|
Komentář ze dne: 08.08.2008 19:49:27
Autor: milan (@)
Titulek:
Těžko hodnotit báseň, která se týká trochu mne, ale přesto se k ní vyjádřím. Nebudu však hovořit o obsahu ani o formě, i když by zde bylo o čem mluvit. Zkusím zapátrat v paměti a vzít v úvahu konotát. Slíva je z básně sakramensky znát, zejména ve větší expresivitě některých veršů.
Budu konkrétní:
verše /světlo líže/, /vyvržený ze snů/.
Slíva je kakraholtsky znát také z několika užitých aliterací, jež jsou mu tak vlastní.
Jako příklad budiž uvedeny verše: h h ve /vyhrkne a drhne/, či k k v /zaskřípe spodek/, nebo krásný verš /vrch vyvržený ze snů/.
Další užité tropy a figury jsou již rafinovanější. Například v prvním verši básně je užito amfibolie. Jako celek na mne Absolutní báseň působí sevřeným dojmem. Slíva je vzorem, jen co se týče hrdého přiznání k tvrdé práci na každém slově, již můžeme přirovnat k tesařské či kamenické práci. Tady se tesá poezie, v níž není jediné slovo čistě náhodné,nebo plácnuté do počtu.
Přihlédnu - li k tomu, že se jedná opravdu o momentku, o zachycení krátkého okamžiku v životě lidském, můžu podotknout, že z ní David Bátor vytěžil opravdu mnoho.
Pokud by někoho z mladých básnických učnů zajímalo co to vlastně je absolutní báseň? Větší poetický slovník vám spolu se mnou odpoví: Absolutní báseň: "báseň, jejíž řeč je nezávislá na pojmové a významové hodnotě slova, pomíjí jakýkoliv daný jazyk a vytváří si jazyk zcela nový. "
Můžete sami posoudit, do jaké míry se básník držel šablony, kterou hlásá literární teorie... :). MB
|
