|
<<
Červenec
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
| 8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
| 15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
| 22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
| 29 |
30 |
31 |
| | | |
|
Stránku si právě čte 56 lidí.
|
|
Komentáře
ke článku: Iron Maiden - koncert v Ostravě
(ze dne 07.06.2007, autor článku: Jakub Raida)
|
Komentář ze dne: 07.06.2007 18:02:38
Autor: Foton (@)
Titulek: Re:
A do starého železa vůbec nepatří. Písně z jejich nového alba A Matter Of Life And Death právě považuju za jedny z nejlepších. Jsou trochu jiné než předchozí, řek bych trochu temnější, zamyšlenější, a dobře se tam střídají pomalé pasáže s energickým tempem. A pronikavý Dickinsonův hlas.
|
Reakce na komentář
"Re:"
************** * **************
Iron Maiden - koncert v Ostravě
Sešlo se nás 25 000 a jako jeden jsme se vyřádili na koncertě Iron Maiden, stále stejně pekelných jako před léty.
Iron Maiden = Železná panna
Iron Maiden je nejen středověký mučící nástroj, ale také britská legendární kapela, která je pro metal stejnou legendou, jako Led Zeppelin pro rock'n'roll a která nemá na poli metalu konkurence, snad s vyjímkou nesmrtelných Black Sabbath.
Koncertují už několik desítek let a měli spoustu obrovských koncertů, tu zatím největší šou si však přichystali pro Ostravský Stadión Bazaly a pro nás, Čechy. Že to ohledně největší show nejsou planá slova, jsem se šel přesvědčit na vlastní oči. Že to ale byl šílený den...
Cesta na Bazaly
Už z Opavy posilněn pár pivy jsem vystoupil na Svinově z vlaku plného metalistů. Když se pak jako jeden muž vydal tento průvod pekelníků na tramvaj, byly mi jasné dvě věci: strach, že bych Bazaly nenašel, je zbytečný a za druhé, bude narváno. Přeplněnou tramvají jsme dojeli na Náměstí republiky, kde i namol opilý polonahý žebrák vyvolával Iron Maiden a ptal se stařenek, které šly okolo, jestli jdou taky na Dickinsona. Trolejbus číslo 104 nás měl sice zavést až na stadión, ale nakonec zastavil asi v půlce a museli jsme to dojít. Tehdy začalo poprvé pršet, ale sotva jsem vstoupil na stadión, zase přestalo. Nicméně, přeháňky s námi zůstaly, jenže ani ony nemohly zchladit metalovou horečku.
A už sedíme
Sice jsem se zprvu zlekl kolon lidí tlačících se do vchodů na sektory T, ale když jsem Bazaly obešel, abych se dostal do sektoru S, byl jsem potěšen, protože jsem nestál vůbec žádnou řadu a dostal se dovnitř hned, jen jsem musel ukázat batoh k náhlednutí, jestli nepašuji dovnitř nějaké plechovky. Bylo 18:00, nahlášený čas koncertu. Na pódiu se sice ještě nic nedělo, ale fanoušci už řádili. Jeden už trochu vypil, běhal po trávníku a řval na nás, na tribunách, nakonec si přede všemi stáhl kalhoty a ukázal nám trenýrky s natištěnou britskou vlajkou.
Gate Crasher
Přišlo sedm hodin a na pódium nastoupila první předkapela - Brněnští Gate Crasher. Musím říct, že jsem byl příjemně překvapen a hlavně mě potěšilo utvrzení názoru, že i u nás jsou kapely světového formátu. Hlavně překvapil mladý frontman, který hrál na kytaru a zpíval jako o život. Všechny rozveselila jeho slova "tahle písnička je o lásce... jmenuje se Mrcho hnusná" a nakonec, když řekl "bylo nám potěšením, že jsme si mohli zase zahrát na stadiónu, kde se hraje nejlepší fotbal v republice" tak Baník-maniaci plesali, leč mě to nechalo chladným, jako ostatně celý fotbal.
