Splétám noc jak provázky
Tobě na zádech
mezi prsty mi protékají
sny,
v očích plamínky
z pochodní
které jsme zničili
již tenkrát..
Pošlapané naděje
těžkými botami
smutku
a natrhané pocity v dlani
rozfoukané do světa
pomohl’s mi...
Jen písek v očích mám
vyměnila jsem ho za slzy..
Říkal’s že mi aspoň nebudeš muset
otírat líčka
uplakaná...
Skočím do propasti
a nebudeš mít ani zdání!
Jenže právě ty, ty jsi mi řekl,
že umím létat,
že umím cokoliv si budu přát..
Tak proč já věřila,
těm tvým proklatým modrým očím???