Komentáře
ke článku: Nejslavnější rovnice
(ze dne 25.01.2007, autor článku: Ivo-Hary)

Komentář ze dne: 30.01.2007 19:56:50 Autor: hm (xuchotl25@atlas.cz) Titulek: rovnice, polnice Occamova břitva, ta nám pravdu dí, však ten kdo jí napsal, ten už v hrobě dlí. Einstein, to byl fyziky král, byl však žid a proto... ... Hitlera štval.

Reakce na komentář
"rovnice, polnice"

************** * **************

Nejslavnější rovnice O jedné rovnici, o které slyšel snad každý a mnohdy je to jediná, kterou si pamatuje.   Nedávno jsem ze své dopisové pozůstalosti přetiskl trošku žertovné pojednání o logaritmech, které se nevěnovalo - až na závěrečnou rozepsanou definici - ani tak matematickým pojmům, jako souvislostem, k jakým nás takové uvažování nad matematikou může dovést a tím se pokusit suchou řeč čísel a vzorců poněkud polidštit. V přátelské diskusi k článečku jsem byl upozorněn, že jeden vzorec řekne víc než celý odstavec textu. O tom sebemíň nepochybuji, ovšem jen tomu, komu se chce (anebo kdo musí!) tyto vzorce číst. Jinak myslím platí kouzelná věta Stephena Hawkinga z jeho slavné "Stručné historie času", která se stala bez jakéhokoliv ústupků z vědecké přesnosti čtenářským bestselerem. Jeden přítel jej varoval: "Každá rovnice použitá v textu snižuje počet čtenářů na polovinu". Přesto pan Hawking jednu jedinou rovnici do knihy (s vědomím úsměvného rizika snížení čtennosti na 50 %) vložil. Jakou, to nechám zatím na přemýšlení hloubavému čtenáři a budu se k ní pomalu oklikou přibližovat.  Která osobnost z bohatých dějin rozvoje fyziky, je asi široké populaci nejznámější, i těm kteří s fyzikou marně v školních letech zápasili a rádi všechny poučky zapomněli? Jistě, je tu např. starověký Archimédes, sympaticky běhající nahý po ulicích Syrakus a nadšeně volající: "Heuréka!", neboť právě objevil svůj proslavený zákon, který se dočkal čestného místa v učebnicích a natolik byl zpopularizován, že znám dokonce dvě jeho zhudebněné verze! I Helenka Vondráčková prostřednictvím textaře Zdeňka Rytíře zvala zmíněného velikána do naší doby, s neodolatelným rýmem "ukážu co je karma / prohlídka bude zdarma", a slibovala mu, že kdyby se zdržel: "přišel bys možná na pátý rozměr" - asi považovali čtvrtý rozměr našeho třírozměrného prostoru za nezajímavý. Mimochodem, až Google mi při hledání jména textaře (text samotný má vyšinutá paměť uchovává dostatečně) prozradil, že to je převzatá píseň původně velmi nefyzikální - posuďte: "Archiméde (Jesus Cristo); hudba: E. Carlos a R. Carlos; text: Zdeněk Rytíř" - vzhledem k době, kdy byla česká verze tvořena, je jasné, proč dostal přednost fyzik před náboženským symbolem.  Poskočme ze starověku k středověku - kdopak nám to tu sedí pod jabloní - ano ctitelé české básnické tvorby ihned zarecitují: "Tisíc jablek spadlo na nos zeměkoule / a jen Newton doved těžit ze své boule" - Díky, pane Nezvale ... Čili další osoba velmi vážená i v nefyzikálních kruzích,  mimo jiné pozoruhodná tím, že ten pán celý život prožil jako panic a zřejmě žádnou panikou z toho netrpěl.  Jenže to vše ani těmto dvěma velikánům nestačilo, aby jejich jméno zlidovělo. Ještě jsem neslyšel, že by si jeden druhého dobíral větou: "T jsi ale chytrý, přímo jako Archimédes" - resp. "jako Newton". Myslím že už netřeba si dál hrát na průhlednou skrývačku, ten pán, který stvořil tak velkolepou rovnici, že ji neobešel i přes důrazné varování Stephen Hawking, je Albert Einstein.  