Echo křtu nového alba "Domasa" skupiny Traband, kde jsme se bez rozmyšlení rozhodli, že Poletíme!

22. dubna 2010 se konal koncert skupin Traband a Poletíme?, přičemž tím hlavním posláním večera bylo pokřtění nového CD Trabandu - Domasa. Protože obě kapely jsou pozoruhodným zjevením na české hudební scéně, využil jsem pozvánku vydavatelství Indies a celou akci pro Vás zdokumentoval.

Hned po příjezdu na mém vehiklu značky Favorit potkávám Milana Tesaře z Radia Proglas a bavíme se o "zákulisních" informacích a zvláštnostech, kterých se možná dnes večer dočkáme. Víme, že Traband dojel později a ještě stále zvučí. Větším překvapením ovšem je, že předkapela Poletíme? bude hrát až po Trabandu. Nevíme sice, co o tom rozhodlo, ale v každém případě už to pojmenování "předkapela" by bylo pro skupinu Poletíme? opravdu nefér. Je dobře, že Indies nekastuje umělce na hlavní a ty vedlejší a nedělá zbytečně z talentů pouhou dekoraci hlavního programu. Obě skupiny se těšily stejně kvalitnímu nazvučení i světelných efektů. Nutno říci, že to tak nebývá. V tomto případě jsme jakožto novináři sice byli informováni o tom, že to hlavní bude křest nového alba Trabandu, ovšem zážitkově u mne přebíjejí dojmy z jiných okamžiků.

Skupina Traband svým vystupováním působila skromně, nedělala ze svého křtu hlavní událost večera. Nedala taky tolik na žadonění publika, které je vždycky na starší a nikdy ne na mladší (songy). Traband naštěstí své fandy nechce nechat zakrnět a proto se skoro celý koncert nesl v duchu představování nového alba a hraní nových písní.

Pozoruhodné je složení skupiny a tím pochopitelně i pojetí aranží písní. Je vidět, že si Traband zakládá na zvukové čitelnosti a čistotě svého hudebního přednesu. Hráč na tubu, Robert Škarda, alespoň nazvučením, často působí spíš jako baskytarista (i když je to rozdílností techniky hry v podstatě nemožné). To, co mne ovšem zaujalo nejvíc, byl syntetizér Nord electro 3. Měl jsem skutečně pocit, že slyším akordeon, elektrické varhany z 60. let, nebo stařičké harmonium. Až do teď jsem si naivně myslel, že se barvy nástrojů věrohodně napodobit nedají. Individuální přístup muzikanta se zcela jistě nikdy úplně nezelektrizuje, ale minimálně v případech těchto nástrojů jsem neustále hledal, kdo to, krucinál, hraje na ten akordeon. Ale nikoho takového jsem nenašel.

Když to srovnáme s "elektrifikací" skupiny Poletíme?, je nutné říct, že zvuk jejich elektrického klavíru byl typicky synteticky otřesný - to je pak často jedno, jestli je klavírista takový či onaký talent, protože nevěrohodný zvuk pohřbívá celé kouzlo klavírní hry. Je mi však jasné, že elektrické klavíry, které zní pěkně, stojí takové peníze, že si to mladá skupina nemůže dovolit.

Je fajn, že Traband nikoho nekopíruje a je svůj. Je taky fajn, že jim i ta malá sláva neleze do hlavy a asi by se raději hanbou propadli, než aby začali s nějakými manýry. Působí jako dobře usazená kapela, která toho má už spoustu za sebou, ale věřím, že taky ještě hodně před sebou.

Samotný křest alba byl taky docela jiný, než bývá zvykem. Protože se vlastně nekřtilo. Fléda zažila něco, co tu asi ještě nebylo. Až ironicky prožitý zpěv... Teskně hučí Niagara... Traband tak z pravidelného křtícího trapasu, kdy se děkuje, děkuje, děkuje, chválí a apeluje na lidi - no kupte to, kupte to, kupte to - udělal legraci večera. Vyhodili jedno CD do publika a pak si lidi dělejte co chcete. Však máte svůj rozum. Kupujte když chcete, nekupujte, když nechcete.

