.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...

 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Říjen  >>
PoÚtStČtSoNe
 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31    

 .: Online
Stránku si právě čtou 4 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie

 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

 

Komentáře
ke článku: Vzpomínka na MŠ
(ze dne 03.08.2007, autor článku: Jakub Raida)

Komentář ze dne: 03.08.2007 13:59:41
Autor: Milan (@)
Titulek: Re:

Milý Jakube.
Předem mého vyjádření Ti chci říci, že to je pro mne první tvá čitelná záležitost. Velmi příjemně mne překvapila. Máš našlápnuto k poloprofesionálním literátům. Ale ten krok a došlápnutí (podobně jako na konci této povídky) jsi ještě neudělal. Ještě Ti něco chybí.
a) naprosto nevhodný slovosled ve větách:
1) "... a její proud divoký ničeho stát nenechá. " Vidíš jak to působí když se to vyjme z kontextu. Spojení proud divoký by bylo kýčem v poezii a je docela mimo i v próze. Nehledě na ničeho. Je to začátek jako z červených knihoven 1. pol. 20. století. Zkus trochu zjednodušit svou rozbouřenou češtinu a bude to jednak důvěryhodnější a upřímnější, jednak správné z gramatického a stylistického hlediska.
2) Nebylo by lepší k logice poetiky místo..." přináší však život a naplavuje smrt...", odnáší však život a naplavuje smrt?
3) Kam se Ti probůh poděly odstavce. Víš jak nepříjemně se takový souvislý text čte? Kde jsou předěly v v intonaci?
4) text pod obrázkem se mi velmi líbí, je dynamický, má vývoj v čase, i v prostoru. Je výstižný a povedený.
5) Závěr: proč si nevěříš? Proč na závěr píšeš: " možná i vědomky, možná ne..." ??? Ty přece víš, že je nutné tu bobulku rozšlápnout, rozmačkat a odejít bez otočení pohledu, tak prosím nenabízej více závěrů!!!. Je to zbytečné, a navíc to kazí dobře rozjetý příběh.

Jinak jsem velmi spokojen. Mám z Tebe radost. Milan
 

Reakce na komentář
"Re:"

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 
Čarodějnice létá na: 
(Ochrana proti spamu
doplňte slovo do pole)
 


zbývá znaků:   zapsáno znaků:

    

V rámci komentářů nelze používat HTML tagy.

Pro vložení tučného textu, hyperlinku nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domeny.cz[/odkaz], [email]jmeno@domena.cz[/email]

S vložením komentáře souhlasíte s našimi podmínkami

************** * **************

Vzpomínka na MŠ
bobulm.JPGHráli jsme s nimi cosi jako improvizovaný paintball. Kde jsou ty časy...


Čas plyne jak řeka rozbouřená a její proud divoký ničeho stát nenechá. Ukusuje břehů, omílá dna, přináší však život a naplavuje smrt. Kde jsme se zašpinili, tam nás voda omyje, divoký tok však, zatraceně, nejen špínu odnese. I to dobré, teče strouhou, mizí v moři a odplouvá do dálek, které jsou nám nepřístupné. Do dálek, které jsou tak vzdálené, až se nám zdají nekonečné. Nebylo to všechno tak krásné, ale ani ne zas tak špatné, abych si nemohl v dobrém vzpomenout.

bobul.jpg

Především si vzpomínám, jak celý svět byl menší; menší a hustší. I dnes povrchní starosti byly tehdy niterně hluboké a forma, která se odlévala, studená dnes je, znovu nepoteče. Běhali jsme kolem školky, kolem zdí těch hrubomalbých, kde liboúčelně rostliny je kryly - zelené lístky malé keřů širých, kyanové jehličí z úzkých kmenů, křivých větví i rudé pochodně stromů holých. Běhali jsme tam a bláznili, jen změnit touhu v energii, energii v pohyb, pohyb v únavu, únavu v uspokojení. Dnes se zastavuji, vidím podzimní keř pichlavý a beru do ruky tu bílou bobulku. Házeli jsme s nimi po sobě. Někdy po jedné, přesně, někdy mnoho za sebou, rychle a někdy vplné hrsti, s rozptylem. Nebolelo to jako štěrk, nebarvilo to jako hlína, neztrácelo se jako písek a nerozbíjelo jako hračky. A bylo toho dost. Jakoby keř neměl na práci nic jiného, než nás donekonečna zásobovat municí a potom, za nocí nebo odpolední, kdy jsme spali, jakoby ze všech sil produkoval nové a nové bobule. Nikdy nám nedošly. Nepřestaly se pro nás tvořit. Jen my jsme o ně ztratili zájem. Opouštím keř a s bobulí v ruce zamyšleně kráčím dál; mé velké boty jako by se bořily do vlastních malých stop, ztvrdlých a vyhlazených dobou. Přicházím k hrubo omítnuté zdi. Proměnit nostalgii v zoufalství. Pouštím bobulku. Proměnit zoufalství v energii. Pozvedám pěst. Proměnit energii v pohyb. Pěst dopadá na hrubou zeď. Proměnit pohyb v bolest. Přivřu oči, když ucítím křeč v kloubech a udeřím znovu a znovu a znovu. Proměnit bolest v otupění. Bez lítosti se dívám na rudé a sedřené klouby. Je to dobré, otupění je stav, který bue stačit. Aspoň zatím. Když odcházím, podpatkem boty, možná i vědomky, možná ne, rozšlapuji tu bobulku a ta se rozstříkne po chodníku.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

şehirler arası nakliyat şehirler arasi nakliyat ücretleri

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz