.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...

 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Listopad  >>
PoÚtStČtSoNe
    1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie

 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

 

Komentáře
ke článku: Osvětim
(ze dne 08.05.2007, autor článku: Jitka Mazalová)

Komentář ze dne: 07.05.2007 23:34:13
Autor: rohoz
Titulek:

Jitko,

jsem rád, že jsi zde dala básně s touto tématikou. Pokud jde o formu, měl bych asi řadu výhrad, ale nebudu je zde uvádět, protože mám něco důležitějšího na srdci.

Kdysi jsem na Písmáku vedl dlouhou diskusi o tom, zda máme my, kteří jsme Osvětim nezažili, právo o tom vůnec psát, zda jsme schopni ty hrůzy vůbec vnímat, chápat. Byla to zajímavá diskuse a oboustrannědocela vášnivá a korektní. Například z ní vyplynulo, že někteří velcí literáti, kteří tuto zkušenost získali, nebyli schopni o ni psát, nanejvýš historické statě.

Chci tím říct, že psát o věcech tak strašných je téměř nemožné, ale potřebné. Tvé básničky jsou sice v prostředcích málo nápadité, možná někdo řekne, že i kýčovité, ale já z nich cítím tvé upřímné zaujetí, a to je strašně důležité.

Nedávno se zde objevil text, který popisoval osud afrických dětí, které jsou nuceny zabíjet či se se zabíjením potkávat. Ten se mi příliš nelíbil, ačkoliv to autor myslel stejně dobře jako ty a napsal to podle mne stejně místy nešikovně. U tebe mi však přijde, že tě to téma trápí víc. Tomu chlapci, co psal o afrických dětech tímto docela možná křivdím, a pokud to tak je, tak mu dodatečně za upřímný zájem o téma děkuji.

Napříště bych asi poradil zveřejňovat najednou spíše jednu delší či dvě kratší básně, lépe se k tomu vyjadřuje. A snad ještě něco konkrétního k těm výtkám, k formě.

Předkládáš všechno hodně přímo, prakticky ti schází metafora, obraznost, nějaký novější či méně okázalý úhel pohledu, příliš útočíš na city výběrem formulací, což u těchto témat není vůbec nutné, poněvadž už jen název útočí dostatečně.
 

Reakce na komentář
""

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 
Čarodějnice létá na: 
(Ochrana proti spamu
doplňte slovo do pole)
 


zbývá znaků:   zapsáno znaků:

    

V rámci komentářů nelze používat HTML tagy.

Pro vložení tučného textu, hyperlinku nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domeny.cz[/odkaz], [email]jmeno@domena.cz[/email]

S vložením komentáře souhlasíte s našimi podmínkami

************** * **************

Osvětim
Převýchova, Cyklon B, Hadrová panenka

k připomenutí jedné z největších hrůz fašizmu

Převýchova

Pojď sem, chlapče můj,

pofoukám tě na čelo,

a zlehka pohladím tvůj zlatý vlas.

Pojď sem, chlapče můj,

venku se setmělo,

to mlha se stahuje okolo nás.

 

Pojď, ať tě obejmu,

ať se tě nabažím,

vždyť ještě chviličku můžem si hrát.

pojď, ať tě obejmu,

já slzy zadržím,

ještě se můžeme společně smát.

 

Oni tě odvedou,

však teď na to nemysli,

v tvých modrých očích nesmí být žal.

Oni tě odvedou,

však ještě sny nezkysly,

chci vidět na věky, jak jsi se smál.

 

Pojď sem, synku můj,

políbím tě na víčka,

ruce mé ještě jednou, ať tě obejmou.

Pojď sem, synku můj,

zbývá jen chvilička,

než mi tě stíny navěky odejmou.

 

Ach chlapče, chlapče můj,

máma tě miluje,

pojď ať ještě chvíli můžeme si hrát.

Ach chlapče, chlapče můj,

máma tak lituje,

že jenom do smrti slyším tě se smát.

 
Cyklon B

Jsem lebka a hnáty v plechovém těle,

chuť mých rtů radno je zakusit.

Trvá ti chvíli, než dojde ti směle,

že se tě snažím zadu…

Sype se vápno do černé jámy,

sníh nebo pírka od husy?

Sype se zlehka – na pány i dámy,

všechny můj polibek zadu…

Sýček se směje nad strmým srázem,

můžeš se o útěk pokusit,

avšak drahý – dojde ti rázem,

že musíš se ve mně udusit!

 

Jak hladoví vlci po kostech lezem,

že se ti z toho všeho chce blít?

Zadrž drahý, ještě se vezem,

ještě se smějem, tak netruch…

Chlípně se svíjíš v mém nahém těle,

přestože už dávno tlí,

potíš se, vzdycháš – bavíš se skvěle,

tady se – tu se netruch…

Chlívy jsou plné vychrtlé zvěře,

co kdysi prý byla šlechetný lid.

Jsou to jen čísla, tak zavřete dveře

a prosím vás… Prosím! NETRUCHLIT!

 

Hadrová panenka 

Ruce, co jen tak vlají ve větru,

a bříško vycpané slámou,

úsměv mi navěky vyšili do tváří

kostěnými knoflíky.

Ruce, co jen tak vlají ve větru,

ty, co se tak snadno zlámou,

ve lněných šatičkách klopýtám zkroušeně

po cestě vystlané hřebíky.

 

Tělo, co kdosi sešil z hadříků,

a místo srdce rudý střep,

nikdy se nedozvím, co by mě potkalo,

kdyby mě měli raději.

Tělo, co kdosi sešil z hadříků,

a věčná touha po křídlech,

bytí, co páchne; bytí, co tak smrdí

touhou po ztracené naději.

 

Kůže mi vybledla z dlouhých dnů od deště,

Život - ten vidím jen temně,

všichni mě míjejí a nikdo se nezeptá,

jakou to cítím ztrátu.

Kůže mi vybledla z dlouhých dnů od deště,

a nikdo mě nehladí jemně,

jsem jen hadrová panenka, co vlaje za větru

sama na ostnatém drátu.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

şehirler arası nakliyat şehirler arasi nakliyat ücretleri

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz