|
<<
Červen
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | | | |
1 |
| 2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
| 9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
| 16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
| 23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
| 30 |
| | | | | |
|
Stránku si právě čtou 2 lidé.
|
|
Komentáře
ke článku: Za sklem
(ze dne 23.09.2006, autor článku: Black Tangerine)
|
Komentář ze dne: 25.09.2006 18:25:52
Autor: Jana Vyležíková (krtica.N@seznam.cz)
Titulek: jo
Chybí tady ta kategorie "poezie v próze", přitom spousta zdejších autorů poetično do svých povídek vkládá. Tak jen dál, přidejte se i ostatní a zaměřte svou tvorbu i tímhle směrem. Bude pak zajímavější srovnávání.
Na mně to působilo, jako sledování okolí za oknem jedoucího autobusu, i s těmi plynoucími obrazy.
|
Reakce na komentář
"jo"
************** * **************
Za sklem
Z kolekce: Poezie v próze
Slunce mi svými paprsky procházejícími skrz sklo vykrádá oči, pohled
prořezáván ostny světla. Dveře se zavřely. V protějších okenních
tabulkách se zazrcadlila šmouha mého odrazu. Teď je pryč.
Po
přechodu přešel muž: docela mlád, v šedé kárované košili. Neměl
naspěch. Díval se zpříma před sebe, jen jakoby něco očekával, někoho
hledal. Ale tahle píseň už je pryč, jen tiše doznívá…
Cítím jak
dešťový asfalt uzamyká svůj trpký dech do chodidel. Ne, neprší. Jen
unáhleně polykám doušky provlhlého vzduchu. Je za sklem.
Rukou si
podpírám hlavu. Krmím se míhavými obrazy vzhlížejících stromů: zeleň,
modř. Červenomodrá, žlutá. Ne, není podzim. To jen barvy se mísí i tam,
kde je tma. Ale tahle píseň už je pryč, jen tiše doznívá…
Rozfoukaná
mračna dorůstají s běžícím časem. Rostou i domy, betonové sloupy, dráty
odsouzené větru. A přece i tady se rodí stromy a slunce dře o pohled. A
přece, vyrostlo město: v klíně beskydských kopců.
I tady muži v šedých košilích chodí přes přechod, jen hlavu sklání k zemi. Autobus zastavil…
|
Zobrazit článek Za sklem
|
|
