.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Listopad  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       

 .: Online
Stránku si právě čte 5 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

 

Komentáře
ke článku: Šampaňské po ránu
(ze dne 03.09.2007, autor článku: GreenEyes)

Komentář ze dne: 06.09.2007 12:02:30
Autor: GreenEyes (@)
Titulek:

Zadam vsechny ctenare o komentare (co nejvic) komentaru k soureznim povidkam. Domnivam se, ze muzete nam, porotcum, pomoci objevit, vsimnout si neceho, co by nam jinak uniklo.
Dekuji.
Tanicka - GreenEyes
 

Reakce na komentář
""

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 
Čarodějnice létá na: 
(Ochrana proti spamu
doplňte slovo do pole)
 


zbývá znaků:   zapsáno znaků:

    

V rámci komentářů nelze používat HTML tagy.

Pro vložení tučného textu, hyperlinku nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domeny.cz[/odkaz], [email]jmeno@domena.cz[/email]

S vložením komentáře souhlasíte s našimi podmínkami

************** * **************

Šampaňské po ránu
Anotace: Eros číhá i tam, kde ho vůbec nečekáme
Sepsáno pro soutěž The Story 2007 of Postřeh


    "Připravte se k odpolední rozcvičce. Výchozí poloha:  nohy v šířce ramen, ruce volně visí podél těla …". Bezděčně zaujal tento postoj. Neobtěžovala se rozepínáním jeho košile, zjednodušila si to – stačil jediný pohyb a všechny knoflíky byly pryč. Nepředvídatelnost, to je ta vlastnost, která ho na ní fascinovala nejvíc, i přestože měla spoustu dalších zjevných předností. Jo, byla inteligentní, něžná, pozorná, dochvilná, krásná. Avšak její charisma dotvářela a korunovala právě ona nepředvídatelnost. Z ničeho nic se chtěla milovat pod ledovou sprchou … Jindy si polila celé tělo medem …Nebo jednou ho vytáhla na střechu sedmnáctipatrového rozestavěného domu, lezli tam výtahovou šachtou, nahoře se svlékla donaha a tancovala …
    Kalhoty sklouzly z jeho boků. Brouzdal ve spleti jejich rozcuchaných slaměných vlasů a – přestože byl již beztak značně opojen – stále vdechoval jejich omamnou vůni.
    Jemně se zaryla nehtem do jeho stehna a sjela shora až ke kotníku. Hlavou jí  snad již posté prolétla myšlenka: To je teda věcička … Ani nevím, kam to všechno dám. Na přemýšlení bylo pozdě a upřímně řečeno se jí přemýšlet ani nechtělo. Věcička opravdu zasluhovala pozornost a vypadala velmi slibně. Rozhodla se odhodit opatrnost a pochybnosti spolu s oděvem …
    Byli spolu již pár měsíců. Ale v podstatě skoro nic o ní nevěděl – i v tom bylo jisté kouzlo. Seznámili se na konferenci, kde několik dní tlumočila. Viděl, jak muži ve snaze prohlédnout si její nádherné nohy rádoby nenápadně pootáčejí  své hlavy, když prochází kolem. Tehdy se neodvážil ji oslovit. Zavolal pár dnů po skončení konference. Vymyslel si průhlednou zamínku, že potřebuje přeložit několikastránkový text …
    Moc toho o sobě nenamluvila. Říkala, že tlumočení je zajímavá, ale občas nudná a nevděčná činnost. Nikdy mu nedovolila, aby na ni počkal po práci, vlastně ani nevěděl, kde pracuje. U ní doma byl jen jednou, když spolu odjížděli na víkend a ona si musela sbalit věci.
    Prosil ji: Pomaleji, trochu pomaleji …
    Vzrušovala ji jemná tepající žilka na jeho spánku. Zrychlovala svoje pohyby, jakoby ho chtěla trochu poškádlit.
    Babka ze sousedního bytu přiložila ucho ke zdi a lačně  naslouchala směsici mužských a ženských vzdechů i slovům, na které bylo v její době i pouhé pomyšlení hříchem …
    "Opravdu nezůstaneš?" – zeptal se, i když dopředu znal odpověď na tuto otázku. Políbila ho a řekla: " Přece víš, že se vyspím jen ve vlastní posteli".
    Oblékla se a odešla. Jela několik zastávek metrem. Rozhodla se, že nebude čekat na autobus. Šla domů pěšky. Intuice, která ji nikdy nezklamala, napovídala, že stojí za to projít se, že dnes ji čeká hodně překvapení a dobrodružství. Kráčela se sotva postřehnutelným, tajemným, trochu opilým úsměvem a lehce klapala podpatky. Najednou se před ní objevil stín. Ze tmy se vynořil mladý muž. V ruce držel cosi, co patrně považoval za nůž. "No… A co teď?" – zeptala se téměř chladnokrevně. Mladík se na ni mlčky vrhnul, sáhl pod její sukni a začal z ní stahovat kalhotky. "Chlapečku," - řekla – "a nezkusíme to jinak?". Jen cosi zamumlal. Zeptala se: "Ty nejsi místní, že?" – přejela prsty po jeho tváři a rtech - "Odkudpak jsi?"  Bylo jí nade vše jasné, že ví přesně, kdo před ní stojí. "Z jihu" – odpověděl krátce, jakoby mu byl vlastní hlas nepříjemný ... Zatáhla ho dál od chodníku a rozepnula mu poklopec.  Pak před ním klekla. Takový zvrat událostí mládenec neočekával. Už dlouho neměl žádnou ženu, natož už ženu laskavou a něžnou … Pomyslela: "Jemináčku! Po tamté věcičce je toto jakési výsměch. Jiný by se styděl to ukazovat …".
