V zrcadlech zůstal
jen odlesk temnoty.
Tvůj úsměv roztál,
A přitom jsi to zrovna Ty…
kdo mi říkal, že se mám smát !
Byl to um
uvěřit Tvým bezbarvým očím,
černým zrcadlům…
A pochmurný odraz tmy
pořád nemizí.
Jsme to snad my,
kdo jsou v něm cizí ?
prosím, odpověz…
A Tvé sliby,
kladené černým zrcadlům,
jako krvavé alibi …
Za černým zrcadlem,
já Tvým očím,
znovu důvěřovala málem...
chladným nocím
…tvého pohledu…