Prakticky od poloviny sedmdesátých let se v ČSSR nevyráběly
dvounápravové lokomotivy o malém výkonu. V druhé polovině osmdesátých
let proto ČKD přistoupilo k jejich vývoji, jako první se připravovala
varianta podle zadání ČSD, lokomotiva pro lehkou posunovací a lehkou
traťovou službu o délce 6 m přes čelníky a o hmotnosti 28 tun.
Lokomotivy jsou kapotové s postraními ochozy a jednou středovou kabinou přístupnou bočními dveřmi z obou stran. Pojezd tvoří hlavní rám, kterému jsou pomocí kyvných ramen upevněna dvě dvojkolí s trakčními motory TE 015. V kabině je umístěn centrální pult tvořící současně nízkonapěťový rozvaděč. Pod menší kapotou je uložen samostatný blok přístrojů vzduchotlakové brzdy, akumulátorová baterie a vysokonapěťový elektrický rozvaděč s usměrňovačem. Pod větší kapotou je naftový motor LIAZ M 2 650 přímo spojený s trakčním alternátorem TA 611. Chlazení vody motoru zajišťuje u sériového provedení automobilový chladič. Kompresor 3 DSK 100 je mechanický poháněn klínovými řemeny. Lokomotivy jsou vybaveny vzduchotlakovou brzdou systému DAKO-GP s elektrickými ovládači samočinné a přímočinné brzdy.
Prototypy pro ČSD se vyráběly v roce 1988 již s novým označením 704. V roce 1992 následovala dvacetikusová série lokomotiv řady 704 o hmotnosti 28 tun, z nichž osmnáct bylo dodáno ČSD. Sériové lokomotivy mají motory typu 6 Z 135 T vyráběně ve firmě Diesel International (dříve ČKD Naftové motory), kam byla výroba motorů M 2 předána. Dvě průmyslové lokomotivy vyrobené současně pod označením T 234.0 byly po roce 1995 také přeznačeny na řadu 704 s inventárními čísly 402 a 403
Lokomotiva má výkon 250 kW, nejvyšší konstrukční rychlost 65 km/h, hmotnost ve službě 28 t a délku přes nárazníky 7 500 mm.