Škola a já

A po něm přišlo plno dalších významných a a slavných lidí, kteří tvrdili totéž. A já, i když nejsem žádný myslitel, ani slavná osobnost, tvrdím, že škola není základ života. Tím nechci říct, že škola je nepotřebná, tím chci říct jen to, že jsou důležitější věci. Život je běžecká trať, kterou má každý jinak dlouhou a škola je jen odpichový můstek .

Každý prvňáček už má půl roku předem připravenou školní brašnu, nabroušené tužky a pastelky. A když přijde ta chvíle, kdy prochází ulicí, kudy prošly  již desetitisíce dětských nohou, v jeho očích se zablyští jiskřička štěstí. A nechápavě hledí na ostřílené žáky, kteří si jeho radost vysvětlují pomatením mysli. Pak poprvé usedne do otlučené školní lavice a začne mu být teskno. Kde je teplá náruč, která ho vždycky svírala, kde je vousatá tvář, která ho šimrala po jeho sametové tvářičce? V čem je ta škola krásná, když je tu bez maminky? Z jeho očí vytrysknou slzy velikosti perel na matčině šíji. A tu je vhodná chvíle, aby zakročila učitelka. Promlouvá láskyplným hlasem k dítěti a konejší ho.  Po chvíli dítě přestane plakat a z učitelky se stává jeho druhá matka. Roky plynou jako mraky na blankytném nebi a z našeho prvňáčka se stal  páťák. 

Už si nevybírá první lavici, aby byl co nejblíže učitelce. Už se mu nestýská po matce ani po otci. A v učitelce vidí dalšího člověka, který mu chce rozbourat jeho pracně vybudované ego, jeho vlastní duši, součást jeho samého. Chlapec ztrácí zájem o sloupce čísel, které se stále mění, už ho zajímají jen krvelačné hry na počítači. Už se těší, až k němu zasedne a bude moci vstoupit do jiného světa, světa bez pravidel. A když se dítě přehoupne přes hranici dvanácti let, začnou hodinové besedy ze stran rodičů, ale i školy. Jenže se mluví stále jen o drogách a to právě podněcuje to zkusit. Co je na tom tak hrozného? Také chlapci si konečně uvědomí, že nejsou ve třídě jenom oni. Začnou si všímat dívek kolem nich a už je nevylučují ze společnosti a neštítí se jich. To se stává častým terčem narážek učitelů. Dívky si zájmu všímají a začínají o sebe pečovat a ze školy se stává kosmetický salon.       

A konečně dosáhne onoho osudného a pro žáky magického čísla, čísla 9. Devátý ročník rozhodne o dalším vašem životě. Základní škola je ruka, která vás postrčí do bazénu, a pak už záleží jen na vás. Jestli se chytíte a začnete plácat a zachytávat se, nebo potopíte své naděje i sny. Jak jste si přáli v předchozích letech z té otravné školy odejít, tak teď nechcete odejít. Přeci jenom se z učitelů stali přátelé a věční společníci. Nedokážete opustit své staré přátele a bojíte se , že se nezačleníte do nového prostředí. Strach z neznáma, nevíte, jestli tam ,kam šlapete,najdete pevnou půdu. Nebo se jen zaboříte nohama do tmavého bahna neúspěchu K tomu ještě tlak učitelů, rodiče chtějí slyšet rozhodnutí. Přidejte k tomu neúspěch a odvezou vás s infarktem. Uspává vás čas, kdy se nic neděje , a pak najednou je to tu. Doba, kdy musíte skočit do bazénu a plavat. Udělat krok do prázdna a doufat. A najednou pod nohama ucítíte pevnou zem, pevně se chytíte a začnete od znova. Musíte zapomenout a jít dál.