Již delší dobu je ústředním tématem jaderný odpad, biopaliva, obnovitelné zdroje. Zástupy rádoby ekologů staví na lidské blbosti skupinu fanatiků, kterou pokud nepřebije rozumná úvaha, bude docházet za deset let k pravidelným výpadkům elektřiny, jako je tomu dnes například v Turecku. Problémem vysokého nárůstu spotřeby elektrické energie jsou v turisticky atraktivních oblastech hotelové klimatizace, v České republice se o to postarala výpočetní technika. Objasníme si především fámy o jaderném odpadu a proč na ekologickou výrobu elektřiny doplácíme.
Česká republika produkuje elektřinu pomocí štěpných reakcí za nejnižší cenu v Evropě.
Výrobní cena kilowatty z JE (jaderné elektrárny) Dukovany je 60 halířu, distribučním sítím se prodává za 90h. I přes to, že je stavba JE velmi nákladná a zpravidla rozebrání stojí to co její postavení, i tak prodává ČEZ svou elektřinu za nejnižší ceny v Evropě. Proč? Máme ložiska uranu, které nám zajistí energitickou stabilitu na 100 let dopředu. Uran vytěžený u nás se posílá do Ruska, kde z něj vyrobí palivové články. To se do roku 1993 vozilo po železnici. Po rozdělení Československa jsme se však od našich bratrů Slováků nedočkali poděkování, ale prvních naschválů. Jeden z nich je aktuální dodnes. Jediný stát, který nepovolil převoz paliva do JE Dukovany, bylo Slovensko. Takže palivo dovážíme letecky. (Často padají připomínky, že nám Rusové vyrabovali naše zásoby uranu. Tyto zásoby se však neztratily a díky dobrým vztahům s Ruskem /nevím jak to bude po postavení radaru/ můžeme počítat s návratem uranu díky velkým zásobám uranu v jaderných hlavicích. Z nich čerpá Rusko uran pro výrobu paliva pro své JE a má ještě na dlouhou dobu vystaráno.)
Otázka, proč k nám dojde elektřina tak drahá, je lehce zodpověditelná. Stát se zachoval jako špatný hospodář a roztrousil distribuční síť mezi spoustu firem, především německé společnosti. Udržují si strategické rozvody elektřiny a s trochou nadsázky lze říct, že stačí, aby jiná společnost vlastnila 1km vysokonapěťového rozvodu. Zatímco před ní stála elektřina 90h, za ní už jsou to 2Kč. Nejvíc na elektřině nevydělává výrobce, ale samotná distribuce. (Staré pravidlo, že kdo nic nedělá, jen překupuje, nejvíce profituje.)
Jaderný odpad se dělí na tři skupiny. Plánovaná skladiště jsou na použité rukavice pana primáře.
Pod jaderným odpadem si každý představí vyhořelé palivo, které se dnes ani za odpad považovat nedá. JE Dukovany za celou dobu svého provozu vyprodukovaly 4m3 vyhořelého paliva, které není problémem, ale velmi cenným zbožím. Po skončení životnosti dnešních reaktorů se do elektrárny nainstalují nové typy ruských reaktorů, které pro změnu budou spalovat dnešní vyhořelé články (energie po prvním štěpení je vyčerpána teprve ze 4%). Naše elektrárny tak mají zajištěné palivo na další léta. Jaderný odpad, pro který je nutné především kvůli přísným českým normám zřídit odpadiště, nepatří do skupiny nebezpečně ozářeného materiálu. Jsou jím použité zdravotnické pomůcky. Největší zátěží, co se týče radioaktivity, je totiž právě zdravotnictví. U nás je nutné 20-ti leté skladování v zabezpečených prostorách. V USA se nenamáhají odpad ze zdravotnictví odděleně uschovávat vůbec. Je běžné, že ozářené předměty leží někde vyvezené v poušti, už vůbec nejsou zality do asfaltu, aby náhodou nedošlo k nějakému úniku radioaktivity navázáním na vodu.
JE Dukovany jsou nejbezpečnější elektrárnou na světě (letos na 7. místě) a mezinárodním jaderným školícím střediskem.
Elektrárna pracuje bez jediné poruchy 12 let. Vysoce kvalifikovaní pracovníci, nejvyšší stupeň zabezpečení jsou důvodem, proč je JE pověřena být mezinárodním školícícím střediskem v otázkách jaderné energetiky. Uplatňuje se zde nejbezpečnější a také nejdražší suché skladování jaderného odpadu, množství zabezpečení proti ztrátě zásobování elektřinou elektrárny samotné (a tím výpadku řídícího systému) je až neuvěřitelné. Ve světě naprosto unikátní je zatížení sítě v době slabého odběru elektřiny blízkou přečerpávací elektrárnou. Ve chvíli, kdy je elektřiny nedostatek, se voda z nádrže zase přes turbíny spouští zpět a vyrovnává přetížení sítě.
