Víš

Jsem někdo, jsem nikdo, ale jsem...


Víš...
Jsem nikdo, kdo ti dává sílu,
usínat každý večer v míru,
jsem někdo, kdo se trápí tiše,
pro tvoje tělo, kůži z plyše,
možná, že jednou vrátíš mi mou péči,
až někde v ústavu se budu léčit,
z té lásky k tobě rozněžnělé,
v křečích se zmítající tělo celé,
pak dáš mi lásko na oltář,
své tělo i svou mladou tvář.