Jak zůstat sebou a necítit se trapně

Hmm, tak to bude problém, ale určitě lepší, než nevědět, co je být sebou...

Tři dva jedna, smějeme se. Ale no tak, Pepo, proč se řehtáš ještě teď, vždyť už to dávno není vtipné. Hahaha, smějí se všichni až na Pepu. A idiot sbormistr idiotů větších mává rukama a směruje tupé stádo k nesmyslným věcem. Kolektiv to opravdu pevný a nerozbitný, spojen řadou úchylností, se snaží aplikovat svou identitu na další lidi kolem. Oni jsou páni, oni řídí svět a kdo se nelíbí, na tom se svezu, dokud se mu záda nerozpůlí vejpůl. A kdo bude vzdorovat dostatečně dlouho, bude vozit zadky stejné inteligence jako jejich hlavy, dokud se nepřeklopí řadící páka na neutrál v době polední přestávky na svačinu. Natankovat inspiraci denodenně jednolitou a pak zase nasedat.

Nemíval jsem nikdy problémy s pitomci tohoto druhu, protože i ti ke mě měli jakous úctu. Dokonce největší provokatéři města Hradce se se mnou normálně bavili, a já věděl, že ač se chovají k některým nepěkně, až tak bezcharakterní nejsou. Drobné tahy spolužáků v prvních ročnících ZŠ pominu, to jsou děti obzvláště zákeřné a na pozici nejhoršího se za tu dobu vystřídali asi všichni.

Pokud se Vám podaří dostat na Střední školu nebo gympl, projdete většinou dosti hustým sítem, které zadrží nečistoty. Selekce právě hloupých lidí, kteří se baví výsměchem a ponižováním... Na druhé straně se ocitne okolí rozumných lidí, kteří se v první řadě raději skamarádí, než aby si zbytečně dělali nepřátele. Jenže.. Asi síto mělo trhlinu a prošlo jím zvíře bez ocasu, které si svou jistotu nabírá psychickým vydíráním a i fyzyckým obtěžováním druhých. Neůtočí na kohokoli, musí to být někdo význačný, někdo, koho si všimne jeho dubová palice...

***

Bylo po Ekonomice, my měli velkou přestávku a do třídy vešlo toto zvíře s kolegy spolužáky a začalo se povyšovat nad ostatními, vydávat skřeky nesrozumitelné ani opicím a vyhánět nás ze třídy. Já, držka od přírody a předseda třídy jsem mu řekl, ať odejdou pryč, je to naše třída, tak si nevyskakujte... Inu, naše třída z nich měla očividný strach, tak  všichni vypadli. Až na mě, který se nevzdal svého práva a svačil ve své lavici. Dojídal jsem poslední kousky své bagety, když do mě v plné rychlosti napálila do zad lavice, která mě skřípla k té mojí předemnou a div nevyrazila dech. Byl jsem naprosto v šoku, ztracen mezi řádky času.. Probudil mě až jejich hlasitý smích. Ve strachu jsem se raději sbalil a šel pryč.

Měsíc se s měsícem sešel, a tito hoši našli něco, čím mě dál rozežírat a vysmívají se mi dodnes, ať mě vidí kdekoli. Na nádraží, na chodbách školy. Ale jsem rád, že ostatní taková zvířata nejsou a tento jejich styl výsměchu se nešíří dále jako chřipka. Názor, že jsou to hovada je upevněn ve většině lidí školy...

Zůstal jsem svůj, nenechal jsem se vyhnat ze třídy, řeknu jím co si myslím, i když to má svou reakci v podobě shazování mých věcí do schodiště nebo obíjení hlavy o skříň... Zůstávám svůj i nadále a proto to nebudu bonzovat doma ani učiteli. Mám svou hrdost která mi říká, že se s tím snad nějak vypořádám.

Necítím se trapně já, ale být jimi, zahrabu se pod zem, aby se o mě raději ani nikdo nedozvěděl...

O šikaně a podobných věcech jsem si něco četl, ani nějaké ty psychologické základy moc nepomohou, když má někdo převahu svalové hmoty a pomocí jí také své názory názorně dokazuje. Ve většině zrojích se uvádí, že se máme svěřit někomu, komu můžeme věřit, že to pomůže. Tak jo povídám si. Vyzpovídám se rádoby si myslet kamarádce v autobuse, která mi tvrdila, kdoví jak mě nemá ráda v měsících minulých a nedočkal jsem se ničeho jiného, než Hmm. A že by z ní něco vypadlo i při znovuotevření tématu... Tak asi nic. Tato osoba později taky potřebovala podržet, a jak jsem reagoval já? Upřímě - ve stylu, nemáš šanci. Zase jsem zůstal svůj a nerozhodl se obětovat soucit a místo v srdci někomu, kdo mou zpověď namotal zpět a schoval zase do archivu... 

Asi mám tu smůlu, že si pamatuju každý pohled a každé podstatné slovo, co z dotyčného vypadne. Pak se najde málo lidí, se kterými se cítím svůj a ne trapně...

Následuje článek z doby začátků Postřehu vydaný v roce 2002, kdy se tyto stránky věnovaly teenagerům a jejich problémům... 

 Šikana
je pronásledování někoho proto, že se v něčem liší od tebe a od tvých kamarádů.

Může být chytřejší než ty
Může mít míň kamarádů
Může být slabší než ty
Může být postižený
Může být jiné rasy
Může být homosexuální

Důvod může být jakýkoli,
ale bez ohledu na něj neexistuje žádná omluva pro šikanování.

Jak se nestát tím, kdo šikanuje
Až budeš s kamarády někoho popichovat, nadávat mu nebo vůbec nějak znepříjemňovat život, prostě s tím přestaň. Přestaň někomu brát úctu a kazit život! Představ si, že bys byl na jeho místě. Na každém kroku by tě někdo otravoval, posmíval se ti. Co je to potom za život? Příšerný. Zamysli se nad tím


Malá otázka: Jaký je rozdíl mezi šikanováním a obyčejným popichování nebo děláním legrace.
Odpověď: Naprosto žádný, pokud někoho popichuješ a děláš si z něj legraci pokaždé, co ho potkáš.


Když někdo šikanuje tebe
Vyrovnat se se šikanováním není nic snadného. Když tě někdo šikanuje, dokáže ti ze života udělat peklo.

Nechce se ti ráno vstát
Nechce se ti do školy
Nechce se ti jít ven
Cítíš se bezvýznamný, osamělý a divný

Začneš věřit tomu, co říká ten kdo tě šikanuje. Třeba když tě pořád oslovuje smraďochu, nakonec můžeš začít věřit tomu, že smrdíš, ale ve skutečnosti to není pravda.

Co dělat, když tě někdo šikanuje
Začnem radši tím, co nedělat:
Zkusit se násilníkovi postavit.
Lepší je si o tom s někým promluvit
- S někým, kdo je starší než násilník, s někým, kdo by dokázal jeho chování zarazit. Mohou to být tví rodiče nebo učitel.

Hlavně si nemysli, že když někomu řekneš o tom, že tě někdo šikanuje, jsi zbabělec, srágora nebo ufňukanec. Je téměř nemožné vypořádat se s takovou věcí sám. Důležité je, aby ses nenechal šikanováním zlomit.
Ten, kdo tě šikanuje, se do tebe pouští jen proto, že si není jistý sám sebou. Ti, co šikanují jiné, jsou zbabělí slaboši a nezaslouží si úctu.

Promluv si s někým a vyřeš to.
Pak se budeš cítit líp.