.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Září  >>
PoÚtStČtSoNe
 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30     

 .: Online
Stránku si právě čte 13 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

 

Komentáře
ke článku: Jako tělo bez duše
(ze dne 19.05.2006, autor článku: Anit)

Komentář ze dne: 29.05.2006 21:49:23
Autor: Dana Angels (sibyla@centrum.cz)
Titulek:

Milá Anetko,

klobouk dolů za Tvou upřímnost a otevřenost. :-)))

Tím čím jsi prošla Ty jsem já neprošla. No možná to bylo i tím, že jsem chodila do školy těsně před revolucí a určité věci byly jiné.
Chystám se napsat také něco o sobě, ale spíše abych ostatním pomohla.

Já jsem byla jiná v tom, že jsem cítila věci, o kterých se nemluvilo. Dnes už si to skoro ani nepamatuju, protože teď mám přátele, kteří mají podobné zájmy a vidí plno věcí stejně.

Chci Ti ale napsat jednu věc. Nikdy a to ani ve škole jsem se nikomu neposmílava a přišlo mě divné, že někdo může lhát. Nějak jsem to nechápala. Ne, že bych nikdy nelhala, to ne. Ale dnes se snažím říkat co nejvíce pravdu. Přišlo mě tak zvláštní, že může někdo ubližovat druhému a posmívat se mu.

Dnes, protože jsem v sobě našla hodně síly, tak se vždy slabších zastanu, i když se mě to už kolikrát nevyplatilo a pak se to otočilo proti mě. Nějak mě to ale nevadí, protože vím, že ten člověk si v dané chvíli nemohl pomoci sám.

Proto děvče hlavu vzhůru a pamatuj:
člověk, který útočí je sám nejistý, jinak by to nedělal, sám má strach. Útok je vždy ve skutečnosti obrana toho daného člověka.
Určitě si najdeš ve škole nějakou kamarádku. :-)

Já jsem se rozhodla pomáhal lidem i proto, že i když na to možná nevypadám, tak jsem vnitřně hodně vyrovnaná a mohu proto podpořit druhé lidi. Ovšem sama mám jedny z nejlepších přátel na této planetě a za ně denně děkuju.
Já jsem jedináček a moje mamka byla léta proti tomu, abych se věnovala duchovním směrům, ale já když se rozhodnu, tak mě málokdo zastaví.

Píšu, protože se u toho cítím volně a původně jsem začala psát pro svoje přátele, abych jim zprostředkovala určité svoje duchovní prožitky.

Nevím, zda tomu věříš, ale každý má svého anděla strážného. Já sama jsem tomu léta tak úplně nevěřila, ale teď už ano. A proto sama nikdy nebudeš.
 

Reakce na komentář
""

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 
Čarodějnice létá na: 
(Ochrana proti spamu
doplňte slovo do pole)
 


zbývá znaků:   zapsáno znaků:

    

V rámci komentářů nelze používat HTML tagy.

Pro vložení tučného textu, hyperlinku nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domeny.cz[/odkaz], [email]jmeno@domena.cz[/email]

S vložením komentáře souhlasíte s našimi podmínkami

************** * **************

Jako tělo bez duše
Kopie - 100_0562.jpg O mně, mém životě a o tom proč vlastně píšu....



Celou dobu jsem to věděla a taky si uvědomovala. Ani nevím, proč mě to tak vzalo, když mi můj spolužák do očí řekl, že se se mnou ve třídě nikdo nebaví. Že nemám žádné přátele. Že jsem ve třídě navíc.
Že bych nechyběla, kdybych odešla.
Ale tohle všechno jsem přece věděla... přesto mi bylo do breku. Ale jen jsem se kousla do jazyka, abych neřekla žádnou blbost, zavřela oči, aby mi nevytryskly slzy a uštípla další kus srdce, když jsem se přinutila k úsměvu.
Snažím se tam zapadat do kolektivu, ale oni mě pořád neberou. Posmívají se mi. Urážejí mě. A nebylo by to poprvé, kdyby mi vyhrožovali..a k vyhrožování přidali nějakou tu facku, aby nemluvili do větru.
Často mi ráno bývá špatně, protože mám strach, jaké to zase bude ve škole. Když vím, co o  mě všichni říkají. Nedovedu si představit, že zítra tam budu taky sedět. Dělat slepou.
Ale jak říká Barča...já to prostě udělám.
Budu sedět v lavici, nebudu nic dělat, nic říkat…a přesto jim budu vadit.
Bude jim vadit, že dýchám stejný vzduch jako oni.
A já budu potichu, soustředit se jen na to, že se nesmím rozbrečet. A i kdyby, nikdo by za mnou nepřišel. Přijdou jen když potřebuju vysvětlit učivo na písemku nebo když potřebuju peníze nebo když si nemají z koho udělat srandu.
A bojím se, že takhle už další dva roky nevydržím. Ráno vstávat s bolestmi břicha a ve škole se snažit nevybuchnout. Bojím se vyměnit třídu nebo i školu, protože si myslím, že by to tam bylo stejné. Bojím se, že to stejně jednou praskne. Bojím se na besedách o šikaně sedat si dopředu, aby se mě někdo na něco nezeptal a ze mě něco nevylítlo.
Protože tohle není šikana. Já tomu věřím. Někde uvnitř věřím, že si to můj spolužák vymyslel. Že mi jen lhal jako všichni ostatní.
Protože tohle oni dělají..lžou a přitom ani nemžiknou očima. Celou dobu se vám dívají přímo do očí..Proto jsem si vytvořila svůj svět, do kterého můžu vstoupit jen já…svět plný písmen a vymyšlených osudů…zbyla mi snad jiná možnost, než se uzavřít do sebe?
Ne.
A tak se protloukám ulicemi, snažím se být sama sebou, ale spíš jsem jako tělo bez duše...
Tak mi promiňte moje smutná slova, na které možná nemám právo. Třeba je moje reakce na všechno přehnaná. Promiňte mi to, že jsem jaká jsem..ale já jiná být neumím..ať se snažím sebevíc, stále zůstávám ta divná holka…

 

100_0562.jpg



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz