.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Listopad  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       

 .: Online
Stránku si právě čtou 4 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

 

Komentáře
ke článku: Scestní mrtví - (3) - Jiný svět
(ze dne 24.04.2006, autor článku: Anit)

Komentář ze dne: 23.04.2006 19:52:32
Autor: WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek: Fíha

No tak tentokrát to vidím motivačně na jedničku. Tímto dílem jsi v mých očích obhájila všechno, co bylo napsáno předtím. Má to atmosféru, smrt Samuela byla nápaditá a intenzivní, líbil se mi i ten hovor s jeho matkou předtím než zemřel. Konečně to dává celé smysl..-ti duchové něco chtějí ( není tu inspirace Šestým smyslem..?)...Scestní lidé..-nápadité.
Já radši nezveřejňuju delší věci po částech, protože si myslím, že to pak ze sebe hodně ztrácí, vem si teď..když jsem ti psal komentář na první díl, ten úvod na mě velký dojem neudělal, teprve až teď mi to dává smysl. Vážně dobrá práce.
Udržet laťku i v dalších dílech hodně vysoko, bude docela těžké.., bude třeba rozumně vysvětlit proč zrovna Sára jim může pomoct a také se zabývat smrtí Sama, aby nevyzněla bezútěšně nebo nelogicky.
Tleskám a přeju pěkný den.

 

Reakce na komentář
"Fíha"

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 
Čarodějnice létá na: 
(Ochrana proti spamu
doplňte slovo do pole)
 


zbývá znaků:   zapsáno znaků:

    

V rámci komentářů nelze používat HTML tagy.

Pro vložení tučného textu, hyperlinku nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domeny.cz[/odkaz], [email]jmeno@domena.cz[/email]

S vložením komentáře souhlasíte s našimi podmínkami

************** * **************

Scestní mrtví - (3) - Jiný svět
Kopie - jiny_svet.jpg  Svět odhalený za oponou sleposti...


Seděla na posteli, oči pevně přitisknuté ke kolenům. Bylo to už víc než půl hodiny od doby, kdy utekla před tím chlapcem s krvavýma očima a Sára se pořád třepala.
Po dalších deseti minutách už byla docela klidná. Zvedla hlavu, zhluboka se nadechla a vydechla. Otevřela oči. Pomyslela si, že teď už ten výkřik nezadrží, jako před Eleanor. Pak si vzpomněla na to, co říkala. Jak to říkala…jakoby prosila, ať nekřičí. Pokud nějaká Eleanor vůbec byla. A ona věřila, že ano. A tak spolkla všechen svůj strach a místo výkřiku vypustila z úst jen zoufalé zachraptění.
Prohlížela si nového „člověka“, který před ní stál. Po tváři mě krvavé šrámy a po těle taky. Byl celý nahý.
Natáhl se a uchopil její ruku. Snažila se mu vytrhnout, ale stisk byl pevný.
„Sáro…pomoz mi…dostat se..odsud…prosím…pomoz nám….Sáro…“ skřehotal ten muž slabým hlasem.
Sára škubla rukou a tentokrát se jí povedlo vyprostit se.
Ten muž ji však znovu popadl, tentokrát pevněji. Jeho pohled nevyzařoval ničím. Jen touhou po pomoci.
„Tolik let...modlili jsme se…abys ses tu…objevila...Sáro…máš nám pomoct…musíš nám pomoct….“
„Ne! Ne! NE! NE! NE!“ křičela potichu, pokud to tedy šlo. Doufala, že je to tak. „Ne! Už toho bylo dost! Prosím! nechte mě být, prosím!“ teď už křičela nahlas a uvědomovala si to.
Ve chvíli, kdy se prudce otevřely dveře, muž zmizel a sním i červený otisk, který zanechal svým sevřením.
Ve dveřích stál Samuel. Byl vystrašený, ale díval se na Sáru s pochopením. Vešel do pokoje a zavřel za sebou. Potom si sedl na postel, vedle Sáry, která stále prudce oddechovala, a objal ji kolem ramen.
Nedokázala odhadnout, jak dlouho tam takhle seděli, ale celou dobu mezi nimi nepadlo ani slovo. Jen když se Sam zvedl pronesl. „Viděla jsi je.“ Nebyla to otázka.
Překvapeně se na něj dívala.
„Já je taky vidím. Tu starou ženskou. Eleanor, tak si říká. Nemusíš se jich bát. Chtějí pomoct, Sáro.“
„Co to říkáš..?“ zašeptala.
„Je to zvláštní svět…jsme už někde jinde. Tohle je jiný život než v Praze.“
„Já vím.“ vydechla.
„Ne, ty to nechápeš. Tady už nejsme to, co jsme byli. Už nepatříme mezi ně-“ mávl rukou. „Víš, může to někdy vypadat špatně, ale zvykneme si….věříš tomu?“ díval se na ni pohledem, jako by se ptal, jestli by nemohl dostat lízátko.
„Same..jak to myslíš?“
„Nevím. Je hodně věcí, na které neznáme odpověď, Sáro.“ s těmi slovy vyšel ze dveří.