    Poslední, co mladík ucítil, byly něžné ženské rty na jeho penisu …
    Trochu, opravdu jen trochu se bála, že se její plán nemusí úplně vydařit. Onen strach byl avšak, jako obvykle, jen chvilkový.
    Zakousla se do oné podoby pohlavního orgánu a pevně zaťala zuby. Sotva zaslechla nepříjemné skřípnutí. Jen jakési ohryzek jí zůstal v ústech … Vyskočila a podpatkem vyrazila mladíkovi nůž z ruky. "Což …" - pronesla, dokud ještě vnímal – "smůla, že?" Ztratil vědomí po jediném úderu. Krvácel, umíral, ale nevěděl o tom.
    Vyplivla ohryzek do čistého sáčku, vytaženého z aktovky. Navlékla na pravou ruku rukavici a vytáhla věci z mladíkových kapes. Nezmýlila se. Nikdy se nemýlila. Našla dva pasy, peníze a jakési poznámky. Udělala několik opatrných kroků, sundala boty a místo nich si obula jiné, ležící v aktovce. Poklidným krokem došla domů. Položila sáček s ohryzkem do lednice, vyčistila si zuby, pro každý případ hodila do úst dvě tablety a zapila je vodkou. Za pár minut se příjemné teplo rozlilo po celém jejím těle a vše, co se před nedávném odehrálo, jí připadalo jako pouhá ironie osudu. Natáhla se pro telefon, vytočila číslo. "Mám tady jednu … trofej. Dorazte, jinak shnije …"
    Auto neslyšně přijelo k jejímu domu. Dva mladí šviháci vyjeli do sedmého patra, zazvonili a vstoupili dovnitř. "Tady jsou jakési doklady, penízky a … nějaké orgány. Je to zajímavé. Podrobnosti povykládám zítra, až se vyspím." Fešáci se podívali na obsah sáčku i na ostatní a vyměnili si pohledy. Znali ji dávno, stejně jako ona je ... "Tak díky. Po kolikáté už ?" - "Pro vlast všechno", odpověděla. "Vlast se ti chce odvděčit." Usmála se. "No jo, hodilo by se vyčistit lodičky a vyměnit podpatky. To víte, švestky se začnou hrabat ve všem … Víc od vlasti nechci."
    Rozhovor byl přerušen zvoněním telefonu.  Byl to on. "Dělal jsem si starosti, kde jsi. Nezvedala jsi telefon." "Ale … Potkala jsem kamarádku, nějak jsme se zakecaly, zašly na kafe. Všechno je v pohodě." Zeptal se: "Uvidíme se zítra?" – "Samozřejmě, moc ráda". Srdce mu nejdřív kamsi spadlo, pak vylétlo do výšky. Začal koktat …
    Vlast věděla, že ona ji velmi miluje. A ještě, že miluje Metaxu, jahody a kaviár. Jeden z elegánů vytáhl sedmihvězdičkovou Metaxu a nalil tři sklenice. Přiťukli si, vypili a zajedli každý lžičkou kaviáru s citronem. Šviháci odjeli stejně nenápadně, jako přijeli.
    Párkrát zvedla činky. Osprchovala se. Zavolala synovi. Nalila si ještě skleničku koňaku a otevřela okno. Před chvíli sprchlo. Vzduch voněl čímsi známým, příjemným a dávno téměř zapomenutým.
    Spal s blaženým výrazem ve tváři, jako dítě. Ve snu viděl slunce, louku, kvetoucí šeřík, krásné ženské nohy a maminčin úsměv …
    Položila se. Pár  minut přemýšlela o něm a o tom, že ho zítra uvidí a ucítí. Pak usnula. Nezdálo se jí nic.
    Ráno ji nejdřív vzbudilo slunko. Otočila se a ještě pár minut napůl spala, napůl snila. Telefon ji definitivně probral z  příjemného ranního rozjímání. "Čest, pane plukovníku … Sloužím vlasti, pane plukovníku … Rozkaz, pane plukovníku, budu dnes v patnáct nula nula".
    Události předešlého dne se mihly její hlavou. Rozesmála se. Studená sprcha jí zvedla náladu ještě víc. Vytáhla z lednice láhev šampaňského, vyšla na balkon a nastavila svoje svůdné nahé tělo slunečním paprskům. Zátka vylétla, střiky šampaňského se roztříštily všemi směry a pokryly zářícími kapkami její obličej, prsa, břicho i štíhlé nohy. Udělala několik hltů. A pak najednou si vzpomněla na onen hloupý citát z filmu, který viděla poprvé už velmi dávno, snad někdy v dětství: "Šampaňské může pít po ránu jen aristokrat nebo degenerát" … Otočila se a potichu dodala: "Jo,  a ještě … hm … no, dejme tomu … tlumočnice …"


 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz