček a máma brečí, že nebude mít vnoučata. Opravdu vám tyhle řeči nevadí?“
„Neboj, mně vadí jiné věci a jiní lidé. Nerozlišuju lidi na gaje, židy, muslimy, žlutý, černý nebo fialový... Mám svůj žebříček odpornosti. Sleduj moji tabulku od shora dolů: vrazi, zloději, lháři a hlupáci na vlivných místech. Jestli se v tabulce nevyskytuješ, dojedeš až do Chlumce.“
„V podobným duchu, co teď říkáte, jsem napsal tátovi dopis. Ptal jsem se ho, jaký má žebříček hodnot, když vlastního syna dokáže vykopnout ze dveří pro odlišnou sexuální orientaci. Vůbec mi neodpověděl. Ani nevím, jestli to četl... Pořád se před ostatníma vychloubal, jak má chytrého syna. Ale vždyť já mám na právech stále dobré výsledky. Učení mi nikdy nedělalo potíže. Baví mě i matematika, kterou asi nebudu potřebovat.“
„Vážně? 1457 krát 326.“
„474 982.“
„Moc hezké číslo. Jenže já nemám ani kalkulačku, ani matematické schopnosti,“ směju se.
„To máte jedno. Horší je, jak to udělám s rodičema. Mně je líto i táty. Už se synem nechlubí. Ale já mu vážně nechci dělat ostudu, rozumíte? V parlamentu nám sice odsouhlasili registrované partnerství, ale moje problémy s tátou se tím neřeší,“ povídá a ohlédne se po chlapovi s atletickou postavou.

Nikdy jsem se o homosexualitu příliš nezajímal a tohle byl můj první osobní kontakt. Samozřejmě verbální.

„Neurazíš se, Petře, když se tě zeptám na trochu osobní věc?“
„Ne, klidně...“
„U heterosexuálů bývá nevěra častější než je zdrávo. Ale u homosexuálů, jak jsem slyšel a četl, je nevěra téměř stoprocentní. Co si o tom myslíš, mohla by to být pravda?“
„Matematika mě sice baví, ale tohle vám spočítat nedokážu.“

Vystoupil v Chlumci na náměstí a poslal mi vzdušnou cestou pusu. Doufám, že byla míněna z legrace.