Pomíjivé věci
se nesou bezvýrazně,
a přímost gest už není
svět zahrabal se na dně,
bez emočního chvění...
Vadnout s květem ve váze,
v čase okna míjející
odolávat snáze,
nad kávou s vůní
co povznáší
a řeči
ty vážně nechat
jen samotnému Jidáši...
Vždyť kříž už stloukají
tak veřejně na prostranství...