Lauren Harrison
Okolo osmi nastoupila na pódium mladá Harrisonova dcerka (asi 20 let) s vlastní kapelou. Sice bylo zajímavé sledovat pěknou holku, jak v černých kožených kalhotách a těsném tílku běhá po pódiu, všelijak se kroutí, háže hlavou a řve, div si plíce nevyplivne a přestože měla i některé slušné výstupy, přišlo mi spíše, že si o sobě myslí trochu víc, než na co má a je to jenom taková příživnice na výsluní svého otce (kytarista Maidenů). Z jejího vystoupení si už nic nepamatuji, ale že bych byl nespokojen, taky říct nemůžu - prostě takové pohodové vyplnění času než přišlo to, na co jsme všichni čekali...
Černá opona padá
Spadla opona a začla pořádná show. Viděli jsme konstrukci nejspíš zříceniny gotického hradu, plno schodišť a teras, na pozadí velký obraz s Eddiem. A pak začal nářez. Stará dobrá sestava, která začínala v roce 1975, naběhla na pódium a spustila jako kdysi. První dva songy byly nejspíš z nového alba, protože jsem je neznal, nicméně potěšily. Ovšem pak se ozval známý riff songu Iron Maiden. Úplně mě přitom zamrazilo v zádech a začal jsem pomalu ožívat, stejně tak jako celý stadión. A začlo to nabírat obrátky. Zpěvák, Bruce Dickinson, vyběhl na stavení, pozvedl obrovskou britskou vlajku a začal s ní mávat ve vzduchu, zatímco kytaristé likvidovali struny a bubeník se snažil prorazit blány. Pak Dickinson spustil a ukázal nám, že nepatří zdaleka ještě do starého železa, protože má dechu jako zamlada. Obrovské obrazy za kapelou se měnily (byly to několikametrové plátna - žádná projekce) a ukazovaly samé silně impresionistické válečné výjevy: Eddieho se samopalem na popředí výbuchu, zombie s doutníkem a podobné. Začala hra světel (a že se technici fakt předvedli) a páry - no, chyběly už snad jenom lasery, ale člověk nemůže chtít všechno. Pak jsem se už rozdivočil, nejdřív vyřvával spolu s Dickinsonem a ostatními nadšenci jen refrény, ale pak jsem z plných plic odezpíval všechny texty spolu s kapelou. Jen chvílemi jsem ve všudypřítomném hluku zaslechl vlastní falešný hlas; potěšilo mě, že jsem z celého našeho sektoru (cca 300 lidí) řval nejsilněji a všechny ostatní přebil. Přicházely známé i méně známé hity, nezapomenutelné riffy a melodie. Pak hudba na chvíli ztichla a tajmený hlas pronesl "Woe to you, Oh Earth and Sea, for the Devil sends the beast with wrath, because he knows the time is short... Let him who hath understanding reckon the number of the beast for it is a human number, its number is Six hundred and sixty six." A přitom se vynořila rudá pára a na pozadí se objevil tajemný černý stín bestie s rohama. Pak se objevila obrovská chlupatá bestie (jako živá) která kroutila hlavou a funěla... ale to už jely divoké kytary a Dickinson zpíval svůj mysteriózní paranoický začátek, no, prostě atmosféra se dala krájet. Na závěr jsme si ještě usilovným řevem vyřvali pokračování, takže se vrátili na pódium a nandali nám ještě víc. Nakonec na pódium vkráčel čtyřmetrový zombie Eddie a úplně na závěr tam vjel tank, který probořil zdi stavení.
Mělo to jedinou chybu
A to sice fakt, že to skončilo. Tak jsem po jedácté v noci opustil Bazaly a vydal se prostředkem čtyřproudé ulice spolu s davem metalistů směrem k Náměstí republiky. Tam jsem sice nastoupil do špatné tramvaje a až do půl jedné bloudil noční Ostravou, ale to už je zase jiný příběh. To hlavní je, že Maideni nezklamali a že se ani po padesátce nebojí přitlačit na instrumenty (resp. hlasivky).
|
Zobrazit článek Iron Maiden - koncert v Ostravě
|
|
