Z popraskaných úst
stékají slova.
Konec dětských múz,
sbohem, dívko snová.
Byla jsi jen představou,
v dnešním šedém světě.
Podala jsi mi svou dlaň krvavou
a já za to zbožňovala Tě.
Teď musím zapomenout,
na rány zahojené tvým pohlazením.
Všechna pouta mezi námi zpřetrhnout,
spokojit se s pouhým bděním.
Snad zkříží se ještě naše cesty,
a setkáme se znova.
Sbohem, ty,
má dívko snová…