Písek přesýpacích hodin,
valounovými překryt oblázky,
dál pod nánosy štěrku
se mohylami kupí,
doba přesto kráčí vpřed,
zakládá črty na vrásky,
jen mé obavy,
mé kouty s afektem vyprázdněné,
nechceš mi sám závidět,
a občas
už to není denně,
ode mne očekáváš
trochu hravé zábavy...