Vstřícnost se zalyká

Autor: Histes <magazin(at)postreh.com>, Téma: Básně, Vydáno dne: 18. 09. 2005

Propiska upadla
a potom ztratila se,
nůž šikmě vyňala
o smrti nezpívá se
nezpívá se


Koukám se na hvězdy
a fakt nevím jak dál,
v srdci, očích beznaděj,
kdo nám ten svět stlal?

Vpravo jsou burani
a vlevo zase svině,
já nahoru vyhlížím
smutně a dosti líně,

propiska upadla
a potom ztratila se,
nůž šikmě vyňala
o smrti nezpívá se
nezpívá se

Leší tam za stromy,
skoro už nedýchá,
dusí se sám sebou,
vstřícnost se zalyká

Povadlá pomněnka nad hrobem bdí,
i ji na ta místa odnesli vlci krvelační
s duší špinavou, vzhled renesanční,
skončí špatně kdo s nimi noc neprotančí.

Povadlá pomněnka nad hrobem spí,
i ji zabili pro soucit s lístky plné rosy,
ten pocit pálivý jak bodnutí vosy,
dlaň plná krve chleba trhá, klidně jí.

Jí dál a dál, i tehdy, kdyžs klidně spala,
do lesa chodila a borůvčím se cpala,
když jsi nevěděla, co je strach a žal,
dokud někdo neřekl PAL

Ležel tam za stromy když kulka uvízla,
našla ho dívenka, k němu po čtyřech dolezla,
on řekl, zabij mě, smrt nesvěřím tomu,
kdo stál a chechtal se u toho stromu.

Zasvěť mě, má čistá duše,
jakpak ti říkají, třeba Libuše,
Špatně mi je, nevidím už,
skonči můj život, v kapse je nůž

Propiska upadla
a potom ztratila se,
nůž šikmě vyňala
o smrti nezpívá se
nezpívá se

Vpravo jsou burani
a vlevo zase svině,
já nahoru vyhlížím
smutně a dosti líně