vše potemnělo mraky
temná tíha se nakladla
na víčka
a na svět
les se sotva vzpamatoval
z prohýbání
když čelil hlučnému vzduchu
ztráceje se
v šedomokrých roletách

příroda oslepla
osamělým křikem
hromu – vdovce,
jež bušil vytrvale
pěstí
na kůži nebes
jeho řev přecházel
v ochraptělý křik

zůstal  na temných stráních sám
jen s násobnou ozvěnou
uprostřed skal

zbylo po něm uplakané nahé okolí