O poezii už nemá nikdo zájem, říká David Bátor

Herec, básník a umělecký štukatér – to vše je jednatřicetiletý David Bátor z Opavy. Přestože on sám poezii miluje, přiznává, že současní lidé o básně nejeví zájem. Verše publikuje v denním tisku i časopisech, účastní se literárních soutěží a autorských čtení. Doposud mu byly vydány dvě básnické sbírky – Kukly slov a Světlonoš. Příští rok se chystá v opavském nakladatelství Perplex vydat svou třetí sbírku.

Kdy jste začal s psaním básniček?

Píšu už od základní školy, většinou to byly básničky pro pobavení spolužáků. Byl jsem lump, takže jsem skládal i na učitele. A samozřejmě i holkám, do kterých jsem byl zamilovaný. Měl jsem docela těžké dětství, hodně času jsem trávil v nemocnicích, cítil jsem se opuštěný a to je také důvod, proč jsem začal psát.

Jak reagovali spolužáci na Vaši zálibu? A jaké jsou reakce lidí dnes?

Kamarádi to pokládali za mimořádnou vlastnost, takže jsem v kolektivu mohl zazářit. Dnes se s tím nechlubím, ani o tom moc nemluvím. Už jsem zažil i negativní reakce lidí.

Kde hledáte inspiraci?

Úplně všude. Hodně mě ovlivňuje architektura Ostravy ale i lidé. Ale pokud se mi něco zdá zajímavé, píšu o tom. Dnes jsem viděl opuštěnou černou dámskou botu na víku od kanálu. Ten obraz mě tolik fascinoval, že vím, že o tom určitě napíšu básničku. Moje první sbírka Kukly slov byla inspirovaná slezskou krajinou, ale lidé zde mohou najít i provokativní básně.

Říká se, že umělcům se nejlépe tvoří,když mají špatnou náladu. Je to pravda?

Myslím, že ano. Člověk se tak zbaví deprese a uleví si. Někdo se opije, jiný se zdroguje a básník se vypíše. Několikrát jsem zkoušel psát s pomocí alkoholu, ale když jsem se na to potom střízlivý podíval, zhrozil jsem se. Musel jsem všechno předělávat, protože ty verše neměly žádnou formu.

Jaké jsou kritiky na Vaše díla?

Kritika většinou závisí na nakladatelství. Já osobně raději zadávám kritiky studentům. Několikrát se mi stalo, že jsem svou sbírku odeslal do časopisu a oni se mi ani neozvali. Proto si myslím, že je zbytečné, aby jim tam někde ležela. Názory na mou poslední sbírku Světlonoš jsou rozdílné. Přiznávám, že je to sbírka trochu zběsilá a některým lidem se může zdát šokující, jiným se hodně líbí. Ale právě za tuto protichůdnost názorů jsem velmi rád.

Je možné se v dnešní době jako básník uživit?

Ne, neznám nikoho, kdo se v České republice živí poezií. Jinde ve světě by se možná někdo takový našel, ale u nás ne. Básníci nejsou doceňováni, lidé mají zájem hlavně o komerci, dívají se na reality show a knihy se už skoro vůbec neprodávají. Sbírky básní si dnes kupují většinou pouze známí a kolegové. Vznikají tak uzavřené skupiny lidí a to se mi moc nelíbí.

Čtete díla svých kolegů? Co bychom našli ve Vaší knihovně?

Ano, čtu básně současné i starší. Už ve škole jsem měl moc rád Františka Halase – jeho verš je zvláštní, místy „skřípe“ - a Josefa Horu. Ze zahraničních autorů by to byl Jacques Prévert nebo Edgar Allan Poe. V knihovně mám hlavě poezii ale i prózu, například Bohumila Hrabala nebo Fjodora Michajloviče Dostojevského. Nemám rád díla Charlese Dickense, jsou příliš rozvláčná.

Jaké jsou Vaše plány do budoucnosti?

Než vydám další sbírku, chci si dát na 2 až 3 roky přestávku. Dávám dohromady básně z období let 1995-2005, které zatím nikde nevyšly. Možná je později vydám, nechávám tomu volný průběh. Tvořit budu dál. Také mám velmi blízko k divadlu, kterým bych se chtěl v budoucnu živit. Hraju v ochotnickém souboru v Hradci nad Moravicí a v loutkohereckém souboru v Opavě. Chtěl bych dostudovat obor herectví na Lidové konzervatoři v Ostravě. Ale ze všeho nejvíc chci pomáhat mladým nadějným talentům!