Jak jsem podruhé dospěla...

Autor: Krtica <krtica(at)postreh.com>, Téma: Fejetony, Zdroj: vlastní tvorba, Vydáno dne: 21. 04. 2006

internet.jpgNěkomu se to snad může stát i víckrát za život.

Musím se vám přiznat, krátce po té slavné události, kdy i k nám do domácnosti zavítal internet (hlavní projektant byl syn, já byla investor) počala jsem pojednou získávat neobyčejný rozhled. Tou možností hmátnout rukou na myšku, rolovat kolečkem, klikat na jednotlivé ikonky ve chvílích, kdy mne přece jen synové občas pustili ke klávesnici, jsem jako by podruhé dospěla. Procházela jsem jednotlivé stránky, nejdřív jen nakukovala a tápala, ale jak přibývaly zkušenosti a touha vědět víc a víc, stoupala i sebedůvěra. Pak už to bylo k neunesení. Ptáte se co? Na jeden počítač, tři lidé a všichni měli své zájmy. Syn potřeboval shánět podklady k předmětům na vysoké škole, ten mladší svými nároky nezůstával pozadu a já prahla po tom, přidat se ke společenství lidí, blízkých mi svými názory i osudy. Rázně jsem přiškrtila domácí rozpočet a po dvou měsících nám přibyl další domácí miláček. Hurá! Nebyl to pes, nebo jiné zvířátko, jak by mohlo někoho napadnout. Mimochodem psa už máme. Samozřejmě přibyl další počítač. Vznikla domácí síť, k tomu neodmyslitelně připojená tiskárna. Rázem jsem každý večer mohla zasednout před iluminující monitor a upírat zrak na slova svých nových známých s kterými jsem rozvinula čilý kontakt pomocí ICQ, či dokonce SKYPE.
No a jednoho dne jsem se ocitla i tady.
Zdravím vás, všechny mé nové přátele!