|
<<
Červenec
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
| 8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
| 15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
| 22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
| 29 |
30 |
31 |
| | | |
|
Stránku si právě čte 58 lidí.
|
|
Komentáře
ke článku: Šeření z Freistadtu
(ze dne 02.05.2007, autor článku: Markéta Laryšová)
|
Komentář ze dne: 02.05.2007 08:28:23
Autor:
Titulek: Re:
Podle očekávání báseň, která jednoznačně a zřetelně přesahuje místní standard. Vlastně ani nemám zásadní připomínky, spíše subjektivní. Tou první je dvojí dvěta - a jakkoli se to může zdát prosté - vím, že to má úlohu důrazu, přesto by možná prospěla taková drobnost, kdyby v první ze dvou použitých vět bylo napsáno pouze - jakkoli ( nemá být jakkoliv ? - to je jen dotaz ), tedy až druhá by pak začínala "a" jakkoli, pak by ten důraz byl tímto jaksi ozřejměn.
Druhou připomínkou - jsou - zažloutlé sbírky francouzských poetů - sama tato odvolávka se v daném duchu v poezii objevuje,ale to by mi nijak nevadilo, to je v pořádku, jde jen spíše o vyjádření, třeba - zažloutlé sbírky - spíše stránky, ale obojí bych vyjádřil jinak. A pak snad poslední verš, co se týče snad ryrmu, je souzvučný kost - opojnost, neumím vysvětlit proč, ale možná to trochu zvukově naráží navíc na noc v předchozím verši.
Naopak se mi líbí celé pojetí básně, srozumitelnost. Působí opravdu jako báseň, a ačkoliv se jedná o volný verš, je zde použito několika souzvučných rýmů a ty dávají básni vzlet. Báseň graduje i myšlenkově, moc se mi líbí pojetí šeříku, zdánlivě kýč, banalita, ale zde umně svým vyjádřením jako kýč popřený. Je to ukázka toho, jak se dá psát i o zdánlivě kýčovitých věcech, jestliže se drážejí od života.
A to ti odpustím, že nemáš ráda Ježíše. Já ho rád mám, ale zase, tvé vyjádření prostě má své místo, dacela text obsahově vyšponoval. Prostě chválím.
|
Reakce na komentář
"Re:"
************** * **************
Šeření z Freistadtu
Jsou to asi tři měsíce, co jsem si naposledy něco napsala. Toto by měla být má reflexe.
Je večer.
A jakkoli se to může zdát prosté,
ten večer je mi blízký.
Možná jsem někdy chtěla být básníkem.
Žít od básně k básni a snít.
Teď vím, že snít je špatné.
Vím to stejně jako to,
že obraz nahé Muchovy milenky mě nevzrušuje.
Proto i vím, že jsem velmi špatným básníkem
nebo snad jím ani nejsem.
To je také důvodem,
proč otevírám zažloutlé sbírky francouzských poetů
a vzápětí před nimi zavírám oči.
A jakkoli se to může zdát prosté,
voní mi i šeřík před mým domem.
Není v tom žádná melancholie ani cit.
Voní mi stejně jako třeba pečená husa.
Mít ovšem šeříkovou alej, asi je začnu nenávidět
jak silná je jejich opojnost.
Víte, také jsem často cestovala do různých přístavů
a nejvíce přitom přemýšlela o Ježíši.
Přemýšlím o něm dodnes,máme stejný datum narození,
a čím víc to dělám, tím víc mi dochází, že ho nemám ráda.
Je skoro noc.
A naše blízkost je sedřená až na kost.
|
Zobrazit článek Šeření z Freistadtu
|
|
