Kdysi, jako malá a nerozumná, jsem procházela
vlaková kupé a zpívala lidem, kteří tam seděli: Když na to přišli
rodiče, bylo zle, protože jsem fakt vydělala i nějaké peníze. Často se
mi to vracelo ve snech a pak se to propojilo s krásným filmem o Edith
Piaf.
Všechno dýchá létem.
Sedíš s kytarou pod hvězdami
a blahořečíš svým prstům.
Vytvářejí melodii.
Je v ní město,
beton,
klobouk,
(padají do něj mince)
a dívka.
Stojí sama,
zpívá,
obrací dlaně k davu,
kovovým hlasem
odhání včerejšky
a zametá střepy
minulých lásek
pod dláždění.
