.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Září  >>
PoÚtStČtSoNe
 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30     

 .: Online
Stránku si právě čte 6 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

 

Komentáře
ke článku: Jako tělo bez duše
(ze dne 19.05.2006, autor článku: Anit)

Komentář ze dne: 20.05.2006 15:38:44
Autor: Bell (bela2006@volny.cz)
Titulek:

Ahojky "divná holko" :-))), bylo tu už řečeno téměř vše a sama vidíš z reakcí, že život nekončí ve školní lavici, že jsou lidé kteří Tě dokáží pochopit a povzbudit. Víš ono vždycky něco zlého, pro něco dobrého. Půjdeš do života ze základky možná vnitřně zoufalá, ale zralejší a silnější než ti co ti ubližují. Už tady je vidět z tvého psaní, že jsi mnohem dál než oni, že jsi dobrá. Uzavřít se do sebe a vytvořit si kolem ochranný val by asi bylo to nejhoší co bys mohla udělat. Zvedni hlavu, řekni sobě i jim "Jsem dobrá, můžete mě nemít rádi, ale ublížit mi můžete jen na malou chvíli. Já půjdu dál a vy zůstanete kdesi daleko za mnou, protože já jsem prostě dobrá." Mládí bývá někdy kruté, ale tihle srabi si na sebevědomou holku netroufnou (nikde). Zvedni hlavu a bojuj. Naučíš se to dřív a sama, než tě k tomu život později stejně donutí. Držím ti palce, za měsíc škola končí a máš celé prázniny na to říkat si "Jsem dobrá !" , nebudeš lhát. Měj se moc krásně.
 

Reakce na komentář
""

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 
Čarodějnice létá na: 
(Ochrana proti spamu
doplňte slovo do pole)
 


zbývá znaků:   zapsáno znaků:

    

V rámci komentářů nelze používat HTML tagy.

Pro vložení tučného textu, hyperlinku nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domeny.cz[/odkaz], [email]jmeno@domena.cz[/email]

S vložením komentáře souhlasíte s našimi podmínkami

************** * **************

Jako tělo bez duše
Kopie - 100_0562.jpg O mně, mém životě a o tom proč vlastně píšu....



Celou dobu jsem to věděla a taky si uvědomovala. Ani nevím, proč mě to tak vzalo, když mi můj spolužák do očí řekl, že se se mnou ve třídě nikdo nebaví. Že nemám žádné přátele. Že jsem ve třídě navíc.
Že bych nechyběla, kdybych odešla.
Ale tohle všechno jsem přece věděla... přesto mi bylo do breku. Ale jen jsem se kousla do jazyka, abych neřekla žádnou blbost, zavřela oči, aby mi nevytryskly slzy a uštípla další kus srdce, když jsem se přinutila k úsměvu.
Snažím se tam zapadat do kolektivu, ale oni mě pořád neberou. Posmívají se mi. Urážejí mě. A nebylo by to poprvé, kdyby mi vyhrožovali..a k vyhrožování přidali nějakou tu facku, aby nemluvili do větru.
Často mi ráno bývá špatně, protože mám strach, jaké to zase bude ve škole. Když vím, co o  mě všichni říkají. Nedovedu si představit, že zítra tam budu taky sedět. Dělat slepou.
Ale jak říká Barča...já to prostě udělám.
Budu sedět v lavici, nebudu nic dělat, nic říkat…a přesto jim budu vadit.
Bude jim vadit, že dýchám stejný vzduch jako oni.
A já budu potichu, soustředit se jen na to, že se nesmím rozbrečet. A i kdyby, nikdo by za mnou nepřišel. Přijdou jen když potřebuju vysvětlit učivo na písemku nebo když potřebuju peníze nebo když si nemají z koho udělat srandu.
A bojím se, že takhle už další dva roky nevydržím. Ráno vstávat s bolestmi břicha a ve škole se snažit nevybuchnout. Bojím se vyměnit třídu nebo i školu, protože si myslím, že by to tam bylo stejné. Bojím se, že to stejně jednou praskne. Bojím se na besedách o šikaně sedat si dopředu, aby se mě někdo na něco nezeptal a ze mě něco nevylítlo.
Protože tohle není šikana. Já tomu věřím. Někde uvnitř věřím, že si to můj spolužák vymyslel. Že mi jen lhal jako všichni ostatní.
Protože tohle oni dělají..lžou a přitom ani nemžiknou očima. Celou dobu se vám dívají přímo do očí..Proto jsem si vytvořila svůj svět, do kterého můžu vstoupit jen já…svět plný písmen a vymyšlených osudů…zbyla mi snad jiná možnost, než se uzavřít do sebe?
Ne.
A tak se protloukám ulicemi, snažím se být sama sebou, ale spíš jsem jako tělo bez duše...
Tak mi promiňte moje smutná slova, na které možná nemám právo. Třeba je moje reakce na všechno přehnaná. Promiňte mi to, že jsem jaká jsem..ale já jiná být neumím..ať se snažím sebevíc, stále zůstávám ta divná holka…

 

100_0562.jpg



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz