|
Komentář ze dne: 18.10.2009 10:33:21
Autor: Pavel Kotrba (poezie@postreh.com)
Titulek:
vítej s prvním dílem na Postřehu, po lapáliích s přihlášením, to je skoro na oslavu:)
ze šuplíku se nám linou vázané verše, budiš... je vidět, že sis dala práci s časoměrností veršů a slabiky ti vychází
v první části bych upravil přesahy, stejně při recitaci nebo i jen tichém čtení musíme za čárkou posečkat, než pokračujeme, navíc to dodá na napětí... tedy:
"Já došla už,
jsem na konci.
Vidím jen to,
co slepec vidí
a vlastním,
co nikdo nezávidí..."
záveru bych dodal více tepma, které je zdrojem naléhavosti... jak bych viděl závěr:
"...čekat, čekat tu na poslední
tak, jako na chyby
Možná se ani nerozední
přece jen, co kdyby....
a proč takto? tím, že vkládáš hodně repetice, stává se báseň unylou a stejnou, neočekává se od ní nic jiného, než to opakování, chce to překvapit a užít jiná slova a repetice použít, jen ve stěžejním momentu a rozvádět již jen slovy novými - to platí pro celý ráz básně, nejen pro závěr...
celkově, když už jsem se tak rozpovídal, na básni oceňuji, že si nechce na nic hrát, vidí realitu a nesnaží se ji překroutit do přenádherných obrazů, které oslňují, na straně druhé bych jí vytkunul nepotřebu se k ní vrátit, přečetl jsem jednou a nechtělo se mi vracet a pročítat, možná je to tím, že je jasně předložená a já mám raději tu složitost a představy, výše jsem zmiňoval to opakování, které na opravdovosti básni napřidalo a působilo, jako umělé nastavení délky básně...
každopádně díky za vložení básně, přeště třeba šuplík nabídne, jiný a povedenější kousek
|
