29. Březen, 2011 – 0:29
Jak to ale ve skutečnosti bylo, pohádko, když do středních Čech zabloudilo českého kata děťátko?
Zvěsti o tom, že rekonstrukci chátrajícího zámku ve středočeských
Panenských Břežanech chce financovat syn bývalého zastupujícího říšského
protektora Reinharda Heydricha Heider, který na zámku vyrůstal, se
stala soustem pro bulvární tisk.
Jak to ale ve skutečnosti bylo, pohádko, když do středních Čech
zabloudilo českého kata děťátko? Přišly mi dva dopisy. Jeden napsal Ing.
Jaromír Strašil starší z Polné starostovi obce Panenské Břežany.
Pane Holíku,
dějí se různé i hrůzné věci. Ale zrovna souvislost se jménem Heydrich je odstrašující pro Český národ. V tomto duchu by se všichni občané měli mít na pozoru! Jistě Panenské Břežany může navštívit kdokoli i syn Heydricha, pokud ovšem nečiní nic- říkám vůbec nic, co je navíc mimo pietu v souvislosti se jménem Heydrich pro české vlastence a národ.
Vím, že tady několik let pracuje společný tým německých a českých historiků. Pokud Vás jako starostu požádal tento tým, snad zastoupený Švancarou, pak jedině v této příležitosti jste mohl Heydricha přijmout a jednat pouze ve vymezeném věcném prostoru - opět nic více - to vše jako starosta !!
Pokud i někdo jako občan poruší hranice setkání, tj. i ten soukromník zámku, pak se proviňuje vůči národu. Je mi a všem jasné, že dítě nemůže za rodiče. Ale tento případ je tak silný, že takovou obecnost nelze přijmout. Navíc měl příležitost už min. posledních 20 let přistoupit ve věci otce, to jest i Panenských Břežan výsostně pietně.
Co v této upřímnosti pan Heider Heydrich vykonal? A jestliže jde mluva v historické souvislosti o prachách - navíc evropských, pane Holíku, tedy nyní asi 27 národů, pak s panem Heydrichem je po jakémkoli hovoru !! I kdyby dával svoje miliony, nechceme my Češi od syna Reinharda Heydricha ani fenik !
Tak, jak píši, zastupitelstvo Panenských Břežan je povinno v této souvislosti nestraně přešetřit rozsah Vašeho-či jiných zastupitelů a vyvodit rozhodnutí a též následky. Navíc vše bude opět rozkryto veřejnosti. Nemám víc, co teď Vám, jako starostovi obce, sděluji. Ing. Jaromír Strašil starší.
Odpověď na sebe nenechala čekat:
Dovolte mi, abych reagoval na Váš e-mail ohledně návštěvy Heidera Heydricha v Panenských Břežanech. Chápu, že Vaše jediné informace o návštěvě jste mohli čerpat pouze z medií a ty jsou většinou neúplné. Návštěva se uskutečnila na základě pozvání týmu historiků, resp. p. Švancary, který dlouhodobě dokumentuje zločiny fašismu za 2. světové války včetně osoby říšského protektora Hendricha.
O návštěvě jsem se dozvěděl 10 minut před jejich příjezdem a dostal jsem pozvání jako starosta se jí zúčastnit. Zvažovaná pomoc při rekonstrukci sídla říšského protektora od jeho syna nebyla žádána obcí, ale v rozhovoru s p. Heydrichem tato nabídka padla, že by byla možnost čerpat peníze z EU a on by administrativně pomohl při žádosti o dotaci. Ještě bych rád podotknul, že zámek není ve vlastnictví obce, ale soukromé osoby.
Proč jsem přijal pozvání účastnit se Heydrichovi návštěvy byl jediný důvod. Jelikož v době atentátu na jeho otce bylo Heiderovi pouhých 7 let, nemohl jsem ho zařadit do řady válečných zločinců, jelikož byl ještě dítě. Samozřejmě jsem nepřítel jakéhokoliv násilí, velmi silně odsuzuji zločiny nacistických pohlavárů, kteří způsobili smrt milionů lidí ve světě i v naší republice.
Mezi tyto zločince samozřejmě zařazuji i otce Heidera. Chápu, že to byla velmi citlivá návštěva a mohla, a vyvolala, u některých občanů opět vzpomínky na hrůzy, které nacisté naší zemi způsobili. Jelikož mi není známo, že syn Heider ve svém dospělém životě pokračoval v myšlení ve šlépějích svého otce, tak jsem po dlouhém zvažování došel k názoru, že se provinil pouze tím, že se narodil v rodině kata českého národa.
Mohu Vás ubezpečit, že pomoc, která by byla nabízena přímo obci, bych já i zastupitelé velmi, velmi zvažovali. V případě, že by Heydrichovo sídlo bylo následně zrekonstruováno, a to z jakýchkoliv peněz, mojí nekompromisní podmínkou je, aby součástí zámku se stal památník národního odboje proti fašismu a expozice hrůzných zločinů kata českého národa R. Hendricha. Zejména mladé generaci je bezpodmínečně nutné připomínat hrůzy fašismu, aby se tak již nikdy nestalo.
S pozdravem Libor Holík, starosta obce Panenské Břežany.
Nyní šestasedmdesátiletý Heider Heydrich žije v Německu, nedaleko Mnichova. Působil jako manažer společnosti Dornier, angažoval se také jako politik křesťanské demokracie CDU. Podle Středočeského kraje není vhodné, aby se vůbec potomek německého důstojníka do aktivit na obnovu zámku zapojoval. Podle něj by mělo muzeum českého odboje proti nacistům vzniknout z veřejných peněz a ve veřejných prostorách zámku.
V horním zámku, kde by kraj chtěl vybudovat ve spolupráci s odborníky muzeum, byl donedávna domov důchodců. Kraj rozhodl, že prostory jsou zchátralé a pro seniory nevhodné. Nabídl jim penziony v okolních městech… Lze si představit, že syn vraha bude čestný a filantrop k tomu, jako v případě obrácení zloděje Ferdyše Pištory? Příklady máme…
Česká veřejnoprávní televizní dvojka nedávno uvedla v pořadu “Cesty víry” dokument pod názvem Proměna. Jde o úžasný příběh syna nacistického zločince Wilhelma Odera - křesťanského pastora Wernera Odera. Narodil se v roce 1950 ve venkovském zámečku nedaleko rakouského Lince a vše se zdálo být úžasné, nádherné a prosycené krásným světlem.
To vše pouze do chvíle, než se dozvěděl, že jeho otec Wilhelm Oder byl neblaze proslulý nacistický důstojník SS, který školil své spolubojovníky v tom, jak co nejúčinněji zabíjet Židy. Po válce se mu nějakou dobu dařilo unikat zatčení, až byl nakonec uvězněn ve svém rodném Linci. Po jeho propuštění se mladý Werner na krátkou dobu s otcem seznámil, a toto setkání ho pronásledovalo po léta.
„Když se můj otec vrátil v roce 1955 z vězení, měl jsem pocit, jako by někdo zhasl světlo. Úplně přesně si pamatuji, jak na celou rodinu sestoupila temnota a přinesla neuvěřitelný a zlý chaos,“ vzpomíná Werner. To mu byly teprve tři roky, ale pamatuje si to jasně: „Když přišel domů, přišli s ním všichni jeho démoni. Má sestra a já jsme byli úplně traumatizováni.“
Wilhelm Oder vstoupil do jednotek Waffen-SS a prošel tréninkem v koncentračním táboře v Dachau. Poté byl vyslán do polské vesnice Rabka, kde nacisté z jedné dívčí školy vytvořili školicí středisko pro Einsatzgruppen, jednotky smrti působící po celé východní Evropě. Chytali Židy a Poláky a stříleli je v lesích za školou. Děti používali jako živé štíty pro nácvik střelby ze samopalu.
Když bylo Werneru Oderovi devět, poprvé v životě volal k Bohu: „Nechci umřít, chci žít“ Bůh jeho modlitbu vyslyšel. Trvalo to ještě několik let, než se setkal s Peterem Wiegandem, mladým německým křesťanem, který byl povolán sloužit jako evangelista v Rakousku ve stejné době, kdy Werner vyslovil svou zoufalou modlitbu. Peter byl první člověk, který Wernerovi vyprávěl o Boží lásce.
Dalších sedm let se učil základům křesťanství v mládežnickém centru v Rakousku. Jeho život se pomalu dostával do normálních kolejí, a přitom učinil další velký objev – Ježíš byl Žid. V jeho srdci začala klíčit nevysvětlitelná láska k Bohem vyvolenému národu. Werner se začal modlit za pokoj Jeruzaléma.
Inu, dějí se věci mezi nebem a zemí…
