Můžeme být otevření?

I ten největší skladatel ihned po koncertě uzavírá svou mysl. Před malou chvílí jste poslouchali mistrovo dílo s dojetím. Pak ale vrzly dveře a s ním odešly i jeho emoce.

Nejvyšší úrovní vyjadřování se jsou naše emoce, city. Tak proč právě tyto vlastnosti skrýváme? Výchova, či útlak společnosti? Bojíme se, že ostatní od nás čekají víc?

Nejspíš se bojíme sami o sebe a raději postavíme obrovskou zeď a občas otevřeme malé okýnko, abychom se podívali, kdo to zase klepe na dveře...

 

 

Prvopočátkem každé rozumné víry či pozitivně vyhlížející skupiny bylo otevření se ostatním a na oplátku porozumění ostatních. Marná snaha. Nakonec tak jako tak zvítězila touha po bohatství. Vyhrály pudy a dnes tomu není jinak. Kdo se svými pudy neřídí, společností není brán jako normální jedinec. Pak máte na výběr se zcela změnit a přizpůsobit se společnosti, a nebo se začlenit pouze navenek a citový život mít za zdí. Otevřená vrátka jsou pro nás velmi nebezpečná. Co když jimi projde hulvát, který začne ničit vaše pozitivní nálady a způsoby vašeho smýšlení? Tak jaké je tedy řešení?

Hledání. Hledání někoho, kdo projde vašimi vrátky, aniž by vyrval kliku. Získáváte si kamarády. Třeba jen proto, abyste se alespoň s někým nemuseli bavit přes zeď. Mít někoho, kdo s vámi bude sdílet vaše emoce.

Vyvrcholením všech kamarádství je sexuální vztah s opačným (4% stejným) pohlavím, kterému však předchází to nejpomalejší a nejváhavější otevírání vrat, tedy alespoň pro ty, kteří chtějí opravdu odkrýt své city. Otevírání vrat, za kterými je vaše rozkvetlá zahrada. S kolika sny vždy uleháte do postele. A rána vám všechny ideály mažou... Věřte noci, vždyť ten včerejšek nebyl posledním koncertem :).

Můžeme tedy být otevření? Ale jistě, zatím, bohužel jen zvířatům, právě ona už totiž pochopila podstatu života.

Dnes je dnes a zítra nebude včera, mějte se fajn, HISTES 23:10 21.9.05