Kaluže už vyschly

Pochop tajemství zrozené z příběhu, který spojuje čtenáře žijící za běhu.

Mířím dál, pták nad krajinou krouží,
Kam jdu, nevím sám, vždyť brodím každou louži.
Svou sílu znám, proplétati stébla jsem se učil,
přesto nejsem král, abych se na služební mračil.

Mířím dál, i kaluže už vyschly,
ve větru praská rám,
nikdo nesplétal je navzájem,
takhle spadl krám, co zavřený byl po 100 let.

Je jedno, jak je veliký,
zda je nový, či jsou to repliky,
pochop tajemství zrozené z příběhu,
který spojuje čtenáře žijící za běhu.

Jeden trám, zcela sám, nezažene bídu,
jedno stéblo ani hromádkou smetí není,
jeden kámen neutvoří hlínu,
kdo za tohle všechno nese vinu?

Spojte se a utvořte svou pravdu,
trám s trámy utvoří hned klenbu,
stéblo se stébly tvůj život zastřeší,
a armáda kapek se rozmlátí o střechy.
Ale já jdu dál a dál, abych své snění někomu dal,
nechci žít v názoru většiny,
vydávám se na pospas tlakům, mířím do kleštiny.
A já jdu dál a dál, nikdo mě však ještě nepozval…