Nevidomé sochy...

Přiznávám se, tohle byl můj pocit po volbách.

Žula lemuje spáry chodníku,
mravenec zmítá se na dně,
pár okamžiků ve výšce na triku,
pak ten střemhlavý let...

každopádně,

mění pohled na obzor,
kámen a kámen,
nic jiného kol není,
nepomůže zaťatý vzdor

ve světě,

       tištěných cenin
               a mamutích soch
                         co zrakem sfingy hledí

a vědoucí

                       ti všichni jsou tak bledí...