aneb opičák Fanoušek Procházka
Před pár lety jsem ukradl mámě peníze. Potřeboval jsem na nějakou akci, ale peněženka zela prázdnotou, tedy snížil jsem se ke krádeži tisícikoruny. Byl jsem až překvapen, jak hladce to šlo. Jen jsem je vyňal z peněženky, řekl rodičům ahoj a kdy se vrátím a pomalu jsem se vytratil ze dveří, potom mě pár dní neviděli.
Nikdy jsem si nemyslel, že zpráva o mém počinu pocestuje tak dlouho Českou republikou, než ji někdo opět zrealizuje. Ano, je to tak. Mnoho let trvalo, než František pochopil, že to jde udělat a pár dní se nikdo nic nedozví. Jen si prostě zašel do ocelové peněženky, vybral si jeden milion sto dvacet osm tisíc pětitisícovek, pozdravil vrátné rodiče a zmizel. Inu já to dělal jen pro tu akci, ale František měl vyšší cíle. Předem si zamluvil koupi vlastního letadla, celá obchodní operace probíhala na letišti (opět hladce). Schůzka s ředitelem:
„Jak budete platit, pane?"
„Keš a vezmu si třeba támhleten Boing."
A odletěl. Kam? No přeci do Tichomoří hledat Ztracené. Když už kombinace čísel trezoru nesla numera tak často opakovaná v seriálu, musí to něco znamenat.
Nuže přeji mu hodně štěstí. Bude ho potřebovat, pokud potká českého byrokrata nebo jiného zlodějíčka, který dokáže přečůrat i jeho. Jen mě mrzí, že jsem si svůj objev nedal patentovat, pěkně bych to teď Fanouškovi vyfakturoval.
