Dřív než se rozední...

Silvestrovská noc vyvolává různé asociace...

Netečný klid noční klenby
přezírá lidské snahy,
umělé hvězdy vynést si k nebesům
na protest dávné kletby,
zakout je do křídel,
překročit kamenné prahy...

Dřív než se rozední,
utopit do proher číše
svou touhu po snídani,
po jídle v nepokosené trávě,
touhu zpívat si tiše
s ranním kosem hravě...

Dřív než se rozední
zavěsit na ohon světlice
potupně odmítlá vyznání,
hozená do špíny prachu,
povadlá luční kytice,
důkaz zrádného strachu...

Fontánou v barvách duhy
široce rozprsknou se,
do černi poloslepých zítřků,
v nich snad někdo druhý
přiklekne ke studánce
a otře krůpěj slzy...