Poruchy Temelína versus letošní energetická krize Rakouska, politika EU
V médiích zaznívají neustále informace o poruchách čerpadel. Příčinou těchto problémů je, že výrobce čerpadel, tehdejší SIGMA Olomouc, tak velká čerpadla neměla jak otestovat. Proto svůj první provoz tyto prototypy zahájily až přímo v jaderné elektrárně. Vzhledem k porevoluční situaci, kdy vše ruské bylo odporné a americké skvělé, došlo ke kombinacím sovětské a americké techniky. Není to sice nic, co by ohrozilo bezpečnost, ale podle některých techniků později dodávané komponenty z USA oproti těm sovětským zjednodušeně stály za hovno (třeba to byli jen zklamaní komunisté), výstavba se tak zbytečně protáhla a prodražila. Zatímco Dukovany byly kompletně vyrobeny českými firmami (i ruské reaktory byly podle ruských dokumentací vyrobeny ve Škoda Plzeň), tak na Temelínu má jistý podíl americká produkce. Podle provozu dukovanské elektrárny je však normální, že trvá pár let vychytání všech problémů. Neustálá kritika ze strany Rakouska je už dnes pro rakouskou vládu velmi nepříjemná. Rakousko totiž tento rok (aniž by se situace dostala do médií) zažilo energetickou krizi. Vzhledem k suchům se přírodní vodní elektrárny tolik neprotočily. Tamní vláda musela řešit nepříjemný problém, kde koupit elektřinu. Tradiční dodavatel elektřiny Rakousku, Polsko, muselo snížit produkci elektřiny kvůli splnění kvót vypouštění škodlivin Evropské Unie. Polské elektrárny jsou totiž z 96% uhelné. Pochopitelně je prioritou Polska především jeho vlastní území, proto jednoduše odpojilo rakušanům přívod. Největší nadprodukci oproti vlastní spotřebě má v okolí našeho souseda Česká republika. O jejda. Rakousko bude muset v příštích letech trochu přivřít pusu. A pokud ne, nás ukončení dodávek elektřiny do této země trápit nebude. Rovněž nás nemusí zajímat protesty na hranicích. Česká jaderná energetika je na velmi vysoké úrovni a dokonce na vrcholné pozici. Nikdo si nedovolí zakázat Temelín, ani blokovat stavbu dalších bloků. A jak vidíme z aktuální politické situace, zelený fanatismus se snad neprosadí. Onen každoroční růst spotřeby elektřiny o 3% má dostatečou váhu zřejmě i pro naše politiky.
Obnovitelné zdroje - dobrý prostředek jak vydělat na našem státu
Větrné elektrárny, solární články, to jsou vše nesmysly, které naše politika podporuje. Navíc distribuční sítě jsou povinny jejich energii vykupovat za daleko vyšší cenu. Čím více se postaví v našich podmínkách těchto pochybných zdrojů, tím více podraží elektřina a zatíží se státní kasa.
Poslední dobou se propagují bioplynky. Zvláště občani Vítkovska ve Slezsku mohou potvrdit, jaká je to chuťovka. Smrad z bioplynky pokryje kolem přibližně 15 km2 parádním "zeleným bio" vzduchem.
Výroba solárních článků je tak náročná na znečištění prostředí, že jeho zelená energie je na úrovni znečištění hnědouhelnými elektrárnami. Proces výroby neskutečně znečišťuje naše životní prostředí, ale o tom už se tolik nemluví. Náklady na výrobu se vrátí v našich podmínkách asi za 70 let. Předpokládaná doba provozu slunečních elektráren je asi 20 let. Fotovoltaické články měly být zdrojem energie na nepřistupných místech, ne zneužity pro propagandu čisté energie.
Poslední dobou se také začíná projevovat nesmyslné řízení hospodářství EU. A to, jaký má efekt "zelené" smýšlení dnes dnes vidíme například na ceně pšenice. (Kvůli povinné bio složce v pohonných hmotách). Jsme svědky, jaký má dopad centrální řízení zemědělství prostřednictvím kvót a různé výše dotování v různých zemích na naše cesty. Máslo ze Španělska vozí kamiony k nám a jogurty z Kunína putují zase do Španělska. Cesty máme zničené a lidé bydlící u takovéto komunikace ví taky své. Zatímco před 5 lety bylo reálné ještě spát při otevřeném oknu, dnes kamiony projíždí vesnicemi a městy jakoukoli denní i noční hodinu. Jedna z mála věcí, která se komunistické moci povedla, bylo naše zemědělství. Francouzi byli z našeho systému po revoluci, kdy se k nám dostali, v šoku. Také bylo jasné, že konkurovat nám znamená více dotovat to svoje. Západním mocnostem však ještě nedocházelo, že naši lidé vycvičení socialistickou jistotou neměli potřebu pronikat na západní trhy, ale pouze zachovat soběstačnost. Ta byla narušena dovozem ze západu a naše zemědělství bylo tak trvale poškozeno. Spousta lidí přišla o práci. Za doby krize kolem roku 97 ukončila svou činnost většina vesnických kravínů. A dnes je nedostatek mléka.
Náš stát má stále velké zásoby uranu, zkušené jaderné fyziky. Škoda Plzeň už dnes zase stojí na nohou. Krom Strany zelených nám nic nebrání být nejen soběstační, ale v budoucnu také právě na elektřině slušně vydělat. Já sice byl oddaným voličem ODS, ale v tomto případě má u mne podporu ČSSD - jak v otázce prodeje ČEZu, tak v případě výstavby nových bloků jaderné elektrárny Temelín. Protože to poslední, co náš stát má, a co nás v budoucnu může zachránit před bankrotem, budou právě zisky české energetiky. (A dnes nejen české, ČEZ má elektrárny v Polsku, Maďarsku, Bulharsku, Slovensku, Německu, Srbsku a staví elektrárnu v Rusku).
Jaderná energie je tou nejlepší cestou, jakou se dnes můžeme vydat.