A koho už napadlo jaká rovnice to je? Pouhá tři písmena, jedna číslice a jedno znaménko rovnosti. Její znění si pamatují lidé, kteří jinak vše z fyziky dokonale zapomněli, ba i ten zákon pana Archiméda by stěží dávali do kupy, o Newtonových třech ani nemluvě - snad jen to jablko by vydolovali. Našel jsem ji citovanou v populárních článcích i v humoristických povídkách, pohrávajících si ledabyle s dalším Einsteinovým objevem, relativitou, i když s tou souvisí jen volně - byla připsána k pojednání o relativitě jako dodatek "navíc". Nuž si ji i tady konečně zveřejníme:    Je to tak magická rovnice, že pan David Bodanis, americký popularizátor vědy, o ní napsal velmi čtivou knihu, která se čte téměř jako napínavý historický román a navíc s detektivní zápletkou.  Celý odkaz na tuto knihu uvedu na konci. Velice zajímavé mi přišlo připomenutí tak zdánlivě samozřejmé věci, že nejdříve, než se "narodila" tato slavná rovnice, musely přeci vzniknout všechny pojmy, které v rovnici vystupují, a jejich zavedené označení písmeny. (Např. sám Einstein rovnici E=m.(cna2.) určitě nenapsal, a to proto, že v době jejího objevu prostě platila jiná symbolická písmena ...)  Už samotný pojem "energie" - ono E - nevznikal nijak snadno, podobně jako "hmota" - m. Měření rychlosti světla, a dohady o to, zda je vůbec taková ohromující rychlost měřitelná, to je přímo "Velký fyzikální román", kde i to štěstí jako od Pojišťovny hrálo svou úlohu - ve vtipném využití Jupiterových měsíců. Nebo napadlo někdy Vás, co jste nefyziky, že se rychlost světla dá měřit ozubeným kolem? - Taky mi to připadalo jako naprostá blbost, když jsem na to narazil poprvé a ona to byla na svou dobu velmi efektivní metoda. A dokonce tak nebetyčně jasná věc, jakou je znak rovnítka, známý a u mnohých značně neoblíbený pro řadu urputných a ne vždy vítězných zápasů se školními rovnicemi (pověstné vlaky jedoucí proti sobě z míst A a B, co?), také neměl dlouho vyhráno, než postupem doby byl zvolen jako nejjednodušší a nejvýraznější. Ovšem nejemotivnější je vyprávění o druhé mocnině a jak se zjistilo, proč je tolik důležitá v mnoha přírodních zákonech, už proto, že nečekanou hlavní postavou této kapitoly je žena z 18. století, krásná, vášnivá, která po dnech strávených duchaplnou konverzací v salonech tráví v noci hodiny nad výpočty, žena, jejíž vědecké plány krutě zkrátilo nečekané těhotenství v pozdním věku; horečně pracovala, aby svou práci dokončila do porodu, o kterém tušila, bohužel oprávněně, že ho nepřežije. Její přítel Voltaire se z její smrti už nikdy nevzpamatoval, byla doslova jeho druhé já. A přitom se navíc na ni téměř zapomnělo, poté co se její objevy staly tak samozřejmými, že si už nikdo nepoložil otázku: "Kdo na to vlastně tenkrát kdysi dávno přišel?"  Také naši rovnici neprovázely jen šťastné chvíle. I když funguje naprosto skvěle v "hoření" hvězd, a tím i našeho životadárného Slunce, a v zemských hlubinách zajišťuje geotermální teplo, bez kterého by sluneční energie sama nestačila pro udržení života na Zemi, přesto vznikla při bádání nad energií částic atomového jádra a přestože nijak sama nepředznamenala vznik atomových bomb, zůstala s nimi už spojována. Natolik, že když prestižní americký časopis uveřejnil snímek "atomového hřibu", dodal k němu fotomontáží portrét zamyšleného Einsteina a do zlověstného mračna po výbuchu vepsal tuto naši rovnici s otazníkem. Tady už ale končí všechna sranda, a tak dovolte, abych skončil i já.  Poznámka: Obrázek rovnice jsem vytvořil pracně ve Wordu a Malování (!), portrét Einsteina si půjčil z následujícího linku, kde najdete i odkazy na Bodanisovu knihu a dále mnohem obšírnější pojednání o předmětu této mé ne-vědecké úvahy. http://utf.mff.cuni.cz/~podolsky/Ejemc2/Ejemc2.htm D. Bodanis: E=mc2: Životopis nejslavnější rovnice na světě, Dokořán, Praha, 2002.

Zobrazit článek Nejslavnější rovnice