Tato "trabandovská nenucenost" je jim jistě počítána k dobru. Fanouškem je pro ně každý, od opilého borce řvoucího si potlesk co potlesk o tu svou oblíbenou až po rezervované novináře, na něž členové skupiny během hraní taky sem tam hodí svůj úsměv. A nutno říci, že novinář a fotograf se mezi publikem pozná na 100%. Pokud nevíte, tak je to ten, co se často vyskytuje v první řadě, v tom největším kotli, ale věci zdánlivě tolik neprožívá. Přemýšlí, čeho si ještě nevšiml, ale třeba by si všimnout měl, slintá po tom nejlepším snímku a nesnáší, když mu někdo skáče před objektivem. Tak až si budete říkat, proč je s námi a přitom nepaří, tak to bude s největší pravděpodobností žurnalista. Ale najdou se i výjimky :-).

Délka vystoupení Trabandu byla podle mě tak akorát. Jarda Svoboda správně vycítil, že už se nahráli dost a přišel čas, aby uvolnil podium velmi zajímavé formaci Poletíme?.

Tahle kapela je skutečně velikou otázkou. Jak se mohlo podařit akumulovat do jedné formace tolik výtečných talentů? Jak to dělají, že umí být prasáčtí, milí, zajímaví, pouční i slušní dohromady? Jaktože se jim povedlo ve svých písních tak zvláštní formou zpracovat témata, která nás denodenně potkávají? Jaktože jsou tak energicky sympatičtí? To všechno potvrzuje i znejišťuje název skupiny s otazníkem. A možná v tom bude ta podstata... Nic není definitivní, nic není pevně pod nohama a přesto se to dá lehce vysvětlit... zvídavostí a malou pochybností nad námi samotnými.

Rudolf Brančovský ztělesňuje hlavní kouzlo skupiny - to, že sami nechápeme, jak v nás jejich hraní vzbuzuje nepopsatelné emoce, pocit, že jsou nám blízko. Zkrátka zážitek, na který se nezapomíná. Rudolf  je výborný herec, zpěvák i textař. Dokáže i refrény podat pokaždé úplně jinak. Jednoduše řečeno, je vlastně sympatický živel, který si cestu nevybírá, ale vymýšlí.

Celé vystoupení bylo cítit, že si ho Poletíme? užívá. Taky musím přiznat, že i publikum bylo živější a nadšenější než při vystoupení Trabandu. Paradoxy večera tak dokonaly své, když jsem měl i lehce kacířskou myšlenku, že to teď vypadá, jako by Traband byl předkapelou Poletíme?

Kluci létaví totiž působili živěji, energičtěji a i muzikantsky a aranžérsky hravěji. Zajímavé zpestření bylo i vytažení jedné z fanynek, aby si se skupinou zazpívala. Rudofl Brančovský nezapomněl pochválit svůj fanklub, jak je úžasné, že dělají přesně to co on. "Mávnu rukou takhle, oni mávaj taky takhle." Následně ovšem dodal, že v životě není vždy dobré pouze kopírovat - a svou ironickou poznámkou opět rozesmál celé publikum.

Poletíme? pro mne nebylo úplnou novinkou. Znám je už z muzejní noci, kdy načerno hráli v Brně kousek od České. Tenkrát jsem si řekl, že je to zajímavá skupina a chvíli jsem poseděl na ulici s ostatními.

Ovšem po tomto koncertu mám pocit, že se tady zrodilo tak neobvyklé uskupení, že už má našlápnuto na pořádně velké a zajímavé sousto.

A nám nezbývá než věřit, že ho v pořádku stráví. A vy, co čtete, tak ke konci musím říct, že jsem vyplodil spoustu novinářských plků, abych nějak popsal něco, co se jinak, než na živo zažít nedá.

Takže choďte na koncerty, přijďte na Poletíme?, pokud budete moct. Zpříjemněte si večer i Trabandem, pokud budete moct.

Protože i Vám se může stát, že svým potleskem přivoláte třetí přídavek. A tím teda na Flédě Poletíme? nakonec možná ještě trumflo Traband.

Protože po Niagaře přišla...

...s úsměvem zazpívaná všemi přítomnými na podiu i mimo něj - Rosa na kolejích. Takže příště s sebou - Deku a rum :-).

Videa z koncertu