<<
Říjen
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
31 |
| | |
|
Stránku si právě čtou 4 lidé.
|
|
Komentáře ke článku: Vzpomínka na MŠ (ze dne 03.08.2007, autor článku: Jakub Raida)
Komentář ze dne: 03.08.2007 21:09:26
Autor: Histes [admin] (@)
Titulek: Re:
přesně tak, eu se nelíbí kde co. Chtějí nám kecat do turistických značek, přitom tradice turistického klubu je nejstarší právě pro čechy.. označili celé slovensko, zakarpatskou ukrajinu..
Nehledě na to, že je značení dobrovolná činnost.. a tak se i u nás objevují vedle našich tradičních značek podivné "evropské", naprosto nepraktické pro malování a i výrazností. Dva trojúhelníky, kdo bude kreslit rožky.. kokoti.
Už chápete, proč Vondrula je pro starší generaci pořád ta nej zpěvačka? Mám pocit, že s měnící dobou jsem stále víc zaprděný dědula vyhledávající to, co bylo pro tehdejší dobu typické.. Už i ČRo 2 Praha prošel vývojem.. chybí mi ten klid, pohoda, kdy čas nebyl podstatný...
"Dnes je středa, sedumadvacátého září, Československý rozhlas zahajuje své dnešní vysílání a my Vám přejeme hezké dobré jitro."
Komerční stanice:
podklad: tuc tuc tuc tuc
reč: tak už jsme tady lidi, s naší raní šou
zvuková vsuvka: woooow, ráááníííí šouuuuuu
reč: a Leoš se svou mikinou. Tak co dneska uslyšíte? Bude tady Madona, ColdPlay...
Kdybych měl někdy možnost ovlivnit dění v ČR, první, co bych podniknul by bylo zrušení komerčních stanic.. byl bych pro zachování těch, které nesklouzly na úroveň intelektu "pepa z depa".
Třeba Proglas.
Stejně tak bych se zachoval v oblasti televize. Prostor by ze soukromého sektoru u mě dostal leda Fero Fenič. Česká televize by mohla konečně zrušit dohánění ujetosti vysílání stanice Nova, zavést zase normální zprávy, u který nemluví se Standou živě, který řekne, že se ještě nic neděje, a kde by moderátor nedělal grymasy a nechýbal tak prožitkářsky hlavou.
Seriál "Horákovi" jsem viděl, když jsem byl na návštěvě u babi. Tam se holka vychcala klukovi do klína a divím se, že do té pasáže nepřimíchali smích publika. Chybí mi filmy pro děti, poslední počin byl od Marie Poledňákové: Jak se krotí krokodýli. Bylo to pěkné, jen mi trochu vadil batoh, ze kterého se vysypaly samé mentosky.. Ne že
|
Reakce na komentář "Re:"
************** * **************
Vzpomínka na MŠ Hráli jsme s nimi cosi jako improvizovaný paintball. Kde jsou ty časy...
Čas plyne jak řeka rozbouřená a její proud divoký ničeho stát nenechá. Ukusuje břehů, omílá dna, přináší však život a naplavuje smrt. Kde jsme se zašpinili, tam nás voda omyje, divoký tok však, zatraceně, nejen špínu odnese. I to dobré, teče strouhou, mizí v moři a odplouvá do dálek, které jsou nám nepřístupné. Do dálek, které jsou tak vzdálené, až se nám zdají nekonečné. Nebylo to všechno tak krásné, ale ani ne zas tak špatné, abych si nemohl v dobrém vzpomenout.
Především si vzpomínám, jak celý svět byl menší; menší a hustší. I dnes povrchní starosti byly tehdy niterně hluboké a forma, která se odlévala, studená dnes je, znovu nepoteče. Běhali jsme kolem školky, kolem zdí těch hrubomalbých, kde liboúčelně rostliny je kryly - zelené lístky malé keřů širých, kyanové jehličí z úzkých kmenů, křivých větví i rudé pochodně stromů holých. Běhali jsme tam a bláznili, jen změnit touhu v energii, energii v pohyb, pohyb v únavu, únavu v uspokojení. Dnes se zastavuji, vidím podzimní keř pichlavý a beru do ruky tu bílou bobulku. Házeli jsme s nimi po sobě. Někdy po jedné, přesně, někdy mnoho za sebou, rychle a někdy vplné hrsti, s rozptylem. Nebolelo to jako štěrk, nebarvilo to jako hlína, neztrácelo se jako písek a nerozbíjelo jako hračky. A bylo toho dost. Jakoby keř neměl na práci nic jiného, než nás donekonečna zásobovat municí a potom, za nocí nebo odpolední, kdy jsme spali, jakoby ze všech sil produkoval nové a nové bobule. Nikdy nám nedošly. Nepřestaly se pro nás tvořit. Jen my jsme o ně ztratili zájem. Opouštím keř a s bobulí v ruce zamyšleně kráčím dál; mé velké boty jako by se bořily do vlastních malých stop, ztvrdlých a vyhlazených dobou. Přicházím k hrubo omítnuté zdi. Proměnit nostalgii v zoufalství. Pouštím bobulku. Proměnit zoufalství v energii. Pozvedám pěst. Proměnit energii v pohyb. Pěst dopadá na hrubou zeď. Proměnit pohyb v bolest. Přivřu oči, když ucítím křeč v kloubech a udeřím znovu a znovu a znovu. Proměnit bolest v otupění. Bez lítosti se dívám na rudé a sedřené klouby. Je to dobré, otupění je stav, který bue stačit. Aspoň zatím. Když odcházím, podpatkem boty, možná i vědomky, možná ne, rozšlapuji tu bobulku a ta se rozstříkne po chodníku.
|
Zobrazit článek Vzpomínka na MŠ
|
|