Vane všemi věcmi tohoto světa...
V kouzlu samoty
(věci a proroctví
nabývají pojednou
moci nad člověkem)
vystoupil z řezby starých hodin
a oslovil básníka:
"Miluji pošetilce, co se snaží
ohněm i ledem,
láskou i nenávistí
senzacemi i askezí
zachytit mé obrysy."
Med starožitného přítmí
ulpěl na jeho hlase
trochu skřípavém
jako nevěra stroje:
"Můj osud je číhání,
jsem disharmonií
v manuálu vteřin,
věř - opilství
je opičení po bozích."
A básník pochopil:
V iluze je třeba věřit
aby neviditelnosti
nekryly své úklady.
Pěstěná poezie
a každá krása je
karikatura ráje
v cudném zrcadle.
Nebe váže peklo
síla touhu
láska smrt.
Ukřižovaný ve větrné růžici,
co představuje ciferník kosmu
nenabízí zkušenosti
vlastní krve.
Mění je v chléb a víno.
"Miluji svět v jeho pravdě
a tvar v jeho podstatě."
