Popis stavu naší společnosti, který si nebere servítky. (intro Histes)

Znám různé dny. Počínaje pondělím a konče pátkem. Onehdy jsem však zaslechl slovní spojení „den blbec“. Řekl jsem si: „Proklatě, že by vynalezli osmý den v týdnu a mě to neřekli?“ A protože něco takového bych asi nepřežil, začal jsem pátrat, co to ten den blbec může být. Jako první jsem zkusil použít ono vetché zařízení s malou kapacitou, zvané vlastní paměť. Chvíli jsem pátral a vybavovaly se mi různé dny, například Den Dé, Štědrý Den nebo Den Nezávislosti. Ale den blbec ne. Dobrá, hlava s tímto pojmem zřejmě do styku ještě nepřišla. Musím tedy použít nějakou odbornou literaturu. Podíval jsem se do knihy zvané Definice pojmu Den Blbec. Bylo neuvěřitelné, kolik se v této knize dá najít zajímavých věcí ohledně tématu. Dovolte mi tedy citovat.

Den Blbec je takový den, který se v mnohém člověku podobá. Je to den s velmi malým ŠQ [eš kvé]. Chvíli jsem přemýšlel, co to jen může znamenat, až mi vysvětlující vysvětlivka pod čarou vysvětlila, že vysvětlení je stejně snadné, jako vysvětlit, proč vysvětlivky nedokáží nic vysvětlit. Tomuto vysvětlení jsem příliš neporozuměl a musel jsem se tedy podívat do druhé knihy, která byla o něco tlustší a nesla název Vševysvětlující Velká Kniha Vysvětlených Vysvětlujících Vysvětlivek. Tam jsem našel vysvětlení, že vysvětlivka která nic nevysvětluje a je v knize, která by měla něco vysvětlit, má obvykle vysvětlení o dvacet sedm a půl strany dále. Vrátil jsem se tedy zpět ke knize, ve které vysvětlovali pojem Den Blbec jako normálních 24 hodin, které však mají velmi malé ŠQ. Nalistoval jsem tedy požadovanou stranu a zjistil, že ŠQ znamená Šťastlivý Kvocient.

Tak, tak to tedy je. Lidé mají vyšší a nižší inteligenci, dny zase vyšší a nižší štěstí. Stále jsem nechápal, jelikož jsem nechápající a nechápu věci, které jsou nepochopitelné a které nikdo nechápe.

Rozhodl jsem se tedy vyhledat Den Blbec v tvrdé realitě. Otevřel jsem dveře a vyšel na ulici. Vzápětí mě srazil kolemjedoucí náklaďák. Dopadl jsem vedle cesty, do příkopy. Přistoupil ke mně řidič náklaďáku, pravil, že velmi spěchá a že ho zdržuji, načež do mě zlostně kopl a odjel. Kulhal jsem se po chodníku. Nestihl jsem však ukulhat ani sedm kulhů, když jsem se srazil s kulhajícím stařečkem. Oba jsme spadli na zem, na mě navíc rychle slétli dva holubi a vykonali svou potřebu. Zvedl jsem a belhal se dál. Jak se tak belhám, šlápnu chromou nohou přímo do otevřeného kanálu a spadnu do stoky. Vyplavilo mě to až v čističce. Vydrápal jsem se ven a plival zelený sliz. Vtom se na mne zběhli tři zahradníci, že jim nemám co lézt do čističky, kterou mají vybudovanou na svém pozemku. Začal jsem se rychle omlouvat, avšak čilí zahradníci do mě bodali vidlemi, ryli rýčem, bili lopatou a utahovali mně hasákem.

Sotva dýchající jsem se dostal z kolonie zahrádkářů, bohužel, vtom okamžiku mě spatřila policejní hlídka a jelikož byly po celém městě mé plakáty s nápisem HLEDÁ SE ŽIVÝ NEBO MRTVÝ, okamžitě mě složili k zemi a nacpali do kufru policejního auta. Schválně potom jeli po té nejrozbitější cestě a já jsem si tam vzadu vytloukl všechny zuby. Po cestě se jim však vznítilo přídavné spalování a celé auto explodovalo. Náhodou jsem to přežil, ovšem spadl jsem přímo na jeden železný plot s ostrými bodci nahoře. Na ty jsem se nabodl a jen tiše skučel. K večeru se mi podařilo slézt a dojít domů.

Už jsem věděl, co to je Den Blbec.