v tom kraji předsudků,
kupí se tu snad pouhý,
obrys vodních par,
výhled zastírá…
Gesta vstřícná
se míjí v dráhách času
a prám sám,
dál rozpadá se,
pouhým tlením lan…
Nadějný břeh
mizí v nedohlednu,
nekonečná šíře zeje,
myšlenku jednu
mizející té naděje,
utápíme sami
v hloubce,
tam někde v hloubce
pod patami…