čím vším, může lidem být...
Čepka vikýře,
tetelivě rozechvělá žárem,
červení hraní oblohu,
plochy skel háží odlesk
do vedrem zmožených kroků,
i pohledem se lepí na lýtka
zakoukaným pánem...
s míjejícím jej davem
se žízeň stává bezbřehá
parno svírá v této výhni
a trýzni
by rázem unikl rád
jen to místo je tichá důvěra
jeho hrad
...jeho vězení...