„Ahoj, miláčku.“ řekl John a usmál se na Sáru, když vešla do kuchyně. „Už je ti líp?“
„Asi se mi to včera jen něco zdálo,“ zalhala. Poslední dobou to dělala často. Byly to jen malé lži..ale jedna malá lež tady, druhá tam a už nevím, kudy dál…
„Ano.“
„Kde je Sam?“
„Poslal jsem ho dneska do školy. Sice se mu moc nechtělo, ale kdo ví, jak dlouho tady budeme..měl by tady chodit do školy, ne?“
„To máš pravdu..nejsme tady na dovolené.“
John se jen pousmál a vrátil pozornost k novinám, které si četl.

Bylo kolem jedné hodiny, když Sára vyjela autem najít Samovu školu. Podle Johnových instrukcí nebyla daleko. Našla ji celkem bez problému. Ale Samuel tam nebyl.
 Objevila ho asi o dva bloky dál, na páté Avenue. Seděl na kraji chodníku.
„Samueli!“ křikla na něj zpoza pootevřeného okýnka. Radostně se rozběhl k autu.
 „Jak ses měl ve škole?“ zeptala se ho.
„Nelíbí se mi tam. Nechci tam chodit, Sáro. Všichni tam jsou divní. Nikdo se se mnou nebaví.“
„Neboj, zítra to bude lepší,“ konejšila jej.
Ale Sam jen dál zadumaně seděl a pohled upíral do neznáma.
„Není ti nic, broučku?“
„Co?“
„Ale nic,“ zakroutila hlavou a vyjeli zpátky k vilce.
Když dorazili a Sára otevřela dveře, vyběhl Samuel bez pozdravu hned nahoru po schodech.
Podívala se na Johna. Po tváři mu teklo několik slz. Její úsměv z tváře zmizel.
„Co se děje?“ zeptala se vyděšeně.
„Ty to nevíš?“
Zavrtěla hlavou. Kadeře jí divoce poletovaly.
„Sam…“
„Sam co?...nic se mu nestalo, já to vím…“ zasmála se, ale měla slzy na krajíčku..
„Víš..volali ze školy….Sáro…někdo ho srazil autem,“ John se odmlčel. „Odjel. Nechal tam jen naše dítě. Samuel nepřežil převoz do nemocnice.“
„Ne…to není pravda! Já..vezla jsem ho domů! Sám jsi ho viděl! Ne! To nemůže být pravda!“ slzy ji proudem stékaly po tvářích.
„Sáro, uklidni se…“
„Jak se mám ,sakra, uklidnit? Přijdu domů a můj muž mi řekne, že mi zajeli dítě! Jak se mám uklidnit do prdele!?“
Prudce se otočila, ale John ji zadržel. Podívala se na něj a chvíli to vypadalo, že ho obejme. Potom mu dala facku a vyškubla se z jeho ruky.
Vyběhla schody, mířila přímo do Samova pokoje. Seděl na posteli. Byl smutný, přísahala by, že brečel. Ale on nemohl brečet. Protože její malý synáček už nebyl.
„Prosím, řekni mi, že to není pravda…“ zašeptala a klekla si na zem, pod něj.
„Já nemůžu  mami.“ odpověděl přeskakujícím hlasem.
Sáře vytryskl nový nával slz z očí.
„Mami…“ opakoval.
Mlčela. Teprve po tří minutách se odhodlala spolknout knedlík v krku. „Kdo jsi teď? Jakože tě nevidí?“
„Ruth mě možná vidí, ale má pomalé oči, ale když si nebudu dávat pozor..možná mě objeví…John…to nevím, mami. A kdo jsem? Říkal, že jsem Scestný mrtvý.“
„Kdo? Kdo ti to říkal, broučku?“
„Ten chlap, který byl u tebe v pokoji.“
Sára na něj nevěřícně zírala.
„Říkal, že se jimi stávají většinou oběti nehod, které se buď nevzpamatovaly nebo se neuvědomily, že jsou mrtvé. Nebo jenom nevědí, jak se dostat pryč.
Pomoz mi, prosím...“ zaskřehotal. Sára sebou při těch slovech škubla. Ten hlas... Přísahala by, že je to hlas toho nahého muže.
„Jak ti mám pomoct?“ mumlala tak, že jí Samuel s těží rozuměl.
„Já nevím. On říkal, že nám musíš pomoct. Že jsi k tomu byla určena. Taky říkal, že si máš promluvit s Eleanor.“ v očích se mu objevil odlesk paniky. „ Musím jít!“
„Kam musíš jít?“ zeptala zoufale. „Ztratila jsem tě jednou a nehodlám dopustit, abych tě ztratila znovu!“
„Já musím.“ opakoval a jeho roztřesený hlas zakolísal.
„Samueli, “ do úst jí stékaly slané slzy beznaděje. „Neopouštěj mě, prosím.“
„Já se vrátím, ma-“ nestačil doříct větu a zmizel. Vypařil se jako „ten muž“ v jejím pokoji.
Zůstala tam sedět sama.
Chtěla obejmout svého malého syna.
Chtěla mu říct, jak moc ho má ráda. Jak moc ho miluje.
Chtěla mu  pomoct.

Ale chtít někdy nestačí…
Sára to věděla...


jiny_svet.jpg



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz