Jiná nežli ostatní si připadám,
svým myšlenkám se oddávám.
Proč si mě nikdo nevšímá?
Proč jen jsem tak rozdílná?
Snad jsem horší? Nebo snad lepší?
Moje myšlenky se hroutí.
Proč jen nemůžu se hnouti?
Každé ráno do zrcadla se dívám,
lekám se toho co tam vídám.
Sem jiná já to vím!
Ale jiným nezávidím.
Jsem jiná neš si myslíte,
vydrším víc než-li vy víte.
Pod touto mojí přetvářkou
mám tu svoji duši ztýranou.
Kdysi byla krásná a veselá,
teď je však stará a rezavá.
Ptám se sama sebe,
jestli má cenu tady sedět
a psát tyto řádky,
když nevrátí to zpátky.
Nedostanu zpět,
ten v duši rozvinutý květ.
Ztrácím se v bludišti myšlenek
beze směru a bez šipek,
které ukázaly by mi cestu zpátky
a ukončili by moje vnitřní války.
Čekám...čekám na toho kdo nakreslí mi šipky,
kdo natáhne pomocnou ruku a vytáhne mě z misky.
Z myslánky plné mých myšlenek
a ztracených vzpomínek.
Sedím v dešti na patníku
a čekám na ten hlas a na otázku:
Chceš pomoct najít odpověď?